Většina problémů v našich vztazích je způsobena tím, že vlastně ani nevíme, co je láska, co to znamená někoho skutečně milovat... Pleteme si lásku s vlastnictvím, očekáváme, že ten druhý se bude chovat určitým způsobem, který potřebujeme k tomu, abychom se cítili šťastní... A když tomu tak není, propadáme zoufalství, trápíme se a máme sklon na lásku rezignovat...
Úžasnou definici lásky jsem našla v knize N.D. Walshe Přátelství s Bohem. Jsem si vědoma toho, že níže uvedené myšlenky budou pro většinu lidí příliš radikální a odvážné, ale mluví mi z duše a jsem přesvědčena, že je třeba tuto pravdu o lásce šířit. Vždyť až budeme umět opravdu jeden druhého milovat, bude se nám na Zemi žít jako v ráji ...
"Láska je něco, co si neklade žádné podmínky a co nemá žádné hranice ani potřeby.
Protože si neklade žádné podmínky, nevyžaduje nic, aby byla vyjádřena. Láska nic nevyžaduje.
Protože nemá žádné hranice, nikoho neomezuje. Láska je věčná a neomezená.
Protože nemá žádné potřeby, nechce nic, co není dáváno svobodně. Nechce vlastnit nic, co nechce být vlastněno. Nechce dávat nic, co není přijímáno s radostí.
Láska je svobodná. Láska je to, co je svobodné, neboť svoboda je podstatou toho, čím je Bůh, a láska je Bůh, vyjádřený ve vašem světě.
...
Kdyby to lidé chápali a kdyby podle toho žili, všechno by se změnilo. ...
Láska je svoboda.... Svoboda vyjádřit tu nejradostnější část toho, čím opravdu jste.... část, která ví, že jste totožní se vším a s každým... Ta část, která je pravdou vašeho já a kterou chcete prožívat nejnaléhavěji.
Chceme ji prožívat, kdykoli se setkáme s někým, s kým máme pocit jednoty. Problém je v tom, že takový pocit nemáme jen s jedním člověkem.
....
Lidé žijí takovým způsobem, v němž jim pocit jednoty se všemi způsobuje problémy...
Problém je v tom, že většina lidí si plete potřebu s láskou. Domnívají se, že láska a potřeba je totéž. Ale tak tomu není. Milovat někoho neznamená potřebovat ho.
Můžete sice někoho milovat a zároveň ho potřebovat, ale nemilujete ho proto, že ho potřebujete. Jestliže milujete někoho jenom proto, že ho potřebujete, pak vlastně nemilujete jeho, ale pouze to, co vám dává.
Když milujete někoho pro to, čím je, ať už vám dává nebo nedává, co potřebujete, pak ho opravdu milujete. Když od něho nic nepotřebujete, pak ho opravdu můžete milovat.
Pamatuj si, že láska si neklade žádné podmínky a nemá žádné hranice ani potřeby. Tak vás miluji já. Vy si však neumíte představit, že byste takovou lásku mohli přijímat, protože si neumíte představit, že byste takovou lásku mohli vyjádřit. A to je velice smutné.
Vzhledem k tomu, že říkáte, že se chcete stát vysoce vyspělými bytostmi, nevěra, jak tomu říkáte, není nic dobrého. To proto, že vám nepomůže dostat se tam, kam se dostat chcete. Být nevěrný znamená žít v neustálé lži, ale vy v hloubi duše víte, že vysoce vyspělé bytosti žijí vždy v pravdě. Pravda není to, co říkají, ale to, čím jsou.
Chceš-li být vysoce vyspělou bytostí, musíš být vždycky věrný. Především musíš být věrný sám sobě, pak druhému a nakonec všem. Jestliže nejsi věrný sám sobě, nemůžeš být věrný nikomu jinému. Takže miluješ-li ještě někoho jiného než toho, kdo si přeje, abys miloval jen jeho, musíš mu to říci - upřímně a jasně a okamžitě.
...
Na cestu k vlastní dokonalosti se vydáváš v okamžiku, kdy se vydáváš na cestu za svou pravdou. Touto cestou jdeš, jakmile prohlásíš, že vždycky budeš mluvit pravdu. A že budeš žít autentickým životem.
V takovém životě není místo pro nevěru. Říct někomu, že miluješ ještě někoho jiného, není nevěra. Je to upřímnost. A upřímnost je nejvyšší formou lásky.
...
A říkám, že jakmile se dovíte celou pravdu, vaše rozhodnutí, zda můžete milovat někoho, kdo miloval nebo miluje ještě někoho jiného, záleží na tom, co si myslíte, že od svého partnera potřebujete, abyste byli šťastní.
Říkám, že když nic nepotřebujete, můžete druhého milovat, aniž ho v čemkoliv omezujete. Můžete mu dát naprostou svobodu.
...
Mistrovství dosáhneš teprve tehdy, až se o formě svého vztahu k partnerovi začneš rozhodovat na základě toho, co považuješ za správné ty, nikoli na základě ustálených společenských konvencí nebo toho, co považují za správné druzí."
Film je taková příjemná srandička.
Ale že ten Clouney umí pěkně zpívat :o)
a kdyby to nešlo, ať si tu aspoň všichni namočí ponožky
