Avatar

Kamarádka je dobrá manželka a tak potěšila svého smutného muže výletem do multikina na 3D film. Vzali nás s sebou a zážitek to teda byl. Jiná kamarádka v rádiu o filmu mluvila jako o ekologickém scifi, a i když to zní trošku srandovně, tohle označení perfektně sedí.
Jde tam o to, že lidi chtějí vzácný kamení, co se vyskytuje pod povrchem planety, na který žijou velký modrý domorodci, jež jsou velmi silně spjati se svou nádhernou a podivuhodnou přírodou. Jsou trošku jako indiáni a keltové a budou vám hned sympatičtí. Když nedají lidem to kamení, co na něm roste ohromný posvátný strom po dobrém, půjdou na ně lidi po zlém. Ale ne všichni, taky máme dobré hochy a ženské...
Film je dlouhý, ale nudit se u něj nebudete. Je dělaný snad skoro celý v počítači, ale vidět to není, záběry jsou úchvatné, efekty dokonalé. A i když děj je místy dobře předvídatelný, můžete si z kina odnést zážitek a ještě hřejivý pocit, že nejste blázen, když vám vadí, že někdo skácí strom.

Fotky z vany a vánoční

.

Pro vás

Nebeští přátelé

Do schránky mi přišla kartička. Velitel Velké vesmírné flotily Andělů Nebe Aštar Šeran varuje, že mě, vás a věci začali čipovat ještěři z pekel k zotročení. Dělají to tak, že čárové kódy vyměňují za čipy. Naštěstí mají pro nás naši nebeští přátelé řešení: petici Nenecháme se očipovat.
No super, pošleme ještěrům petici a bude klid.
Už jsem se lekla :o)

Protože všichni jsme děti

O seriálech

Neřekla bych, že jsem seriálový maniak, sledovala jsem Ztraceni, než se ostrov přemístil, obdivuju Červenýho trpaslíka, Simpsonovy, ale celkem mě potěší i Sex ve městě, nebo Dr. House. Co jsem ale měla poslední dobou přístup na HBO, slušně mě dostal seriál Pravá krev. Je o divných lidech a stvořeních a o emocích, které toto soužití hněte. Většinou jde o strach z neznámého, nenávist, předsudky, xenofobii a taky, samozřejmě, o lásku, která možná hory přenáší a možná taky ne.
True Blood je název vyráběného nápoje pro ty, co to kvůli svým morálním zásadám nechtějí tahat z živých lidí. I když moc jich není.

Varování pro sledovače Ordinace a Vékávéček: v seriálu se často objevují upíři, měnič podob, homosexuálové, holka, co slyší myšlenky, dealer drog, černoši a bohyně :o)

Moje oblíbené hry,

které nejvíc nesmím, ale přesto (a právě proto) je hraju:

1. Psí žrádlo. Nahážu granule do misky s vodou, všechno zamíchám, namočím si celé ruce, rozetřu to po podlaze a když to stihnu, rozšlapu to punčocháčema. Přísně zakázáno.

2. Krémy. Najdu krém (jakýkoliv) a namažu si s ním ruce, oblečení, psa, pohovku, podlahu a tak podobně.

3. Jelení lůj. Vlezu mamince do tašky, najdu jelení lůj, otevřu ho, olizuju ho a celej ho rozdloubám prstíčkem, až je z něj beztvará mastná hrouda.

4. Cigarety. Najdu babičky cigarety, vytáhnu je z krabičky a rozlámu je.

5. Pokojové květiny. Rýpu se v hlíně v květináčích a hážu ji na podlahu. A taky trhám kytkám listy a květy.

6. Písání. Během malování rozhážu voskovky kolem a když pak nějakou maminka přehlídne, já ji najdu a popísám s ní podlahu.

7. Hry s jídlem. Matlám ho, jak to jde. Větší kousky schovávám do židle, pod sebe a hážu psovi.

Mějte se krásně, jako já. Vaše Andulka :o)

"Život není problém, který je třeba řešit,
je to skutečnost, kterou je třeba poznat."

Siddharta Gautama

.

Tristan, Isolda a los

Tristan a Isolda na poště.
Tristan: "Isoldo, kup los."
Isolda: "Ne, je to vyhazování peněz oknem."
Tristan: "Jó, jó, musíš ho koupit.."
Isolda: "Já nic nevyhraju, já mám štěstí v lásce!"
Tristan: "Kecáš! Běž ho koupit.."
Islolda jde k poslednímu okénku a koupí žabičkový los. Mají poslední tři.
Tristan taky koupí jeden.
Žádný z nich není výherní.
Tristan: "Kup ještě ten poslení."
Isolda: "Říkala jsem že mám štěstí v lásce..."
Tristan: "Jestli na ten poslední taky nevyhrajeme, tak spolu budeme až do smrti."
Musejí však spolu rychle odjet do banky a když se vrátí, okénko s posledním losem je zavřené.
Jenže Isolda chce vědět, jestli s Tristanem zůstanou navždy spolu a tak přistoupí k vedlejšímu okénku a žebrá: "Dobrý den, prosím vás, potřebovala bych ten poslední žabičkovej los z vedlejší kasy.."
Paní: "Ale tam už má kolegyně spočítanou a zavřenou kasu."
Isolda: "Jé... ale já bych ho nutně potřebovala..."
Paní odejde a za chvilku přinese los.
Isolda děkuje a stírá.
Isolda: "Tak nevím, jestli mám radost. Vyhráli jsme... A jenom dvacku..."
Tristan: "Hm. Tak to nám to manželství za moc nestojí.."

Jak nebydlíme

Vyměnili jsme byt za větší a musíme ho zrekonstruovat. Vyměnit jádro, vanu, odpady a rozvody, okna, podlahy, topení, elektriku, obklady, dveře, vyštukovat a vymalovat. A jde to pomalu. Dřív jsem to netušila a teď už vím co je perlinka, ytong, vinylová podlaha a jaké to je, když bydlí spolu maminka, dcera, další dcera, její manžel, roční dítě, starší pejsek a dvouměsíční štěně a taky vím, že se za takových podmínek může jít do práce v mokrých kalhotkách a jedné ponožce anebo úplně bez ponožek a koupit si je na obědě.

Že děti nejsou o penězích

Jiřík napsal na svůj blog článek o dětech a mně to vrtá hlavou. Že ho jeden moudrý člověk poučil, že mít děti rozhodně není o penězích. Už jsme se o tom dohadovali i tady, ale dneska už dítě mám, takže znova. Hlavně pro Jiřího.
Skutečně, dítě toho zas tak moc nepotřebuje. Chce hlavně vaši lásku a pozornost a ta je zdrama. Vaše dítě nepotřebuje značkové oblečení, můžete ho klidně obléct do věcí ze sekáče. Nepotřebuje drahý kočárek, moderní přebalovací pult nebo dražší, lepší plenky. Nepotřebuje televizi, PC, mobil, DVD. Bude spokojené, když si s ním budete po večerech vyprávět, nebo hrát pexeso. Na dovolenou nemusí jet k moři. Můžete s ním jet na 14 dní stanovat do lesa a uděláte ho šťastným.
Vaše malé dítě zvládne nemít peníze, pokud to ovšem zvládnete vy.
Ale pokud na to budete mít, myslím, že mu rádi koupíte dražší přesnídávku nebo lepší mlíko. A když bude milovat koně, zaplatíte mu o prázdninách dva týdny na koních. A bez peněz....
...prd.

Červený trpaslík

Lister: Kde jsi vzal, že mimozemšťani existujou?
Rimmer: Musejí existovat! Je tolik věcí, které jsou tak záhadné. Tolik věcí, pro které nemáme vysvětlení.
Lister: Jako, mm, proč si inteligentní lidi kupujou hot-dogy do kina? To myslíš takový záhady?
Rimmer: Ne, Listere, myslím třeba pyramidy. Jak mohli přemístit ty masivní kamenné kvádry bez pomoci moderní techniky?
Lister: Měli masivní biče, Rimmere. Masivní biče.
Rimmer: No tak dobře a Bermudský trojúhelník? Vysvětli mi to, když jsi takový vševěd.
Lister: Jo, to máš pravdu. To je opravdu podivný. Jak mohl bejt z týhle písničky takovej hit? To je mi fakt záhada.
Rimmer: Proč se vůbec namáhám? Spíš bych se domluvil s přejetým ježkem.

.....

Lister: Prohlížel sem si záznamník snů Kochanský. Zdálo se jí o mně třikrát. Bylo to v palubním deníku.
Rimmer: No a? Vyčisti mi chrup Holly!
Lister: Víš, musí na tom něco bejt. Přece nesníš o někom, kdo je ti fuk.
Rimmer: Jednou se mi zdálo o psu, což neznamená, že s ním chci spát.
Lister: Rimmere, láska jee ..., láska je to, čím se lišíme od zvířat.
Rimmer: Né, Listere, od zvířat se lišíme tím, že nepoužíváme jazyk k čištění genitálií.

.....

Rimmer: Proč musíš být lodní počítač zrovna ty, bylo by nám líp kdyby tu šéfoval kýbl ovčích hovínek.

.....

Lister: Proč jsem jí nikam nepozval?! Co by mi mohla říct?
Rimmer: Řekla by: "Ne, jsi špinavý, páchnoucí, ošklivý a nechutný netvor, nechci skončit v hrobu pro oběti moru."
Lister: Mohla říct "ano"! Už se staly divnější věci.
Rimmer: Napadají mě jenom dvě: samovznícení starosty Varšavy v roce 1546 a ve 12. století incident v Burgundsku, kdy pršeli sledi.

.....

Tři do páru

A Home at The End of The World

I Prima může dávat dobrý filmy. Teda alespoň tenhle se mi líbil.
Kamarádí spolu dva chlapci, Bobby a Jonathan. Jonathan je homosexuál, Bobby může obojí, kouří spolu jointy a občas vzájemně masturbují. Jonathanova maminka je má oba velice ráda a nic jim nezakazuje, dokonce tu trávu kouří s nimi. Jonathan pak odchází studovat do New Yorku a po čase za ním přijíždí již dospělý Bobby, aby bydleli zase spolu, ještě s výstřední Clare, která miluje Jonathana, a následně i Bobbyho, jež miluje (ale fyzicky ne!) všechny ve filmu. Clare otěhotní a všichni tři se odstěhují do velikého domu, kde hodlají vybudovat svůj lásyplný domov. Clare však nezvládá roli maminky a cítí se osamělá při pohledu na tančící muže na balkóně. Odjíždí proto s dcerkou za svou matkou a zanechává Bobbyho a Jonathana v jejich domě, aniž by tušila, že Bobby odhalil, že Jonathan má AIDS.

Film o tom, že když milujete, je možné všechno. Ale někdy to nevyjde.

Lepší obsah tady :o)

Colin Farrell (Bobby) je fakt přesvědčivej, hrál též v Telefonní budce, kde byl zkrátka vynikající.

Jak jsem byla rodičům na svatbě

si můžete prohlídnout tady. Nejdřív jsem byla ze všeho trochu překvapená, pak jsem měla hlad, tak mi dali aspoň rohlík. Pak to byla už jen sranda :o)

Vaše Andulka

Jsem z toho trošku mimo

Někteří lidé (co umí a mohou používat internet) nevěděli, že máme svatbu. Kdyby to věděli, přišli by.
Jsem z toho trochu zmatená, protože mé lidi můžeme rozdělit do tří hromádek:

1. skupinka se se mnou běžně baví a tohle jí nemohlo uniknout
2. skupina se mnou není běžně v kontaktu, ale alespoň jednou za měsíc kouknou na blog, takže o svatbě věděli
3. skupina se mnou není v kontaktu, ani nechodí sem, proč by tedy chtěli přijít?


Fotky prý budou ve čtvrtek.










P.S.: Vy, co sem nechodíte, ani jste nepřišli tam, nezlobím se a mám vás ráda i tak! :o)

Mike Mignola - Hellboy: Melouchy

.
Guy se nervózně zadíval na hmotu, již držel v druhé ruce, a zaplavila ho vlna poznání. Ten podivný, zčásti rozebraný předmět, byla lidská hlava, vláštním způsobem mumifkovaná, konzervovaná a rozřezaná na kousky.
Pocítil k té věci odpor a prsty mu podvědomě povolily a částečně poskládanou hlavu upustily.
Udeřila o podlahu. Jeden z kousků se uvolnil a odletěl stranou, ale náraz se projevil ještě jiným způsobem. Ten kulatý kus - oko, teď součást zaprášeného kusu hmoty - se otevřel, náhle plný pestrých barev.
Bylo to živé.
....
Ale koule k němu promlouvala hlasem, který šustil jako starý pergamen.
"Slož mě," žadonila, "a já z tebe udělám krále!"


ukázka z povídky Hlavolam - Stephen R. Bissete

Pavouk

Našla jsem ho už odpoledne, velká tmavá věc v rohu stropu obýváku. Ale nehýbal se. Měl pořád stejně nohy. Myslela jsem, že je mrtev. Vzbudil se večer, když jsem se vrátila ze zalévání kytek sousedky Renči. Takže žije. A chodí! A je OBROVSKEJ! (Má nejmíň pět cenťáků rozpětí.) Obcestoval už půlku stropu a jde pořád dál a někdo ho musí zastavit nebo se ztratí v našem bytě! To bych se musela asi odstěhovat. Vleze na Andulku do postýlky! Jdu pro velkou sklenici. S víkem. A taky prospekt o čajích pro děti, má kvalitní pevný papír. Židli. Všechny potřeby pro chytače pavouků připraveny. Nemůžu. Je prostě hnusnej. Co když na mě skočí. Budu řvát a vzbudím dítě. Petr je pryč, ale nemůžu čekat. Musím pro souseda odnaproti. Je doma, křičí mu televize. Ano, Martin je naše záchrana. Bohužel jsem ho vzbudila, nicméně jde ochotně chytat. Vidí mé zoufalství. Slibuje, že mu pavouk neuteče. Přemýšlím nahlas, kolik takových tvorů po člověku třebas leze, když spí, ani o tom neví. Martin: "Tenhle by tě probudil, takovej lechtá."
Je ve klenici. Nevím, co to je za druh, v ČR jich žije na 800. Klepítka, čtyři chlupatý nohy dopředu, čtyři dozadu, na každý dva klouby a na zadních pruhování. Jakou pavučinu dělá, nezjstim. Naštěstí. Asi mu, chudákovi, není dobře, má stres a tak, ale já taky a pustíme ho.

Za měsíc se stěhujem. Bude se mi po našich skvělých sousedech moc stýskat.
.

Něco o fotce

Tenhle pán se narodil roku 1905 v Lipsku. Když byl malý, přestěhovali se s maminkou do Aše a pak do Prunéřova, kde dostal tátu s bratrem a se setrou.
V 31 letech se oženil s Rosou a narodila se jim nejdřív holčička a pak kluk. Fáral v dole Ludmila v Kralupech u Chomutova. Zasypalo mu to tam kamaráda. Jako Němce ho po válce neodsunuli, místo toho dostal Řád práce. Jen mu sebrali barák. Pak ještě jeden.

V důchodu topil na Kaolince v peci, ve který se vypalovaly cihly.

Myslím, že to byl vážně fešák a taky měl vlastní kapelu.
Byla sice dechová, ale tehdy to frčelo.

Jmenoval se Karel Netsch a byl to můj děda.

Zemřel v roce 1978 v Mostecký nemocnici.

CHODÍM

Andulka začala chodit. Její krůčky jsou nesmělé a výpravy skoro vždycky končí pádem na zadek, leč Anduš je vytrvalá a nedá se odradit. Včera přešla skoro celý obývák a ještě při tom zahnula.

Dnes byla zas o něco opatrnější, ale i když to jde pomalu, jde to jistě. Zároveň se naučila říkat MÁMA a taky NE. To jí jde skvěle.

Chceš ještě napít? NE. Dej mi pusinku.. NE. Půjdeš spinkat? NE!

Jak jsem vlezla do skříně

Hele tady je takovej zajímavej domeček

pěkně se sem vejdu, pojď sem taky, mami

.

vyhážu to oblečení, aby nepřekáželo

nechápu, proč nejsi nadšená

s tebou není žádná legrace!

Jak pukla pěna na holení

Jdete si takhle ráno do koupelny vyčistit zuby nebo pro nočník nebo tak

a čeká tam na vás překvápko:

A ještě na zemi, ale to se na fotku nevešlo :o)

Jó třešně zrály....

1. rok - pokračování

dostala jsem supr houpačku, co taky píská

krásný šatičky
jsou teď moje, jako ta skvělá housenka...

...kterou mi donesl Kryton :o)

Všechno nejlepší

Martínkovi k narozeninám!

Dovolená

Někdy člověk narazí na hrozný lidi. A když vám takoví lidé kazí dovču, je to blbý. Chata v Mikulášovicích postrádala skoro všechno, co mít měla a proč jsme si ji k pobytu vybrali, od bazénu a zábavu pro děti po např. pitnou vodu. Paní Dudková, která objekt pronajmímá od nás vyinkasovala peníze a víc jsme jí a jejího muže nezajímali, ani když jsme volali, že se bojíme, že tam uhoříme. Za 4 dny bylo jasné, že bazén, stůl ani posekaná zahrada nebude a chtěli jsme odjet. Dohadování bylo hrozný a velmi nepříjemný. Paní Dudková si vymínila, že nám tedy peníze vrátí, ale chce, aby při předání byl pouze jeden z nás (ten nejmírumilovnější). V sedm hodin skutečně přijelo auto (dle pana Dudka nepojízdné), ale místo paní R. D. z něj vylezl nabroušený manžel plus čtyři mladíci. Jsem přesvědčená, že kdyby tam Jiří byl opravdu sám, dostal by nakládačku. Dudkovi lžou, podvádí a vůbec se projevili jako lidi, se kterýma už nechcete mít vůbec nic společnýho. Během pobytu na této chatě jsme navštívili slavnost ve Šluknově, zoologickou zahradu v Děčíně, Pravčickou bránu (někteří jen větší část cesty) a rozhlednu Tanečnici.
Přestěhovali jsme se na původní roubenku (dům je národní kulturní památkou) ve Všemilech. Tam to bylo nádherné. Bohužel, jen do pátku a ve čtvrtek, kdy jsme se vydali na výlet, hrozně pršelo a bouřilo. V pátek jsme navštívili rozhlednu Sněžník. Všude bylo plno hub a borůvek.

zvířátka v Zoo Děčín

koupání ve Všemilech

Hozník, Anduš, Karolínka a Natálka

cesta k Pravčické bráně (Jirka s Hankou za foťákama)


a zase zpátky

a celou dovolenou pořád jen ŤAP ŤAP (pap pap)

E-E

Anduš chodí na nočník. Naplní ho, když vystihneme ten správný čas. Někdy je to celkem evidentní, jindy je docela nenápadná. Už to takhle děláme 2 měsíce. Odborníci píší, že je to brzo, začít s tréninkem se doporučuje nejdříve v 18ti měsících věku. Do té doby dětičky nedokáží odhadnout včas, že mají hlásit E-E. Taky na to nemají ještě dovyvinutá ústrojí. Anička hlásí pěkně, i když, pravda, úplně mimo.

Nevadí. Zvykla si nočníček používat a jednoho dne si řekne.

Povídá se, že maminkám jejich dětičky tolik nesmrdí. Ne, že by to necítily! Jenom si prostě nezacpávají nos, neběhají kolem a nekřičí BLÉ FUUUJ UBLÉ, PŘEBALTE TO NĚKDO NEBO SE POBLEJUUU!!!

A některým tatínkům taky ne. Víte, čím to je?

Jdem do toho

Jak jsem slavila rok a některý dárky

Chodítko

xylofon

dort č. 1

oslava u babičky (s tetou Hankou mladší)

auto

oslava u dědy (s tetou Hankou starší)

dort č. 2

dobréééj

super sladký berušky

utřeme si po jídle ruce
kostka

1. rok

Dneska má Andulka první narozeniny. Je trochu nastydlá, kašle a má rýmu, ale radosti do života jí to naštěstí neubírá. Je pro mě neuvěřitelné, že už je to rok, (a byl to čtvrtek) co jsme s obrovskými obavami a igelitkou přišli do porodnice na vyvolání mimča. Lidské tělo je zázračné. Všechno se perfektně zahojilo a jisté hormony mi úspěšně zamlžily vzpomínky (vážně, postupně se paměť halila do bílé mlhy) a dnes jsem již schopná říct, že to bylo pěkné. A. říká, že jsem jí po akci ze sálu telefonovala a můj hlas zněl tak, že měla co dělat, aby se druhém konci nerozbrečela. To si nepamatuju. Ale věřím.
Jak si to pamatuje Andulka, netuším. Dost brzo si začala hrát tak, že si přikrývala hlavu a jakoby se dusila. Divná hra.. Mě to přišlo, že si hraje na porod, ale moje sestra z toho sdělení dostala záchvat smíchu, tak nevím.
Když se narodila, nevěděla jsem co s ní. Nejhorší byla druhá noc v porodnici, celou ji proplakala (přesnější by bylo prokřičela) a já jí neuměla pomoci. Bylo mi hrozně a brečely jsme obě. Naštěstí už se to nikdy neopakovalo a už se známe tak dobře, že pravděpodobně ani nebude (možná až v pubertě :o)).

Co všechno se za ten rok naučila je k nevíře. Dneska si "řekne" o čistou plenu, že chce dudlík, napít, sušenku, jíst, je unavená, na stromě je pták, koza jedla, kůň, pes, kočka, moucha, kytí, Krteček, telefon, koupat, bublifuk, má čtyři zuby, tancuje a zpívá, všude vleze, zkouší chodit, schovává nám kostky do bot, posílá prázdné sms známým, čistí si zuby speciálním kartáčkem, pokouší se obléct, má smysl pro humor, vzteká se a kření, nesnáší čepice, vítá návštěvy, leze do koše, přepíná televizi a gravitační období snad nikdy neskončí. Je úžasná a moc ji milujeme. Vím, není to nic výjimečného, ale pro nás ano.
A tak to má být.

Japonská inspirace

V Chomutově proběhla Muzejní noc - Japonská inspirace. Návštěvníci shlédli mimo jiné exhibici ninjů a poté měli prostor k dotazům. Ptaly se převážně malé děti.
Jeden malý školáček se hlásil: "Já bych vám chtěl říct, že cvičím Kendo a mám taky doma brnění!"
Zajímavou otázku položil asi pětiletý chlapeček. Přihlásil se a chtěl vědět: "Kolika let se takovej nindža dožije?"


.

I hate Badoo

Předem se omlouvám všem, kteří ode mě dostali email z Badoo.
Bylo to takhle.
Jednoho krásného dne jsem si otevřela emailovou schránku.
A jéje, řekla jsem si, moje ségra mi něco vzkazuje na nějakým Badů.
Musím se zaregistrovat, abych si mohla vzkaz vyzvednout... no dobrá, moje ségra ví, co dělá.
Kde je ten vzkaz?
Nechci jít na rande ani na pláž ani na párty se 13.592 lidma z celého světa!
Hm, vzkaz se ztratil.
Ale automat už rozesílá "moje vzkazy" všem lidem z mého adresáře.
Nééééééééé
Im so stupid!
I hate you, Badoo!

O duchovním růstu

Psala jsem si s P. o takových věcech mezi nebem a zemí.
P. se svěřil, jak na sobě pracoval, hodně přemýšlel a jak se povznesl.

"Někdo mi v noci v Německu na parkovišti odčerpal 60 litrů nafty. Kdybych ho u toho chytnul, tak bych ho asi přizabil, ale zjistil jsem to až ráno. To už mi nezbejvalo nic než o tom přemejšlet. Tak jsem uvažoval, co to asi bylo za člověka a v jaký byl asi situaci, že to musel udělat. A tak jsem mu tu ukradenou naftu přál. Chápeš, vůbec jsem nechtěl, aby mu ta nafta shořela nebo aby on shořel s ní!"

Dan Bárta a Robert Balzar Trio- Živý

Vstaň, zrozen z rezavých skal
Vstaň, slyšíš kamenopád
Jdi tam dojdeš na rozcestí
Dál budeš muset už sám jít
Víš zpět se neohlížej
Buď zdráv.

Tam, vysoko v oblacích
Pěj písně tenkozobých
Spěj rejem stříbrokřídlých
Sám sestup do údolí
Vítr zadrží déšť, čas máš
Dál, hleď ať nezastavíš
Dokud nespatříš úzkou louku
z loubí bílých bříz

Tam živý sotva pár chvil
Miň trsy jestřábníků
Tam skrytý v úponcích rév
Tam v krvi odkvetlých máků
Tam v stínu předloňských hnízd
Je dům.

Objetí zdarma

Trocha křečkovo srandy

Pravá láska

Existuje pravá láska mezi mužem a ženou? Když se člověk zamiluje, vypadá to jako pravá láska. Když nic jiného neexistuje, když jste ochotni pro tu lásku zemřít, jako Romeo s Julčou. Mozek zaláskovaného člověka je zfetovaný krásnými hormony a to časem přejde. Zvykneme si na to, že je ten druhý s námi a pak už jde jen o to, jak dokážeme spolu vycházet, jak spolu žít v co největším souladu. A je to pak ta opravdová láska? Když nás ten druhý vytáčí maličkostmi, když se nemůžeme občas vystát, když se hádáme a nadáváme?

Je snad ideální vztah založen na vzájemné závislosti jeden na druhém, kdy oba fungují jen jako celek, doplňují se, podporují a nemohou bez sebe být ani den? A může vůbec něco takového existovat, není snad vždycky jeden ve větší závislosti než ten druhý? Východní filosofie učí, že žádná připoutanost nepřinese člověku štěstí. Snad je tedy lepší, když má každý svůj prostor, věnuje se každý svým věcem a potkají se večer, avšak není v tomto případě riskantní to, že když budou trávit čas bez sebe, může se objevit někdo jiný, třetí? Skoro vždycky přijde někdo třetí. A co pak s tím udělat, když fenylethylamin, který už nějakou dobu spal, se znovu probudí a jsme rázem zase na začátku? Je jasné, že s tímhle se pere lidstvo od začátku věků a láska je krásná jenom z jedné strany.

Proto si myslím, že pravá láska mezi mužem a ženou neexistuje.

Jestli mezi lidmi na Zemi vůbec nějaká pravá láska je, bude to láska mateřská.

Obraz

.

Je to Ohře za letního rána. Namaloval pan Vojtěch Kraus.
Děkujeme Renčo.

To by dávalo smysl ;o)

Batikování a savování v RADCE

Andulka chodí do Radky na Žabičky. Miluje to. Děti, hračky, cvičení na balónech, prostor...
Taky jsme začaly chodit na plavání. Zatím se jí taky líbilo.
A já byla dnes batikovat a savovat, malou zatím hlídali.
Podařilo se mi toto.
Díky, holky, za Radku!