Na Sibiři se narodila Naďa, novorozená holčička vážila 7,75 kilogramu a je dvanáctým potomkem matky hrdinky. Děvčátko, které má osm sestřiček a tři brášky, přišlo na svět císařským řezem 17. září v porodnici v Altajské autonomní republice. Maminka prý řekla: "Jedla jsem všechno, nemáme peníze na nějaké extrabuřty, takže jsem se živila bramborami, nudlemi a rajčaty."
Výborně, nemusím si teda lámat hlavu s vegetariánstvím :o))
Když se zamyslím nad těmi velkými rodinami a uvědomím si současný trend v naší společnosti, napadá mě: Vážně si nemůžeme tady v Čechách dovolit víc než jedno, dvě děti? (Často takové věty slýchám.) A kdybychom měli víc peněz, měli bychom taky víc dětí?
20 komentářů:
Teeeda...Naděnku bych asi nechtěla nosit devět měsíců :o)
Dandelion
Jen dvě věci, mám jedno dítě a jelikož mu chci dát všechno, nemůžu mít dětí 12. je to šílenství už jen proto že se jim všem nemůžes věnovat na 100% Příkladem jsou mi naši tmavší spoluobčané. A věc druhá, až budeš těhotná, tak si tvoje tělo samo řekne jaký "stavební materiál" potřebuje. Myslím že tomu masu pak prostě neodoláš.
tak uvidíme co budu jíst ... jestli k tomu vůbec dojde.. ;o)
A tím že dáš dítěti drahý kolo mu dáš víc, než když mu dáš sourozence?
A co to znamaná dát dítěti všechno? Koupit mu všechno co chce? Nebo s ním trávit všechen volný čas? A to už je jedno, jesli ho budeš trávit s jedním dítětem, nebo se třema...
Stále trvám na svém rozhodnutí mít 6-10 dětí, odstěhovat se na statek, chovat ovce a kozy a pracovat doma (korektorské práce, popř. vlastní výkum). A všechny ty děti budu mít ráda až do skonání světa... :-)
Ano, přesně jsem čekal že to stáhnete v první ředě na peníze a bez milosti mě odsoudíte. Dobře vychovat dítě přece neznamená koupit mu všechno co chce. Určitě máte pravdu, ale dovedu si představit vaše dítě jek říká :Maminko, koupíš mi tu panenku? a vy odpovíte : Ne, nemůžu Ti jí koupit, protože máš ještě 6 bratříčků a oni potřebují nové tepláky. Ale myslel jsem to spíš jinak. Dítě vyžaduje celého člověka, plnou péči 24 hodin denně. To není jako jít na 8 hodin do práce a pak mít volno. Takže při dvanácti dětech, prostě nemůžeš jedno neupřednostnit před druhým a věnovat se všem, tak jek bys chtěl.
Taky jsem nedostala spoustu věcí, protože nebyly peníze. Ale ty Pavle vztahuješ funkci rodiny pouze na rodiče, jenomže to je právě to, že mladší děti vzhlížejí k těm starším, chtějí být jako oni, učí se od nich. Často se jim i radši svěří než rodičům. Jako rodič budeš muset jednou svoje dítě opustit a jemu zbudou přece právě ti sourozenci.
Tak to je svatá pravda, Markétka mi vždy byla příkladem a často i mou nejlepší přítelkyní. Je hezké nebýt sám a mít vždy někoho komu můžeš stoprocentně věřit, a vědět že bude stát vždy při Tobě... jinak co se týče těch dětí, myslím že věnovat se jim můžeš stejně jako jednomu.
Dandelion
Jestli se rodiče svým dětem opravdu věnují, je jedno jestli je jich víc než "malé množství"! :o)Ale neměl by mezi nimi být velký věkový rozdíl. Nemyslím mezi nejmladším a nejstarším, tam to nevadí. Já mám jenom jednu o šest let starší sestru a už to není ono, nikdy jsme nebyli ti správní sourozenci, co spolu vždy táhnou za jeden provaz. I když to možná ani není jenom věkem, znám i skoro stejně staré sourozence, kteří si nerozumějí. (když to řeknu kulantně)
Jsem na straně vícedětnosti a ač nemám ve svém věku žádné, chci jich víc, i když asi ne tolik, aby jim nestačilo jedno pískoviště:) Nebojím se, že jim nebudu moct dát všechno, ale Pavlík to bere ze svýho hlediska a nezamýšlí se nad ostatními přístupy, tak i jeho chápu. My byli doma tři děti a teď naprosto místopřísežně říkám, že nám ke hře stačily figurky z člověče a pár oprejskanejch angličáků a nikdy bych nic z hmotnejch statků za ségry nevyměnil.
A já bych si zase dovolil to vztáhnout na peníze. Nejde ale o dárky, nýbrž o věci, které to dítě potřebuje. Ano, jsou dostatečně od sebe, mhou mít věci od starších, ale neumím si představit, kdybych měl po tři roky za sebou vypravovat prvňáka.
Děkuji Jiříkovi za trefnou připomínku. Vesměs mi tady oponují lidé, co nemají žádné děti a tak jejich pohled, je pohledem sourozeneckým a ne pohledem rodičovským. Je to krásné a romantické mít kupu dětí, ale ony nemůžou žít s vaší nebo sourozenecké lásky. Potřebují jídlo, pití, oblečení, potřebují studovat, potřebují prostě peníze. Můj bratr je dodneška závislý,ač je mu 25 na finanční pomoci rodičů.
Jiří: To si ale přece nemusíš představovat, stačí mít tři děti a pak je prostě vypravit do školy. O některejch věcech se asi nemá tolik přemejlšet. Když někdo umře, taky nepřemejšlíš, jestli ho pohřbít za drahý peníze, nebo nechat shnít někde na mrchovišti...
Pavel: O to právě jde... Živit dvě tři auta je fakt blbý, ale auta se nepotřebujou navzájem a jedno fakt stačí pro rodiče i s dětma, tak je standard mít jedno - kdežto sourozenci se potřebujou... a vezmu-li to z hlediska rodičů - ono je lepší, když už jsou starý a nemohoucí, když se o ně mohou postarat dva tři mladí potomci... Jak to má to jedno dítě zvládnout? Role se vymění, ale tentokrát bude mít jeden člověk dvě "děti" ve svých rodičích... šoupne je nakonec do důchoďáku nebo pečovateláku, i když oni by si určitě představovali 100% péči a ne jen finanční zaopatření, který jim ještě k tomu poleze na nervy...
Naštěstí ve všem existují výjimky a není všechno černobílý... jde o to, že si prostě dneska většina lidí představuje, že standard je mít všechno a nedělit to zbytečně na půlky a třetiny (i když pro někoho je "třetina všechna" víc než dost, a pro někoho je "půl všechna" nic:)... "všechno" je totiž pojem relativní, a čím víc ho chceme, tím míň se chceme dělit;)
Myslím si, že ideál jsou dvě tři děti, ale přece musím myslet na to, jestli budou mít všechny sešity, pera, tužky, gumy, knížky, barvičky, štětce, úbor, cvičky....
Tři děti, jedno do první, druhé do druhé a třetí do ... třetí třídy. Nemůžou si vzít věci po sousorzencích (ne oblečení), takže to nakupuji třikrát. I když nakupuji v Tescu, vyjde mne to na 3x 2000 kč (opravdu hrubý odhad), což máme (světe div se) šest tisíc.
Vzhledem k zaměření svého studia, toho asi moc vydělávat nebudu. Potom bych měl asi problémy...
Něco jiného je mít děti v rozumných odstupech, pak by se to asi zvládnout dalo (jenže kdyby byly cca tři roky od sebe, měla by Terezka už začít, aby to do padesáti stihla:-) )
Určitě neříkám, že existenční problémy neexistují, ale měli byste na to být dva a uvidíš, že těch šest tisíc ušetříš i jako humanistický pracovník nějakého zbytečného institutu:) A já taky nechci víc než tři děti, takže si vlastně v ničem neodporujeme;)
A zapomněl jsem na babičky a dědečky, ti taky rádi pomůžou (pokud je komu: je možný, že jedináček si navykne tak moc se nedělit, že vlastní děti úplně odmítne)... nejsme až zas takový individuality, ale tak trochu pořád rody (tedy aspoň na tom je postavená naše zahnívající kultura)...
Ráda bych se přidala do diskuze jako dcera/sestra.
Mám jednoho sourozence a je o necelé čtyři roky mladší než já. A miluju ho. Je pravda, že když sem byla malá,měla jsem nejlepší kamarádku-jednináčka a ona měl i ty pitomý vodový barvičky od Disneyho. A přiznám se, že ve své dětské nevědomosti jsem si párkrát řekla, že bych ty barvičky taky chtěla, ale protože je tady bráška, kterej potřebuje plínky, nemohla jsem je mít. Nikdy jsem však vůči němu kvůli tomu necítila zášť. A když jsem pak ty barvičky Dostala k Vánocům, měla jsem z nich o to větší radost. :)
A co se týče pozornosti, je jen na jednotlivých párech, jak se s tím vyrovnají...Já ani brácha jsme nikdy netrpěli nedostatkem pozornosti, vždycky na nás naši měli čas :) na oba :)
Souhlasim s Honzou, svýho brášku bych nevyměnila ani za celou sadu barviček od Disneyho :)
Na druhou stranu uznávám, že kdybych musela počítat každou korunku na jogurt a byla na tom fakt blbě, tak bych asi to relativní málo nechtěla dělit, aspoň ně moc...ale jedno dítě je málo! Podle mě :)
Toť Abee.
Přidal bych sem s dovolením ještě poslední komentář a pak už zmlknu. Honzo! Právě u tebe mě překvapuje názor, že by jsme neměli o některých věcech tolik přemýšlet. Když se podívám na tvůj Blog, kde do poslední molekuly pitváš uplně vše. Zásadní věc, jako je počet dětí by jsme si měli sakra rozmyslet. Ještě bych Ti připomněl rčení že : Jedna matka se postará o 10 dětí, ale 10 dětí se nepostará o jednu matku. Ani nevím jestli chci aby se moje dcera o mě starala až to nebudu moct udělat sám. Prostě jí tím nechci kazit život. Živě si pamatuju na den narození mojí holčičky a na to jak jsem si řekl, že tohle není žadná hra, kterou můžeš vypnout, když tě přestane bavit. Bylo to skoro kruté vystřízlivění. Měl jsem radost a zároveň strach. Budu dobrý táta, vychovám z ní dobrého člověka, dokážu jí udělat šťastnou?! Myslím že se tomu říká zodpovědnost, nechci to prostě řešit ještě desetkrát.
Několik dnů se odhodlávám sem připojit svůj názor, týkající se počtu dětí. Já mám dva syny. Myslím, že otázka peněz na studia atd. v dnešní době všech možných spoření není až zas tak nejdůležitější.. Děti pochopí, pokud se jim to správně vysvětlí, že prostě toho Spidermana, kterej stojí 600 nedostanou jen tak... Ale neumím si představit jít kamkoliv se třemi dětmi, když mám jen dvě ruce a všichni mě chtějí držet za ruku. Každý večer řešíme dilema, ke komu si půjdu dřív lehnout do postele a povídat si jaký měli kluci den.
Jinak fandím Terezce s jejím statkem a velkou rodinou...
Rozhodně nepíšu, protože bych chtěl mít poslední slovo:) Ale Pavle, já přece nikomu nelustruju svědomí. Každej správnej táta chce pro svoje dítě to nejlepší a chce bejt dobrej táta, ale nevím, co se na tom mění, když je dětí víc... to je všechno.
Na soběpisníku pitvám spoustu věcí, ale moc o nich nepřemýšlím:DDD A rozmýšlet si počet dětí, to je jasný, že jsem pro! Nikdy jsem netvrdil, že co vajíčko, to jedno dítě (o spermiích nemluvě:)... vždyť tuhle celou diskuzi jsme kvůli tomu taky vedli... tak nějak každej za sebe... ty ses v ní utvrdil, že ti stačí jedno, ostatní se utvrdili ve svých počtech... i já se k nějakýmu kloním (zářezy na levačce nad čárou osudu mám dvě, tak asi tolik;) ... jen jsem se snažil říct, že ty naše počty (možná chybně vyprovokovaný těmi 12 v článku), tedy jedno až tři děti nejsou záležitostí financí... že v tom máme jinej názor, je asi zdravý... nechci mít se všemi stejnej a ostatní nenutim, aby sdíleli ten můj...;)
Okomentovat