Vycházka

Řekla jsem: "Půjdeme na procházku do meandru?" A. odpověděla: "Tak jo." Sousedka poradila: "Je tam pěkná elektrárnička."

Bylo celkem pochmurné počasí ale ven se chodit musí. Obzvlášť do krásné přírody. Tam opravdu je. Řeka vypadala, jako vystydlá bílá káva. Ale u elektrárničky byl pes. Černý. A nebyl přivázán. A štěkal. A běžel k nám. Měly jsme strach. Změnily jsme okamžitě směr chůze o 180 stupňů (elektrárničku oželíme). A. chtěla utíkat, ale zakázala jsem jí to. Mohlo by ho to ještě vyprovokovat. Když nás předběhl a pokračoval dál, trochu se nám ulevilo. Nicméně s klackem v ruce jsem se cítila mnohem líp. Pes se nám ztratil z dohledu, ale za chvíli se zas vrátil a čekal, jestli teda jdeme. Šly jsme. Pomalu a se zastávkama, ale pes byl trpělivý. Ukázaly jsme mu přátelsky slimáka, moc ho nezajímal a nelíbil se mu ten klacek. Vyprovodil nás až na rozcestí.
Až tam půjdeme příště, vezmeme mu buřta. Je to dobrák. Jo, a kdybyste lezli mezi místní porost, pozor na velké červené pavouky. Nevíme, jestli koušou, ale slabším povahám mohou způsobit hysterický šok.