Dneska v noci nesvítí měsíc. Chtěla jsem jít zjistit, jestli jsou u řeky lampy. Byla by to moc fajn procházka. Jenomže ve dvě po půlnoci není nikdo, kdo by se mnou šel. Sama nejdu. Mohla bych potkat násilníka/psa/upíra.
Asi před dvanácti lety jsem napsala básničku, byla nějak takhle (prostředek jsem zapomněla):
Pouliční lampa tiše bliká v osamělé noci
.........
nechá se pokořit každičkým psem
dovolí viníkům, aby ji kamenovali
trpí a neprosí o pomoc
protože není zachránců.
Tohle je její smysl života.
Asi jsem je měla vždycky ráda. Dělají spolu s nocí jiný svět. Mění barvy a všechno vypadá jinak. V tichu. Přesně jako ve snu. Mívala jsem takové sny.
Teď už vím, že lampy nejsou mrtvé. Mohou si Tě nevšímat a tvářit se nezúčastněně. Ale mohou se na Tebe také rozsvítit anebo na Tebe zhasnout. Umí Tě o tom dokonce ujistit a příště Tě budou přesvědčovat, že se nikdy nic zvláštního nestalo. Znám takové.
Tak Dobrou noc.
Michal Kašpárek: Fosilie
-
[image: obálka knihy Fosilie]Vladimír je podle všech kritérií úspěšný
člověk. Ve svých skoro padesáti letech má skvěle placené místo
v technologické firm...
před 9 hodinami
2 komentáře:
Hrozně zvláštní jsou lampy po půlnoci na Rafandě, připadám si tam vždycky jako úplně v jinym světě, jako by svět končil za husitskym kostelem a průmyslovkou a pak už byla jen černá díra...
Asi ji znáš, moje maminka ji má moc ráda a já taky...
http://uk.youtube.com/watch?v=_pvvxTGmVhw
Na Rafandě jsem ještě v noci nebyla, nebo spíš ne z týhle strany. Jestli je tam černá díra, slibuji jí, že se na ní jednou podívám ;o)
Ztracená Přenosilová
http://www.youtube.com/watch?v=JE3TDwWlAJQ
Okomentovat