Něco o lampách

Dneska v noci nesvítí měsíc. Chtěla jsem jít zjistit, jestli jsou u řeky lampy. Byla by to moc fajn procházka. Jenomže ve dvě po půlnoci není nikdo, kdo by se mnou šel. Sama nejdu. Mohla bych potkat násilníka/psa/upíra.
Asi před dvanácti lety jsem napsala básničku, byla nějak takhle (prostředek jsem zapomněla):

Pouliční lampa tiše bliká v osamělé noci
.........
nechá se pokořit každičkým psem
dovolí viníkům, aby ji kamenovali
trpí a neprosí o pomoc
protože není zachránců.
Tohle je její smysl života.

Asi jsem je měla vždycky ráda. Dělají spolu s nocí jiný svět. Mění barvy a všechno vypadá jinak. V tichu. Přesně jako ve snu. Mívala jsem takové sny.

Teď už vím, že lampy nejsou mrtvé. Mohou si Tě nevšímat a tvářit se nezúčastněně. Ale mohou se na Tebe také rozsvítit anebo na Tebe zhasnout. Umí Tě o tom dokonce ujistit a příště Tě budou přesvědčovat, že se nikdy nic zvláštního nestalo. Znám takové.

Tak Dobrou noc.