Jedno přání

J-Lo se ptal, jaké by čtenáři jeho blogu měli přání, kdyby se jim mohlo splnit. Diskuze sklouzla jinam a než jsem si to já stačila rozmyslet, Honza dalšími příspěvky tento pohřbil. (Mimochodem, blogeři, že je to škoda, že na staré věci už pak nikdo nekouká?)
Mít jedno přání, které by se splnilo... K takovým věcem je potřeba přistupovat s rozmyslem. Záleží na tom, jak velký rozsah to přání může mít. Pokud neomezený, bylo by sobecké přát si něco jenom pro sebe. A chtít něco materiálního je pitomost. Budete chtít být bohatým králem, za dva roky přijde revoluce a vy skončíte pod gilotinou.

Takové přání bych chtěla zpracovat tak, aby se tím co nejvíce věcí změnilo k lepšímu a bylo tak co nejvíce k užitku všem a všemu. Jenomže pozor. Když vlastně nechápete, jak svět funguje (a většinou ten, kdo si myslí, že to ví, neví vůbec nic), bylo by riskantní do toho zasahovat. Například přát si, aby ze světa zmizely nemoci, je sice pěkné, ale v důsledku je to blbost. Mají svůj smysl, jako vlastně všechno. A nakonec ten, kterej by si přál vilu, by udělal menší paseku než ten, co by chtěl, aby už nikdy nikdo kvůli ničemu nebrečel. A tak, čím déle nad tím uvažuju, tím více jsem ráda, že kouzelní dědečci neexistují.

Ale kdybych opravdu nějaké přání mohla mít, bylo by zase škoda ho vůbec nevyužít. Takže bych si nakonec nejspíš přála, aby každý člověk na světě chtěl hledat, hledal a našel v sobě lásku, soucit, pochopení, respekt a úctu ke každému jinému člověku, zvířeti, rostlině, půdě, vodě (přírodě) a tak by zákonitě muselo zmizet aspoň 80 procent utrpení, války, útisk, parazitování a lačnost po moci a penězích, sobectví, profitování na úkor jiných. Já vím, zní to jako děsná utopie, ale tohle by se mi fakt líbilo.

A kdyby moje přání takový rozsah mít nemohlo, přála bych si teda ten domek se zahradou. V nezáplavové oblasti.
A jestli by i tohle bylo moc, chtěla bych aspoň, aby někdo přišel a zalepil ten beton na chodbě ;o)

Domácí hrátky

.

s propiskou
.

.

s bednou na hračky

.

.

s deštníkem

.

Návrat do Cold Mountain

Protože to vypadá, že jsem placená za propagaci Avataru a protože se mi tu rozjíždí podivná diskuze, který nerozumim, zmíním nejlepší film, kterej mě poslední dobou zasáhl a to byl Návrat do Cold Mountain. Dávali ho před Vánocema a já byla ten večer s náladou v háji a nešlo mi nazdobit perníčky a nakonec mi poslední naděje zhatil manžel, protože mi rozflákal zdobítko. A jak jsem tak brečela nad marností svýho života, zakoukala jsem se do filmu, co běžel. A úplně mě pohltil. Když skončil, brečela jsem pořád, ale nad skutečně vážnýma věcma a ne nad kravinama.

Stručně dvě pro mě nejdramatičtější scény:

1. Mladou vdovu s nemocným miminem (u které se Inman skrývá, protože zběhl z armády) přepadnou vojáci, její dítě položí v zimě ven na zem polonahé a žena prosí, zatímco jí vojáci drží, aby dítě zabalili. Souhlasí s tím, že se nechá znásilnit a dá jim všechno jídlo, jen aby nemučili chlapce, ale vojáci se nesmilují. Inman dva z nich pak zabije, ale třetího vojáka - mladíka, který jediný ještě má srdce a dítě přikryl - nechá odejít. Žena však, v šoku a nenávisti mladého vojáka zastřelí při odchodu do zad.

2. Domácí garda v Cold Mountain zjistí, že Adiným sousedům se zřejmě vrátili z fronty domů tři mlaďoučcí synové. Protože je čeká za zběhnutí smrt, jejich rodiče je zapírají, garda zavraždí celou rodinu, přežije pouze stará matka, která by to snad raději ani nepřežila.

Nicole Kidman i Jude Law hráli skvělě, jenom ta jejich láska byla lepší na dálku :o)

Renée Zelweger dostala za roli Ruby Oskara.

Naivka

Přijde ráno žena do práce a zasněně se chlubí kolegyním:
"Teda, holky, já jsem tak nádherně unavená, se mi po včerejším večeru ani nechtělo vstávat. Představte si, po tolika letech manželství, to teda bylo...
Nejdříve tříhodinová předehra, pak dvě hodiny krásného milování a pak si manžel se mnou ještě hodinu povídal..."

Přijde ráno chlap do práce a říká kolegům:
"Chlapi, to byl zas včera den... nejdřív se mi tři hodiny nechtěl postavit, pak jsem se dvě hodiny nemohl udělat a nakonec jsem hodinu nemohl usnout!"

Chválím tě země má

Kupte si roztomilý kožíšek... z roztomilých zvířátek

Pledge to go fur-free at PETA.org.

Dokážete to dokoukat do konce?
Já ne. Jsem srab.
Páč takhle to na tom našem světě chodí.

Arašídové máslo

Dostali jsme bezmála půlkilovou sklenici arašídového másla. Byla moje první a už je skoro fuč. Fakt mi zachutnalo! Napoprvé nic moc, pak ze zvědavosti si ještě dám, no není to špatný a nakonec mám pocit, že je to mírně návykový! Až dojde, nevím co si počnu.

Eskymák o ledu, stáří a ženách

...."Výraz klimatické změny zásadně nepoužívám. Klima naší matky země se měnilo vždy. Dnes ale led taje příliš rychle a vědci se stále přou, proč tomu tak je. Kdyby se někdo zeptal nás, dostal by následující odpověď: tání nezpůsobuje benzín nebo oxid uhličitý. Mohou za to pneumatiky. Když auto jede po silnici, pneumatiky se opotřebovávají. Nepatrné částečky, které z nich odpadávají, se působením větru dostávají vysoko do oblak, cestují kolem naší planety, až je nakonec nasaje studený severský vzduch. Částečky zmrznou, navážou se na sebe a v podobě sněhu padají dolů. Když pak začne svítit slunce, velmi rychle se zahřejí, a všechno kolem nich začne tát.
To je ta příčina. A nikdo proti tomu nic nedělá. Dokonce si pořizují čím dál víc aut. Každá rodina vlastní auto, jenom v Německu jich jezdí asi čtyřicet milionů. A po každých 60 000 kilometrech se musejí vyměnit pneumatiky. Veškerý odpad přistane u nás, na špičce světa. Když jsem přišel na svět, nejbližší ledovec měril pět tisíc metrů. Nyní - tedy během jediného lidského života - se zmenšil o čtyřicet procent, takže měří už jen tři tisíce metrů. Před nedávnem jsem navštívil jeden grónský ledovec. Během jediného roku ztratil patnáct metrů výšky a padesát kilometrů plochy.
Když to lidé slyší, říkají: "Je to opravdu tak zlé?" Ale ve skutečnosti si neuvědomují, co to znamená. Nedokážou pochopit nic, co leží mimo jejich koncepty. Nedovedou vnímat ani neuvěřitelnou krásu matky země. A proto nenmohou porozumět ani duchovnímu významu, který se v tom tajícím ledu skrývá.
...
Pro Eskymáka je nejdůležitější, aby nezestárl v osamění. V západním světě se prosadil jiný, pro mě naprosto neuvěřitelný systém: jakmile člověk zestárne, jeho blízcí ho odsunou do domova důchodců a slíbí mu, že ho o Vánocích, Velikonocích a narozeninách přijdou navštívit. Ale co s těmi zbývajícími 361 dny? V naší kultuře to vypadá jinak: staráme se, aby závěr života probíhal důstojně a aby člověk v těžkých chvílích nebyl sám. I mně bude jednou dodávat sílu láska rodiny. Kdybys věděl, jak moc se těším na tu chvíli, kdy spočinu v tomto kruhu.
...
Eskymáci žijí v matriarchální společnosti a tam má v nejdůležitějších záležitostech hlavní slovo babička. Proč? Ženy nás přece přivádějí na svět, vychovávají nás, takže vychovávají zároveň celou společnost. Tím, že na sebe berou zodpovědnost za děti, berou na sebe zodpovědnost za budoucnost lidstva. Proto jsou ženy důležitější, proto je všechno vybudováno na ženském principu. Já, muž, jdu na lov. Možná mám sílu jako Arnold Schvarzenegger. Ale to je často jediné, co muži mají. Vnitřní síla jim chybí. Mužské city se vybíjejí častěji přes svaly než přes srdce. Proto se my muži máme ještě hodně co učit. Na Západě je to úplně stejné. Jak se to u vás říká? "Muži nepláčou. Kdo brečí, je bačkora." Z podobných nesmyslů vznikají mužské válečnické společnosti, v nichž nikdo neváhá zabíjet protivníky. Můj koncept je proto přesně opačný. Silní jsou ti, co umějí plakat."...
(pozn. v řeči Eskymáků neexistuje slovo válka)

Z rozhovoru s grónským inuitským šamanem Angaangaqem

Avatar podruhé

A ještě jedna věc (Pájo) se mi od tvůrců Avataru líbila, a to, že ženám Na´vi nadělili "malá" prsa. Drtivá většina chlapů by jim určitě naložila rovnou nejmíň pětky. Ale takhle to bylo lepší, mnohem, mnohem, mnohem lepší...:o)

Tak už jsem taky nakrátko

Silvestr

Pavlis uvažoval, jestli je Silvestr třeba oslavit s rodinou nebo ne. Já bych to vzala trochu jinak. Silvestr mě bavil, dokud to byla příležitost zapařit s kamarádama, zablbnout si, opít se a podobně. I když mi na něm vždycky vadila ta příchuť toho, že je Silvestr a tak SE BAV!

Nyní se nacházím v bodě, kdy mě Silvestr spíš otravuje. Ne proto, že sedím doma a nelítám po hospodách, ne proto, že v televizi dávají povětšinou nesmysly, ale kvůli tomu, že prostě nemáte možnost strávit ho v klidu. A proč? Kvůli zábavní pyrotechnice.

I když ohňostroje miluju, dnešní noc jsem myslela na všechny mámy a jejich kojence a batolata, na všechny vydešené psy a další zvířata, pro které je Silvestr nocí hrůzy. Nepřeháním. Včera začaly lítat dělobuchy od osmi hodin a skončily v půl druhé. Vypadalo to, že se nacházíme v epicentru nějaké pětihodinové bitvy a to i přes celkem dobré těsnění plastových oken. Svůj spánek ještě oželím, ale když střežím spánek ještě někoho jiného, tak je to horší.

.

Naštěstí je to jen jednou za rok a za nějaký čas si možná s Áňou půjdeme taky nějakou tu rachejtli odpálit :o)