Jak jím sama (brambory)

nějak mi to uvízlo v krku...krch krch

Bůh požehnej bryndáky s kapsou

Pokání

Drama-válečný-romantický, VB, Zlaté glóby za film a hudbu

Jsou filmy, na který musíte koukat s holkama, protože "chlapi" mají zježenou kůži, jakmile si přečtou, že jde o romantický film. Pokání je zrovna takový případ. Tenhle film je ale vynikající. Všichni, kdo jste ho neviděli, děláte chybu!

Briony, malá sestra Cecílie (Keira Knightley) si špatně vyloží chování Robbieho (James McAvoy) k Cecílii (teda: ono není divu!) a vztah těchto dvou jde do háje, sotva začal sexy scénou v knihovně. Robbie jde do vězení a pak rovnou do první linie, Cecílie odejde od rodiny a Briony slouží jako sestra ve špitálu, kde jí dochází, co udělala. Válka je hnus, křičí na vás film. Poslední, co nám zbývá, je naděje.

Pokání je "tak blízko hranice dokonalosti, jak jen film může být."

- Daily Mirror

Co pořád dělám (10 měsíců)

.

houpu se u dědy na zahrádce
.

ťapu

opaluju se

řádím


jsem vyřízená


točím se na hřišti pro nejmenší

papčim mlíčko

trénuju ninjovský techniky

jsem prostě šikulka.

Mandalka

Inspirována paní Evou, zkusila jsem taky mandalu.

Její jsou krásnější, ale to nevadí :o)

Tahle by se mohla jmenovat třeba Jaro.

Sedm let a dost?

Před sedmi lety jsem přestala jíst maso. Nikdy jsem ho neměla nijak zvlášť ráda. Můj tehdejší přítel výborně vařil vegetariánská jídla a já se začala kamarádit s lidmi od Hare Krišna, takže to přišlo tak nějak samo. Věřím, že člověk se může bez masa obejít, když na svůj jídelníček dbá. Věřím, že vegetariánství je dobré z mnoha hledisek. Ze zdravotního, ekonomického, etického. Na druhou stranu jsem ale zas takový vegetarián nebyla: jedla jsem vejce (palačinky, loupáky, bábovky, smažená jídla v trojobalu atd.), pila červené šťávy a jedla nanuky nebo marmelády, které byly barveny E120 (toto éčko se používá hodně, věděli jste, že pochází ze sušených těl oplodněných samiček hmyzu Dactylopius coccus Costa?), jedla kupované sýry (k výrobě sýrů se většinou používá syřidlo získávané z žaludků mlékem krmených telat).
Bohužel, žiji v masožravé společnosti. Roky jsem šla proti proudu. Není to lehké, lidé Vám nefandí, ne, jste pro ně hazardér se zdravím a touhou na sebe upozornit. Časem to někteří mí blízcí přijali jako fakt, jiní trpěli moji rozmazlenost jenom, abychom se nehádali.
Během těhotenství jsem v rámci kompromisu měla asi třikrát rybu. Andulka se narodila zdravá a pěkná, takže hrůzné představy o jejím chatrném zdraví hlavně ze strany starších příbuzných (ale i sestry v porodnici) se nenaplnily.
A nyní jsem dospěla do bodu, kdy mě tento boj unavuje. Moje ideály podlehly tlaku společnosti a mojí vlastní pohodlnosti. Stydím se za to. V restauraci Globusu, kde jsme obědvali a kde tradičně nemají nic pro mě, jsem si koupila kachnu. A snědla jí. A u mamky slepičí polívku. Kdyby bylo něco jiného, bezmasého, volím to, ale když nebylo.... Už mě nebaví se tím zabývat a řešit to. Řeším teď jiné věci.
Tak, teď to víte. Nemyslím, že bych začala od teď jíst maso ve velkém (to jsem nedělal nikdy a třeba paštiku nebo dršťky si zřejmě nikdy nedám, pokud nebudu muset), ale už mi prosím neříkejte vegetarián. Takový titul si nezasloužím. Zatím ne.

V parku

Caine a spol

Takže jsme byly s A. opět ve sklepě Střelnice. Návštěvnost nebyla velká. Dvanáct lidí, z toho jeden zvukař, jeden, který večer uspořádal, tohoto partnerka a také jeden gymnazijní profesor sympaticky pojídající večeři, kterou si k tomuto účelu přinesl z domova. Má večeřet u televize? U živé hudby je to rozhodně lepší. Také přišel jeden černoch, který ale většinu času trávil bůhví kde starostmi o displej svého mobilu, jež po pádu z druhého patra nechce fungovat. Nakonec přišel, posadil se a spal.

Chvílemi to vypadalo, že kapela hraje spíše sama pro sebe, neboť se členové v projevu střídali a zbytek jich vždy ochotně dělal nadšené obecenstvo.
První hrál FíFa. Zdálo se mi, že tento člověk je poněkud naštvaný na svět a i když hru na své irské buzuki ovládal dobře, rozhodně bych doporučovala sehnat si zpěvačku a nezkoušet to sám.
Když už to vypadalo, že jeho projev nějak protrpím, abych mu nezpůsobila psychickou újmu svým odchodem vprostřed koncertu, nastoupil Caine, bubeník Znouzecnosti, vzhledu poustevníka. A ten byl tedy mnohem záživnější. "...já toho v textech tolik nakecám, že už mezi písněmi nebudu mluvit. Ale kdybyste si chtěli povídat, můžete mít dotazy.."
Když už jsem si libovala, že se večer začíná vybarvovat, přijuchal Radek (sice s FíFou, ale tentokrát jen bubnujícím), student konzervatoře, sršící energií a upřímnou radostí ze hry a jehož elánu vůbec neubral ani odchod poloviny už tak skromného publika. "..ladění necháme umělcům, my jsme pankáčí néé.." Jeho exotic akustic primitiv duo band hrál punk o sousedu Jardovi Pouchovi, rokenrol o sáňkování i blues o rozžvýkané žvýkačce. Byl super. Věřím, že někdo takhle nadšený, nadaný a sympatický se v hudební branži neztratí :o)

Jak jsem byla v "Krásňáku"

.

Dva lidi tu prý rádi koukají na seriály o mně.

Tak je snad potěším.

Bylo pěkně a tak jsem jela na výlet.

Musela jsem přes most.

Zamyslela se u vodyProhlédla si staré stromy

Přemýšlela kudy dál

Obdivovala antickou architekturu

.
.

Je lépe věřit než nevěřit,

tím přivádíš všechno do oblasti možnosti.

Albert Einstein

.

U babičky

u babičky bylo pěkně.
Možná trochu moc sluníčka a trochu moc trávy...

mávání s Terezkou

príma houpačka

Andělská

Zuzana Navarová

Co je k ponechání

Co je k ponechání

Jan Skácel

Zas je tu jaro, zatím naznačené,

tak trochu trpké jako dým.

Rozmýšlím, co je k ponechání,

a mrtvé listí uklízím.

Tak tomu je a vždycky to tak bylo.

A je to zákon. Moc to vím.

Jen mi jen líto utínaných větví

a loňská hnízda neschodím.

Už jsem ten pořádek v sobě opravdu potřebovala.

Ale jaro je skutečně skoro tady

a já se oknem dívám, jak venku řežou větve a kmeny.

Aby lidé měli svá auta pod svými okny.

Nikdo nestojí o zelené listí, ptačí zpěv a hnízda.

A krásu. A kyslík.

Je mi z toho opravdu moc smutno.

.

Je to jeho (jejich - celý zelený plácek tu nebude) poslední fotka.

Byl krásný, že? A co teprv, když měl listy... :o(

O plýtvání

Dneska bylo ve zprávách tohle:
.

Svět čeká boj o sladkou vodu.

Brzy (už v roce 2030) bude chybět půlce lidstva. Lidí přibývá, ale vody ne.
Dále za to může plýtvání spjaté s moderním životním stylem či vývoj ekonomiky. Např. k tomu, aby se "vyrobilo" jedno kilo hovězího, je zapotřebí zhruba 16 000 litrů vody, na jeden litr biopaliva připadne podle odborníků 2500 litrů vody. Podle statistik každý Evropan spotřebuje ročně dva olympijské bazény vody (délka 50 metrů, šířka 25, hloubka nejméně dva metry).

Vybili jsme už skoro všechny ryby.

Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) už rybáři buď úplně zdevastovali, či vážně ohrožují 80 procent ryb v téměř všech částech světa.

Problémem je hlavně příliš velký počet lodí, využívání vysoce efektivních technologií a plýtvání. Navíc třetina vylovených živočichů končí jako odpad.

Tak nevím. Myslíte, že s tím někdo něco udělá, nebo se bude čekat až do konce, jestli s tím někdo něco udělá?

Sedím, sedíš, sedíme

Naše maličká sedí.

Sama se posadí.

Toho se musí využít a tak jsme vyzkoušeli houpačky.

S velkým úspěchem.

Údajně nejlepší britský vtip

2

Maminka s dítětem nastupuje do autobusu.

Řidič říká:"Brr, tohle je to nejošklivější dítě, co jsem kdy viděl!"

Žena se prodere autobusem, usedne a říká spolucestujícímu:"Ten řidič mě hrozně urazil!"

Spolucestující odpovídá:"Tak si to s ním běžte vyřídit. Já vám zatím pohlídám tu opičku."

Hm. Tak nic. Promiň.

Co umím: osm měsíců II

.

Mám šikovný prstíky,

znakuju světlo

a ukazuju zub (vlastně jazyk, ale líbí se to i takhle) :o)

Katovna

Znáte Katovnu? Já ne. Ale zase znám Premiere, v jehož novém čísle najdeme tipy na různá Jůtubácká videa. Zde odborníci rozebírají jedno z Van Dammeových dílek :o)

Co umím: osm měsíců

l

číst knížku vzůru nohama
ů

stát s malou pomocí

rapovat bez pomoci


nesouhlasit s výběrem oblečení

Zpívánky

Dívala jsem se na Zpívánky...

Hop hej cibuláři jedou
hop hej cibuličku vezou.
Cibulenka sladká
má panenka hladká
Hop hej cibuláři jedou.

Někde to zpívají i obráceně, ale Karel Jaromír Erben to napsal, děti, takhle, takže my se to takhle naučíme.

... a vzpomněla jsem si na Terezky prdějícího Máchu.

Zapeklitost lidové písně

-
Zpívám Andulce Andulko Šafářová (text zde) a když tak nad tou písničkou přemýšlím, jsem si čím dál tím jistější, že není pro děti. Mysleli jste si, že ano? Ach, vy naivkové!
Totiž, podle mě, tahá jakýsi muž počestnou A. Š. v noci do polí za celkem jasným účelem a pouze jako záminku si vymyslí, že holce utekly husy. Ta by s ním i šla, jenomže naštěstí starej šafář není blbej a tak dceru hlídá. Protože kdyby domácí ptactvo skutečně zdrhlo a hrozilo, že se nejen ztratí, ale ještě zlikviduje svěřenou úrodu, jsem přesvědčená, že by pantáta jistě pátrače nebránil.
Co myslíte vy?

... a prej že husy...

Poučení z maturitního plesu

Když budete se šerpou dělat toto:

...upadnou jí písmenka.

.

Poučení č. 2: Když budete pít pátý přes devátý nebude Káď.

.

Poučení č. 3: Lidi jsou mrchy, tak si pořádně hlídej kabelku!

Máme zub!

Slovíčka

Nejen, že s příchodem nového člena do rodiny jsme poněkud pozměnili svůj slovník, spontánně nám vzniká i zcela nová terminologie. (Pochopitelně výrazy patří převážně do stejné kategorie.)

BOBSON

KAĎUS

SLINIŠTĚ

a poněkud fádnější HOVŇAJZY, NOŽISKO a RUČISKO.

Proč se muži neomlouvají?

Když se stydíme, omluvit se není lehké. To platí pro muže stejně, jako pro ženy. Přiznat ano, jsem blbec, neměl(a) jsem to dělat, říkat.. není to příjemné asi pro nikoho.
Přesto, nejméně tři moje kamarádky uvedly partnerovo neschopnost se omluvit jako velký problém v jejich vztahu. Jeden tento hoch nebyl schopen říci promiň ani když nechtěně rozflákal své milé obrovskou památeční vázu. Byla jsem tenkrát u toho, Hanka zametala střepy a cedila na mě skrz zuby: ne, von se nevomluví, von bude jenom takhle blbě čumět.
Sama s tím mám zkušenost taky, přítel se kroutil jako žížala (doslova fyzicky) když cítil, že by byla na místě omluva. Bylo to zřejmě tím, že jsme spolu chodili krátce, časem přesedlal do zákeřnosti: tak jsem to neříkal, ale TY jsi zase tohle a támhleto...
Mnohem častěji slýchám promiň a omluvám se z úst žen a to i za úplné maličkosti, promiň, že píšu tak pozdě.. Je to snad tím, že ženy jsou všeobecně zdatnější v komunikaci? Nebo tím, že jim není tak za těžko uznat svou chybu, překročit svoje ego a přiznat, že nejsem neomylný pán vesmíru? Nebo jenom pochopily, že když se omluvím, jakoby "mažu" co se stalo, docházím (většinou) odpuštění a klidu svědomí a zároveň si zachovám důstojnost, protože z věty:
Já se ti nikdy neomlouvám, protože se k tobě chovám tak, že se omlouvat nemám za co, by mě fakt klepla pepka.

l

Pravdivá pohádka o tom, jak lehké holky polepšiti se mohly a jak to nakonec dopadlo

.
Kdysi, už je tomu řadu let - přesně 624, založili ve Vídni bohatí občané Dům kajícnic u sv. Hieronyma, aby se prostitutky měly možnost polepšit a zařadit se zpět do počestného života. Ačkoli byl Dům kajícnic veden jako klášter, nemusely jeho obyvatelky ani složit slib pohlavní čistoty, ani chudoby. Klášter dostával tolik darů, že byl brzy nejbohatším vídeňským stavem, patřily mu nejlepší vinice kolem města. Kajícnice si mohly postavit velkolepý kostel a když se vdaly, dostaly pěknou výbavu. Nejeden vážený občan si odtud odvedl svou nevěstu.

Když tato výchovná metoda přinesla tak znamenité výsledky, dopustil se císař Friedrich III. roku 1480 té neopatrnosti, že kajícnicím dovolil veřejně čepovat víno z vlastních vinic. Od této chvíle bylo v dobročinném ústavu u sv. Hieronyma veselo. Mnoho žen se vrátilo k dřívějšímu způsobu života. Stejně tak i jejich představená Juliana, která, ač oddaná za faráře, dále vykonávala své galantní řemeslo. Skandál, který to vyvolalo, znamenal konec ústavu. Od té doby bylo ve veselém císařském městě mnoho nevěstinců, ale žádné ústavy pro kajícnice.




Čerpáno z: Světové dějiny sexuality, Morus

Rozhovor na ulici

Včera jsme s Abee potkaly na ulici staršího pána. Tlačil kolo. Ptal se, jestli je Andulka na prodej, ale hlavně si chtěl povídat. Mluvil o Lisabonské smlouvě, o tom, za co dostal čtyřikrát dvojku z mravů, že učil český jazyk současnou ředitelku kadaňského gymnázia, kde mají nejlépe postavené školy, o těsnopise, o poválečné době a jak mu šla němčina.
"Můj tatínek se učil na krejčího, ale protože hezky psal, šel dělat na ministerstvo."

S.P.A.D.

Přišlo mi to emailovou poštou.
A je to zajímavý.
No ne?

http://www.projekt-spad.cz/galerie2.html

Sušenka

Jéje, mami, cos mi to dala? Mám si to stčit do pusy?

Jsi si jistá, že to mám sníst?

A je vážně vhodný dávat tohle miminu k obědu?

Nějak se to drobí a vůbec je to divný.

Jsem zvědavá co se mnou budeš dělat, až se začnu dusit.

S tetou Hankou

Teta Hanka pryč byla,

ale na mě myslela

velice,

dovezla mi spoustu věcí

třeba zajíce,

chrastítka a punčošky,

trýča, šaty, ponožky,

kožíšek, čepičku malou,

divadýlko s kapybarou,

plavečky i dupačky,

sukni, svetry heboučký.

Děkujeme já i máma

zůstaň tu už ale s náma!