Před sedmi lety jsem přestala jíst maso. Nikdy jsem ho neměla nijak zvlášť ráda. Můj tehdejší přítel výborně vařil vegetariánská jídla a já se začala kamarádit s lidmi od Hare Krišna, takže to přišlo tak nějak samo. Věřím, že člověk se může bez masa obejít, když na svůj jídelníček dbá. Věřím, že vegetariánství je dobré z mnoha hledisek. Ze zdravotního, ekonomického, etického. Na druhou stranu jsem ale zas takový vegetarián nebyla: jedla jsem vejce (palačinky, loupáky, bábovky, smažená jídla v trojobalu atd.), pila červené šťávy a jedla nanuky nebo marmelády, které byly barveny E120 (toto éčko se používá hodně, věděli jste, že pochází ze sušených těl oplodněných samiček hmyzu Dactylopius coccus Costa?), jedla kupované sýry (k výrobě sýrů se většinou používá syřidlo získávané z žaludků mlékem krmených telat).
Bohužel, žiji v masožravé společnosti. Roky jsem šla proti proudu. Není to lehké, lidé Vám nefandí, ne, jste pro ně hazardér se zdravím a touhou na sebe upozornit. Časem to někteří mí blízcí přijali jako fakt, jiní trpěli moji rozmazlenost jenom, abychom se nehádali.
Během těhotenství jsem v rámci kompromisu měla asi třikrát rybu. Andulka se narodila zdravá a pěkná, takže hrůzné představy o jejím chatrném zdraví hlavně ze strany starších příbuzných (ale i sestry v porodnici) se nenaplnily.
A nyní jsem dospěla do bodu, kdy mě tento boj unavuje. Moje ideály podlehly tlaku společnosti a mojí vlastní pohodlnosti. Stydím se za to. V restauraci Globusu, kde jsme obědvali a kde tradičně nemají nic pro mě, jsem si koupila kachnu. A snědla jí. A u mamky slepičí polívku. Kdyby bylo něco jiného, bezmasého, volím to, ale když nebylo.... Už mě nebaví se tím zabývat a řešit to. Řeším teď jiné věci.
Tak, teď to víte. Nemyslím, že bych začala od teď jíst maso ve velkém (to jsem nedělal nikdy a třeba paštiku nebo dršťky si zřejmě nikdy nedám, pokud nebudu muset), ale už mi prosím neříkejte vegetarián. Takový titul si nezasloužím. Zatím ne.
Bohužel, žiji v masožravé společnosti. Roky jsem šla proti proudu. Není to lehké, lidé Vám nefandí, ne, jste pro ně hazardér se zdravím a touhou na sebe upozornit. Časem to někteří mí blízcí přijali jako fakt, jiní trpěli moji rozmazlenost jenom, abychom se nehádali.
Během těhotenství jsem v rámci kompromisu měla asi třikrát rybu. Andulka se narodila zdravá a pěkná, takže hrůzné představy o jejím chatrném zdraví hlavně ze strany starších příbuzných (ale i sestry v porodnici) se nenaplnily.
A nyní jsem dospěla do bodu, kdy mě tento boj unavuje. Moje ideály podlehly tlaku společnosti a mojí vlastní pohodlnosti. Stydím se za to. V restauraci Globusu, kde jsme obědvali a kde tradičně nemají nic pro mě, jsem si koupila kachnu. A snědla jí. A u mamky slepičí polívku. Kdyby bylo něco jiného, bezmasého, volím to, ale když nebylo.... Už mě nebaví se tím zabývat a řešit to. Řeším teď jiné věci.
Tak, teď to víte. Nemyslím, že bych začala od teď jíst maso ve velkém (to jsem nedělal nikdy a třeba paštiku nebo dršťky si zřejmě nikdy nedám, pokud nebudu muset), ale už mi prosím neříkejte vegetarián. Takový titul si nezasloužím. Zatím ne.
3 komentáře:
Byt vegetarianem prece neni zasluha, to, ze jsi tak dlouho bojovala proti proudu je preci obdivuhodne. A u me budes mit vzdycky na vybranou - na oslave mych narozek budou vyborne papriky plnene syrem, tes se! :)
Ahoj Markét, jsem hodně překvapená.....hodně si mě v práci ovlivnila, tím že si mi otevřela oči a ja si uvědomila jaké dobrůtky se z čeho dělaji:) už nikdy nebudu jist paštiku Matěj a kdykoli jedu do Globusu tak se zastavuju u koutku pro vegetariány:) někomu to nechutna, ale pro mě je to svatek dát si brokolicovou pastu, nebo veg, párky a takový ty mnamky:)
Ale že nebaštíš i ryby jsem nevěděla, bez nich bych být nemohla, ty já hodně rád.
Ještě prosim tě, nebylo ti z té kachny špatně?? :))) Klára..
To Lanetka: těším!
To Klára: je dobře, že přemýšlíš nad tím, co jíš. Z kachny mi špatně nebylo. Dávej si ale pozor na kuřecí
http://lidskebestie.blog.cz/0710/tzv-brojler
Okomentovat