Co je k ponechání
Jan Skácel
Zas je tu jaro, zatím naznačené,tak trochu trpké jako dým.Rozmýšlím, co je k ponechání,a mrtvé listí uklízím.Tak tomu je a vždycky to tak bylo.A je to zákon. Moc to vím.Jen mi jen líto utínaných větvía loňská hnízda neschodím.
Už jsem ten pořádek v sobě opravdu potřebovala.
Ale jaro je skutečně skoro tady
a já se oknem dívám, jak venku řežou větve a kmeny.
Aby lidé měli svá auta pod svými okny.
Nikdo nestojí o zelené listí, ptačí zpěv a hnízda.
A krásu. A kyslík.
Je mi z toho opravdu moc smutno.
.
Je to jeho (jejich - celý zelený plácek tu nebude) poslední fotka.
Byl krásný, že? A co teprv, když měl listy... :o(
4 komentáře:
Je to smutne, ze lidi daji prednost pohledu na karoserie pred listim...
Ono asi nepůjde o pohledy, na ty lidem slouží přece televize... tam si můžou pustit zeleně, kolik chtějí;)
No co, aspoň ti už pod oknama přestanou řvát kosáci, na který sis tu kdysi stěžovala ;-)
Někdo na Radnici (že by J-Lo? :-) si asi tenkrát to tvoje povzdechnutí vzal k srdci a rozhodl se zlepšit životní podmínky tobě i remcajícím motoristům :-)
Jé Vančísi, nebuď na mě tak přísnej, fakt mě zajímá kdy kosi spí (ve dne těžko a v noci to asi moc nebude - leda že by zpívali ze spaní)a trošku jsem si postěžovala no, to jo.... ale určitě je nechci zlikvidovat ani jim ničit životní prostor :o) Fakt!
Okomentovat