Kdysi, už je tomu řadu let - přesně 624, založili ve Vídni bohatí občané Dům kajícnic u sv. Hieronyma, aby se prostitutky měly možnost polepšit a zařadit se zpět do počestného života. Ačkoli byl Dům kajícnic veden jako klášter, nemusely jeho obyvatelky ani složit slib pohlavní čistoty, ani chudoby. Klášter dostával tolik darů, že byl brzy nejbohatším vídeňským stavem, patřily mu nejlepší vinice kolem města. Kajícnice si mohly postavit velkolepý kostel a když se vdaly, dostaly pěknou výbavu. Nejeden vážený občan si odtud odvedl svou nevěstu.
Když tato výchovná metoda přinesla tak znamenité výsledky, dopustil se císař Friedrich III. roku 1480 té neopatrnosti, že kajícnicím dovolil veřejně čepovat víno z vlastních vinic. Od této chvíle bylo v dobročinném ústavu u sv. Hieronyma veselo. Mnoho žen se vrátilo k dřívějšímu způsobu života. Stejně tak i jejich představená Juliana, která, ač oddaná za faráře, dále vykonávala své galantní řemeslo. Skandál, který to vyvolalo, znamenal konec ústavu. Od té doby bylo ve veselém císařském městě mnoho nevěstinců, ale žádné ústavy pro kajícnice.
Čerpáno z: Světové dějiny sexuality, Morus
Žádné komentáře:
Okomentovat