Jak jsem slavila rok a některý dárky

Chodítko

xylofon

dort č. 1

oslava u babičky (s tetou Hankou mladší)

auto

oslava u dědy (s tetou Hankou starší)

dort č. 2

dobréééj

super sladký berušky

utřeme si po jídle ruce
kostka

1. rok

Dneska má Andulka první narozeniny. Je trochu nastydlá, kašle a má rýmu, ale radosti do života jí to naštěstí neubírá. Je pro mě neuvěřitelné, že už je to rok, (a byl to čtvrtek) co jsme s obrovskými obavami a igelitkou přišli do porodnice na vyvolání mimča. Lidské tělo je zázračné. Všechno se perfektně zahojilo a jisté hormony mi úspěšně zamlžily vzpomínky (vážně, postupně se paměť halila do bílé mlhy) a dnes jsem již schopná říct, že to bylo pěkné. A. říká, že jsem jí po akci ze sálu telefonovala a můj hlas zněl tak, že měla co dělat, aby se druhém konci nerozbrečela. To si nepamatuju. Ale věřím.
Jak si to pamatuje Andulka, netuším. Dost brzo si začala hrát tak, že si přikrývala hlavu a jakoby se dusila. Divná hra.. Mě to přišlo, že si hraje na porod, ale moje sestra z toho sdělení dostala záchvat smíchu, tak nevím.
Když se narodila, nevěděla jsem co s ní. Nejhorší byla druhá noc v porodnici, celou ji proplakala (přesnější by bylo prokřičela) a já jí neuměla pomoci. Bylo mi hrozně a brečely jsme obě. Naštěstí už se to nikdy neopakovalo a už se známe tak dobře, že pravděpodobně ani nebude (možná až v pubertě :o)).

Co všechno se za ten rok naučila je k nevíře. Dneska si "řekne" o čistou plenu, že chce dudlík, napít, sušenku, jíst, je unavená, na stromě je pták, koza jedla, kůň, pes, kočka, moucha, kytí, Krteček, telefon, koupat, bublifuk, má čtyři zuby, tancuje a zpívá, všude vleze, zkouší chodit, schovává nám kostky do bot, posílá prázdné sms známým, čistí si zuby speciálním kartáčkem, pokouší se obléct, má smysl pro humor, vzteká se a kření, nesnáší čepice, vítá návštěvy, leze do koše, přepíná televizi a gravitační období snad nikdy neskončí. Je úžasná a moc ji milujeme. Vím, není to nic výjimečného, ale pro nás ano.
A tak to má být.

Japonská inspirace

V Chomutově proběhla Muzejní noc - Japonská inspirace. Návštěvníci shlédli mimo jiné exhibici ninjů a poté měli prostor k dotazům. Ptaly se převážně malé děti.
Jeden malý školáček se hlásil: "Já bych vám chtěl říct, že cvičím Kendo a mám taky doma brnění!"
Zajímavou otázku položil asi pětiletý chlapeček. Přihlásil se a chtěl vědět: "Kolika let se takovej nindža dožije?"


.

I hate Badoo

Předem se omlouvám všem, kteří ode mě dostali email z Badoo.
Bylo to takhle.
Jednoho krásného dne jsem si otevřela emailovou schránku.
A jéje, řekla jsem si, moje ségra mi něco vzkazuje na nějakým Badů.
Musím se zaregistrovat, abych si mohla vzkaz vyzvednout... no dobrá, moje ségra ví, co dělá.
Kde je ten vzkaz?
Nechci jít na rande ani na pláž ani na párty se 13.592 lidma z celého světa!
Hm, vzkaz se ztratil.
Ale automat už rozesílá "moje vzkazy" všem lidem z mého adresáře.
Nééééééééé
Im so stupid!
I hate you, Badoo!

O duchovním růstu

Psala jsem si s P. o takových věcech mezi nebem a zemí.
P. se svěřil, jak na sobě pracoval, hodně přemýšlel a jak se povznesl.

"Někdo mi v noci v Německu na parkovišti odčerpal 60 litrů nafty. Kdybych ho u toho chytnul, tak bych ho asi přizabil, ale zjistil jsem to až ráno. To už mi nezbejvalo nic než o tom přemejšlet. Tak jsem uvažoval, co to asi bylo za člověka a v jaký byl asi situaci, že to musel udělat. A tak jsem mu tu ukradenou naftu přál. Chápeš, vůbec jsem nechtěl, aby mu ta nafta shořela nebo aby on shořel s ní!"

Dan Bárta a Robert Balzar Trio- Živý

Vstaň, zrozen z rezavých skal
Vstaň, slyšíš kamenopád
Jdi tam dojdeš na rozcestí
Dál budeš muset už sám jít
Víš zpět se neohlížej
Buď zdráv.

Tam, vysoko v oblacích
Pěj písně tenkozobých
Spěj rejem stříbrokřídlých
Sám sestup do údolí
Vítr zadrží déšť, čas máš
Dál, hleď ať nezastavíš
Dokud nespatříš úzkou louku
z loubí bílých bříz

Tam živý sotva pár chvil
Miň trsy jestřábníků
Tam skrytý v úponcích rév
Tam v krvi odkvetlých máků
Tam v stínu předloňských hnízd
Je dům.

Objetí zdarma

Trocha křečkovo srandy

Pravá láska

Existuje pravá láska mezi mužem a ženou? Když se člověk zamiluje, vypadá to jako pravá láska. Když nic jiného neexistuje, když jste ochotni pro tu lásku zemřít, jako Romeo s Julčou. Mozek zaláskovaného člověka je zfetovaný krásnými hormony a to časem přejde. Zvykneme si na to, že je ten druhý s námi a pak už jde jen o to, jak dokážeme spolu vycházet, jak spolu žít v co největším souladu. A je to pak ta opravdová láska? Když nás ten druhý vytáčí maličkostmi, když se nemůžeme občas vystát, když se hádáme a nadáváme?

Je snad ideální vztah založen na vzájemné závislosti jeden na druhém, kdy oba fungují jen jako celek, doplňují se, podporují a nemohou bez sebe být ani den? A může vůbec něco takového existovat, není snad vždycky jeden ve větší závislosti než ten druhý? Východní filosofie učí, že žádná připoutanost nepřinese člověku štěstí. Snad je tedy lepší, když má každý svůj prostor, věnuje se každý svým věcem a potkají se večer, avšak není v tomto případě riskantní to, že když budou trávit čas bez sebe, může se objevit někdo jiný, třetí? Skoro vždycky přijde někdo třetí. A co pak s tím udělat, když fenylethylamin, který už nějakou dobu spal, se znovu probudí a jsme rázem zase na začátku? Je jasné, že s tímhle se pere lidstvo od začátku věků a láska je krásná jenom z jedné strany.

Proto si myslím, že pravá láska mezi mužem a ženou neexistuje.

Jestli mezi lidmi na Zemi vůbec nějaká pravá láska je, bude to láska mateřská.

Obraz

.

Je to Ohře za letního rána. Namaloval pan Vojtěch Kraus.
Děkujeme Renčo.

To by dávalo smysl ;o)

Batikování a savování v RADCE

Andulka chodí do Radky na Žabičky. Miluje to. Děti, hračky, cvičení na balónech, prostor...
Taky jsme začaly chodit na plavání. Zatím se jí taky líbilo.
A já byla dnes batikovat a savovat, malou zatím hlídali.
Podařilo se mi toto.
Díky, holky, za Radku!

O vločce (nenápadná)

.
Padá vločka, z nebe padá
sviští si to (mám tě ráda)
Až do vlasů ti půjde spát
roztaje se (máš mě rád?)


.

Připojte se k petici!

Proti kácení stromů:

http://arnika.org/petice/?x=2130094

Hoří to!

Jak jím sama (brambory)

nějak mi to uvízlo v krku...krch krch

Bůh požehnej bryndáky s kapsou

Pokání

Drama-válečný-romantický, VB, Zlaté glóby za film a hudbu

Jsou filmy, na který musíte koukat s holkama, protože "chlapi" mají zježenou kůži, jakmile si přečtou, že jde o romantický film. Pokání je zrovna takový případ. Tenhle film je ale vynikající. Všichni, kdo jste ho neviděli, děláte chybu!

Briony, malá sestra Cecílie (Keira Knightley) si špatně vyloží chování Robbieho (James McAvoy) k Cecílii (teda: ono není divu!) a vztah těchto dvou jde do háje, sotva začal sexy scénou v knihovně. Robbie jde do vězení a pak rovnou do první linie, Cecílie odejde od rodiny a Briony slouží jako sestra ve špitálu, kde jí dochází, co udělala. Válka je hnus, křičí na vás film. Poslední, co nám zbývá, je naděje.

Pokání je "tak blízko hranice dokonalosti, jak jen film může být."

- Daily Mirror

Co pořád dělám (10 měsíců)

.

houpu se u dědy na zahrádce
.

ťapu

opaluju se

řádím


jsem vyřízená


točím se na hřišti pro nejmenší

papčim mlíčko

trénuju ninjovský techniky

jsem prostě šikulka.

Mandalka

Inspirována paní Evou, zkusila jsem taky mandalu.

Její jsou krásnější, ale to nevadí :o)

Tahle by se mohla jmenovat třeba Jaro.

Sedm let a dost?

Před sedmi lety jsem přestala jíst maso. Nikdy jsem ho neměla nijak zvlášť ráda. Můj tehdejší přítel výborně vařil vegetariánská jídla a já se začala kamarádit s lidmi od Hare Krišna, takže to přišlo tak nějak samo. Věřím, že člověk se může bez masa obejít, když na svůj jídelníček dbá. Věřím, že vegetariánství je dobré z mnoha hledisek. Ze zdravotního, ekonomického, etického. Na druhou stranu jsem ale zas takový vegetarián nebyla: jedla jsem vejce (palačinky, loupáky, bábovky, smažená jídla v trojobalu atd.), pila červené šťávy a jedla nanuky nebo marmelády, které byly barveny E120 (toto éčko se používá hodně, věděli jste, že pochází ze sušených těl oplodněných samiček hmyzu Dactylopius coccus Costa?), jedla kupované sýry (k výrobě sýrů se většinou používá syřidlo získávané z žaludků mlékem krmených telat).
Bohužel, žiji v masožravé společnosti. Roky jsem šla proti proudu. Není to lehké, lidé Vám nefandí, ne, jste pro ně hazardér se zdravím a touhou na sebe upozornit. Časem to někteří mí blízcí přijali jako fakt, jiní trpěli moji rozmazlenost jenom, abychom se nehádali.
Během těhotenství jsem v rámci kompromisu měla asi třikrát rybu. Andulka se narodila zdravá a pěkná, takže hrůzné představy o jejím chatrném zdraví hlavně ze strany starších příbuzných (ale i sestry v porodnici) se nenaplnily.
A nyní jsem dospěla do bodu, kdy mě tento boj unavuje. Moje ideály podlehly tlaku společnosti a mojí vlastní pohodlnosti. Stydím se za to. V restauraci Globusu, kde jsme obědvali a kde tradičně nemají nic pro mě, jsem si koupila kachnu. A snědla jí. A u mamky slepičí polívku. Kdyby bylo něco jiného, bezmasého, volím to, ale když nebylo.... Už mě nebaví se tím zabývat a řešit to. Řeším teď jiné věci.
Tak, teď to víte. Nemyslím, že bych začala od teď jíst maso ve velkém (to jsem nedělal nikdy a třeba paštiku nebo dršťky si zřejmě nikdy nedám, pokud nebudu muset), ale už mi prosím neříkejte vegetarián. Takový titul si nezasloužím. Zatím ne.

V parku

Caine a spol

Takže jsme byly s A. opět ve sklepě Střelnice. Návštěvnost nebyla velká. Dvanáct lidí, z toho jeden zvukař, jeden, který večer uspořádal, tohoto partnerka a také jeden gymnazijní profesor sympaticky pojídající večeři, kterou si k tomuto účelu přinesl z domova. Má večeřet u televize? U živé hudby je to rozhodně lepší. Také přišel jeden černoch, který ale většinu času trávil bůhví kde starostmi o displej svého mobilu, jež po pádu z druhého patra nechce fungovat. Nakonec přišel, posadil se a spal.

Chvílemi to vypadalo, že kapela hraje spíše sama pro sebe, neboť se členové v projevu střídali a zbytek jich vždy ochotně dělal nadšené obecenstvo.
První hrál FíFa. Zdálo se mi, že tento člověk je poněkud naštvaný na svět a i když hru na své irské buzuki ovládal dobře, rozhodně bych doporučovala sehnat si zpěvačku a nezkoušet to sám.
Když už to vypadalo, že jeho projev nějak protrpím, abych mu nezpůsobila psychickou újmu svým odchodem vprostřed koncertu, nastoupil Caine, bubeník Znouzecnosti, vzhledu poustevníka. A ten byl tedy mnohem záživnější. "...já toho v textech tolik nakecám, že už mezi písněmi nebudu mluvit. Ale kdybyste si chtěli povídat, můžete mít dotazy.."
Když už jsem si libovala, že se večer začíná vybarvovat, přijuchal Radek (sice s FíFou, ale tentokrát jen bubnujícím), student konzervatoře, sršící energií a upřímnou radostí ze hry a jehož elánu vůbec neubral ani odchod poloviny už tak skromného publika. "..ladění necháme umělcům, my jsme pankáčí néé.." Jeho exotic akustic primitiv duo band hrál punk o sousedu Jardovi Pouchovi, rokenrol o sáňkování i blues o rozžvýkané žvýkačce. Byl super. Věřím, že někdo takhle nadšený, nadaný a sympatický se v hudební branži neztratí :o)

Jak jsem byla v "Krásňáku"

.

Dva lidi tu prý rádi koukají na seriály o mně.

Tak je snad potěším.

Bylo pěkně a tak jsem jela na výlet.

Musela jsem přes most.

Zamyslela se u vodyProhlédla si staré stromy

Přemýšlela kudy dál

Obdivovala antickou architekturu

.
.

Je lépe věřit než nevěřit,

tím přivádíš všechno do oblasti možnosti.

Albert Einstein

.

U babičky

u babičky bylo pěkně.
Možná trochu moc sluníčka a trochu moc trávy...

mávání s Terezkou

príma houpačka

Andělská

Zuzana Navarová

Co je k ponechání

Co je k ponechání

Jan Skácel

Zas je tu jaro, zatím naznačené,

tak trochu trpké jako dým.

Rozmýšlím, co je k ponechání,

a mrtvé listí uklízím.

Tak tomu je a vždycky to tak bylo.

A je to zákon. Moc to vím.

Jen mi jen líto utínaných větví

a loňská hnízda neschodím.

Už jsem ten pořádek v sobě opravdu potřebovala.

Ale jaro je skutečně skoro tady

a já se oknem dívám, jak venku řežou větve a kmeny.

Aby lidé měli svá auta pod svými okny.

Nikdo nestojí o zelené listí, ptačí zpěv a hnízda.

A krásu. A kyslík.

Je mi z toho opravdu moc smutno.

.

Je to jeho (jejich - celý zelený plácek tu nebude) poslední fotka.

Byl krásný, že? A co teprv, když měl listy... :o(