Rozhovor v 04:26

"Peťo, chrápeš!"
"Povedlo se mi to odkyslíkovat včera."
"Cože??"
"No na počítači"
"(ticho)... a proč mi to řikáš?"
"Nevim."
"No aspoň se ti nezdá, jako mě, jak gilotina usekává ručičky a nožičky."

Malá, těžká Naděnka

Na Sibiři se narodila Naďa, novorozená holčička vážila 7,75 kilogramu a je dvanáctým potomkem matky hrdinky. Děvčátko, které má osm sestřiček a tři brášky, přišlo na svět císařským řezem 17. září v porodnici v Altajské autonomní republice. Maminka prý řekla: "Jedla jsem všechno, nemáme peníze na nějaké extrabuřty, takže jsem se živila bramborami, nudlemi a rajčaty."

Výborně, nemusím si teda lámat hlavu s vegetariánstvím :o))

Když se zamyslím nad těmi velkými rodinami a uvědomím si současný trend v naší společnosti, napadá mě: Vážně si nemůžeme tady v Čechách dovolit víc než jedno, dvě děti? (Často takové věty slýchám.) A kdybychom měli víc peněz, měli bychom taky víc dětí?

Přes přísný zákaz dotýká se sněhu

Ve čtvrtek jsme se byly s A. na Střelnici podívat na hru kláštereckého KLASu. Bylo mi jich líto, protože to bylo výborný, ale diváků jsem napočítala míň než herců. Nezaslouženě. Režie byla hodně, hodně dobrá, herci šikovní, kostýmy vtipné a technika přesná. Pobavily jsme se. Gratujujem.

Štěně a káčátko

Víkend

Minulý víkend byl speciální. Krásný. Užili jsme si přírody jako už dlouho ne. Na baráku u kamaráda

v krásné krajině

chodili jsme po lese, našli pět hub, pekli buřty a hermelín, jezdili na kolech, objevovali (to je prosím ručně vyrobený Lapač snů - kdyby někdo pochyboval, prý skutečně funguje)

hrály se šipky

a při nějaké té zahradní práci se našla 200 let stará mince.

Super počasí a pohodička :o))

V koupelně

V koupelně bydlí nové ryby. Potřebují jména.

Místo omluvy

Každý jednou za čas řeší následky svého nevhodného chování (existují i jisté čisté duše, kterých se to netýká - třeba naše sousedka-, ale je jich zanedbatelná menšina). Pokud jsme se chovali skutečně hodně nevhodně, máme tzv. "průser" a v případě, že není možné celou věc svést na někoho jiného, předstírat výpadek paměti, náhlý amokální záchvat, či opustit pole a delší čas se na něm neukázat, musíme "žehlit". A když nezabere slibování hor a dolů, srdceryvné omluvy a vyhrožování sebevraždou, zkuste se tvářit. Viz obrázek níže.

P.S.: po telefonu to nefunguje ;o)

Red Meat

Co se dělo v práci

Psala jsem omluvný dopis. Tady je.


Věc: Omluvný dopis

Vážený pane Poláku,
dne 22. spna 2007 jsme dodali do kantýny Chemické závody Litvínov řáholecký salát 3 kg z výroby firmy D....... Dne 29. srpna nám byl salát vrácen, neboť zákazník kantýny, jenž si ho zakoupil, v něm objevil blíže nespecifikovaného červa.
Tato skutečnost nás velice překvapila, neboť s podobným případem jsme se zatím nesetkali. Firma D......, která nás zbožím zásobuje, si zakládá na kvalitě svých výrobků.
Nicméně nemůžeme zpochybnit nález Vašeho zaměstnance a proto se tímto hluboce omlouváme.
Abychom vyjádřili politování nad touto skutečností, zasíláme poškozenému pánovi balíček lahůdek od firmy D.......
S pozdravem a přáním hezkého dne

Dealeři firmy D......

Vycházka

Řekla jsem: "Půjdeme na procházku do meandru?" A. odpověděla: "Tak jo." Sousedka poradila: "Je tam pěkná elektrárnička."

Bylo celkem pochmurné počasí ale ven se chodit musí. Obzvlášť do krásné přírody. Tam opravdu je. Řeka vypadala, jako vystydlá bílá káva. Ale u elektrárničky byl pes. Černý. A nebyl přivázán. A štěkal. A běžel k nám. Měly jsme strach. Změnily jsme okamžitě směr chůze o 180 stupňů (elektrárničku oželíme). A. chtěla utíkat, ale zakázala jsem jí to. Mohlo by ho to ještě vyprovokovat. Když nás předběhl a pokračoval dál, trochu se nám ulevilo. Nicméně s klackem v ruce jsem se cítila mnohem líp. Pes se nám ztratil z dohledu, ale za chvíli se zas vrátil a čekal, jestli teda jdeme. Šly jsme. Pomalu a se zastávkama, ale pes byl trpělivý. Ukázaly jsme mu přátelsky slimáka, moc ho nezajímal a nelíbil se mu ten klacek. Vyprovodil nás až na rozcestí.
Až tam půjdeme příště, vezmeme mu buřta. Je to dobrák. Jo, a kdybyste lezli mezi místní porost, pozor na velké červené pavouky. Nevíme, jestli koušou, ale slabším povahám mohou způsobit hysterický šok.

Něco o lampách

Dneska v noci nesvítí měsíc. Chtěla jsem jít zjistit, jestli jsou u řeky lampy. Byla by to moc fajn procházka. Jenomže ve dvě po půlnoci není nikdo, kdo by se mnou šel. Sama nejdu. Mohla bych potkat násilníka/psa/upíra.
Asi před dvanácti lety jsem napsala básničku, byla nějak takhle (prostředek jsem zapomněla):

Pouliční lampa tiše bliká v osamělé noci
.........
nechá se pokořit každičkým psem
dovolí viníkům, aby ji kamenovali
trpí a neprosí o pomoc
protože není zachránců.
Tohle je její smysl života.

Asi jsem je měla vždycky ráda. Dělají spolu s nocí jiný svět. Mění barvy a všechno vypadá jinak. V tichu. Přesně jako ve snu. Mívala jsem takové sny.

Teď už vím, že lampy nejsou mrtvé. Mohou si Tě nevšímat a tvářit se nezúčastněně. Ale mohou se na Tebe také rozsvítit anebo na Tebe zhasnout. Umí Tě o tom dokonce ujistit a příště Tě budou přesvědčovat, že se nikdy nic zvláštního nestalo. Znám takové.

Tak Dobrou noc.

Moloko - the time is now

Že by byl právě teď čas na blog?