O dovče a o tom, jak v nouzi poznáš přítele

Ahoj lidi. Myslím, že jsem ještě nikdy nepsala příspěvek na blog pod vlivem, ale dneska to tak bude. Vypila jsem čtvrt lahve becherovky, kvůli strhávání gázy z holého nehtového lůžka, za asistence starší sestry po telefonu.
Naše dovolená byla fajn, sice krátká a velmi horká, ale fajn. Zakončila jsem jí návštěvou krumlovské pohotovosti, protože mi můj nebohý manžel vjel naším autem nechtěně na nohu a amputoval nehet u palce. Byla to nehoda, samozřejmě, naschvál by to neudělal. Příště si dáme všichni větší pozor.
Co bych ale chtěla vyzdvihnout a ocenit je pomoc lidí v dosahu. Na místě činu se zčistajasna objevila paní, která věděla, co dělat. Nekoukat na krvácející ránu, položit se, pít studené pití, které obstarala, studený obklad, nohu nahoru. (Ne ona, ale já, samozřejmě!) Ono totiž, když se vám, nebo vašim blízkým náhodou něco takového stane, koukáte, je vám blbě a nevíte co dělat. A tak ta paní byla jako anděl. Manžel volal pohotovost, kamarád Petr držel nohu nahoře a Jituška obstarala plačící dcerku.
Noha zlomená není a šok je skvělá věc. Příroda je prostě geniální.
Jituš uklidila chatu, připravila svačinu pro Anduš, manžel se o malou celou neděli staral, skoro i sám vybalil, v pondělí nás vezl na převaz. Babička přišla nečekaně hlídat. Mladší sestra přijde zítra a starší asistovala alkoholové operaci po telefonu. Kdo byl daleko a věděl o tom, volal.
Mí drazí, máte zájem a jste skvělí!
Děkuji Vám.
Jste to nejlepší co mám.


Jéžíš, to je ale sentiment, co? Všem, komu to přijde trapný: tůdle, pacholci!