Mike Mignola - Hellboy: Melouchy

.
Guy se nervózně zadíval na hmotu, již držel v druhé ruce, a zaplavila ho vlna poznání. Ten podivný, zčásti rozebraný předmět, byla lidská hlava, vláštním způsobem mumifkovaná, konzervovaná a rozřezaná na kousky.
Pocítil k té věci odpor a prsty mu podvědomě povolily a částečně poskládanou hlavu upustily.
Udeřila o podlahu. Jeden z kousků se uvolnil a odletěl stranou, ale náraz se projevil ještě jiným způsobem. Ten kulatý kus - oko, teď součást zaprášeného kusu hmoty - se otevřel, náhle plný pestrých barev.
Bylo to živé.
....
Ale koule k němu promlouvala hlasem, který šustil jako starý pergamen.
"Slož mě," žadonila, "a já z tebe udělám krále!"


ukázka z povídky Hlavolam - Stephen R. Bissete

Pavouk

Našla jsem ho už odpoledne, velká tmavá věc v rohu stropu obýváku. Ale nehýbal se. Měl pořád stejně nohy. Myslela jsem, že je mrtev. Vzbudil se večer, když jsem se vrátila ze zalévání kytek sousedky Renči. Takže žije. A chodí! A je OBROVSKEJ! (Má nejmíň pět cenťáků rozpětí.) Obcestoval už půlku stropu a jde pořád dál a někdo ho musí zastavit nebo se ztratí v našem bytě! To bych se musela asi odstěhovat. Vleze na Andulku do postýlky! Jdu pro velkou sklenici. S víkem. A taky prospekt o čajích pro děti, má kvalitní pevný papír. Židli. Všechny potřeby pro chytače pavouků připraveny. Nemůžu. Je prostě hnusnej. Co když na mě skočí. Budu řvát a vzbudím dítě. Petr je pryč, ale nemůžu čekat. Musím pro souseda odnaproti. Je doma, křičí mu televize. Ano, Martin je naše záchrana. Bohužel jsem ho vzbudila, nicméně jde ochotně chytat. Vidí mé zoufalství. Slibuje, že mu pavouk neuteče. Přemýšlím nahlas, kolik takových tvorů po člověku třebas leze, když spí, ani o tom neví. Martin: "Tenhle by tě probudil, takovej lechtá."
Je ve klenici. Nevím, co to je za druh, v ČR jich žije na 800. Klepítka, čtyři chlupatý nohy dopředu, čtyři dozadu, na každý dva klouby a na zadních pruhování. Jakou pavučinu dělá, nezjstim. Naštěstí. Asi mu, chudákovi, není dobře, má stres a tak, ale já taky a pustíme ho.

Za měsíc se stěhujem. Bude se mi po našich skvělých sousedech moc stýskat.
.

Něco o fotce

Tenhle pán se narodil roku 1905 v Lipsku. Když byl malý, přestěhovali se s maminkou do Aše a pak do Prunéřova, kde dostal tátu s bratrem a se setrou.
V 31 letech se oženil s Rosou a narodila se jim nejdřív holčička a pak kluk. Fáral v dole Ludmila v Kralupech u Chomutova. Zasypalo mu to tam kamaráda. Jako Němce ho po válce neodsunuli, místo toho dostal Řád práce. Jen mu sebrali barák. Pak ještě jeden.

V důchodu topil na Kaolince v peci, ve který se vypalovaly cihly.

Myslím, že to byl vážně fešák a taky měl vlastní kapelu.
Byla sice dechová, ale tehdy to frčelo.

Jmenoval se Karel Netsch a byl to můj děda.

Zemřel v roce 1978 v Mostecký nemocnici.

CHODÍM

Andulka začala chodit. Její krůčky jsou nesmělé a výpravy skoro vždycky končí pádem na zadek, leč Anduš je vytrvalá a nedá se odradit. Včera přešla skoro celý obývák a ještě při tom zahnula.

Dnes byla zas o něco opatrnější, ale i když to jde pomalu, jde to jistě. Zároveň se naučila říkat MÁMA a taky NE. To jí jde skvěle.

Chceš ještě napít? NE. Dej mi pusinku.. NE. Půjdeš spinkat? NE!

Jak jsem vlezla do skříně

Hele tady je takovej zajímavej domeček

pěkně se sem vejdu, pojď sem taky, mami

.

vyhážu to oblečení, aby nepřekáželo

nechápu, proč nejsi nadšená

s tebou není žádná legrace!

Jak pukla pěna na holení

Jdete si takhle ráno do koupelny vyčistit zuby nebo pro nočník nebo tak

a čeká tam na vás překvápko:

A ještě na zemi, ale to se na fotku nevešlo :o)

Jó třešně zrály....

1. rok - pokračování

dostala jsem supr houpačku, co taky píská

krásný šatičky
jsou teď moje, jako ta skvělá housenka...

...kterou mi donesl Kryton :o)

Všechno nejlepší

Martínkovi k narozeninám!

Dovolená

Někdy člověk narazí na hrozný lidi. A když vám takoví lidé kazí dovču, je to blbý. Chata v Mikulášovicích postrádala skoro všechno, co mít měla a proč jsme si ji k pobytu vybrali, od bazénu a zábavu pro děti po např. pitnou vodu. Paní Dudková, která objekt pronajmímá od nás vyinkasovala peníze a víc jsme jí a jejího muže nezajímali, ani když jsme volali, že se bojíme, že tam uhoříme. Za 4 dny bylo jasné, že bazén, stůl ani posekaná zahrada nebude a chtěli jsme odjet. Dohadování bylo hrozný a velmi nepříjemný. Paní Dudková si vymínila, že nám tedy peníze vrátí, ale chce, aby při předání byl pouze jeden z nás (ten nejmírumilovnější). V sedm hodin skutečně přijelo auto (dle pana Dudka nepojízdné), ale místo paní R. D. z něj vylezl nabroušený manžel plus čtyři mladíci. Jsem přesvědčená, že kdyby tam Jiří byl opravdu sám, dostal by nakládačku. Dudkovi lžou, podvádí a vůbec se projevili jako lidi, se kterýma už nechcete mít vůbec nic společnýho. Během pobytu na této chatě jsme navštívili slavnost ve Šluknově, zoologickou zahradu v Děčíně, Pravčickou bránu (někteří jen větší část cesty) a rozhlednu Tanečnici.
Přestěhovali jsme se na původní roubenku (dům je národní kulturní památkou) ve Všemilech. Tam to bylo nádherné. Bohužel, jen do pátku a ve čtvrtek, kdy jsme se vydali na výlet, hrozně pršelo a bouřilo. V pátek jsme navštívili rozhlednu Sněžník. Všude bylo plno hub a borůvek.

zvířátka v Zoo Děčín

koupání ve Všemilech

Hozník, Anduš, Karolínka a Natálka

cesta k Pravčické bráně (Jirka s Hankou za foťákama)


a zase zpátky

a celou dovolenou pořád jen ŤAP ŤAP (pap pap)