Ne, že bychom si snad odvážili myslet, že jím Andulka je, občas si taky pěkně pobrečí. Když máte nakrmíno, přebalíno, mimčo v teple a ono pořád pláče, napadne vás hned (taky to všude píšou), že nejspíš bolí bříško a možná jde taky o
koliku (to je jako u koňů - prostě hodně bolí břich).
A protože jinak báječná publikace
Velká kniha o mateřství (jež jsme dostali darem od jakési nejmenované skvělé Terezky) nenabízí v případě koliky vlastně žádné účinné řešení, hledala jsem na internetu. A co jsem nenašla! Doporučení na knížku od jednoho pediatra se specifickou teorií o kolice.
Ten pán totiž tvrdí, že ty plačící mimča žádnou koliku nemají. Vymyslel, že dětičky se nám rodí o tři měsíce dřív, než by jejich mozečky potřebovaly. Jinak by totiž měly pro průchod porodními cestami moc velkou hlavu. Takže, jak jim zajistit, aby se v klidu dovyvinuly? Dá to rozum,
simulovat dělohu. Zní to drsně, ale naštěstí stačí poskytnout dítěti (zdravému a napapanému) toto:
1. Zavinování (pořádně utáhnout a ručičky rovně k tělu)
2. Poloha na boku
3. Tišení (fén, vysavač, šum z rádia..)
4. Houpání (neboj se, houpej pořádně!)
5. Sání (prs, prst, dudlik)
Andulička není superřvoun, takže jí kolikrát stačí jenom něco ze seznamu, ale je pravda, zabalená a se syčícím rádiem u ucha spinká pěkně. U křiklounů by tahle metoda ale měla dělat zázraky. Knížka je vtipná, užitečná a rozhodně jí všem rodičům doporučuju :o)
