Chodím po doktorech a platím. Ne, že by třicet korun bylo nějak moc, ale vzhledem k tomu, kolik jsem na zdravotním pojištění už zaplatila a kolik do mě naopak museli investovat, mi to přijde trošku nespravedlivé. Obzvlášť proto, že až do teď jsem k doktorovi přišla třikrát za rok a to ještě nerada. No a teď, když lítáme od vyšetření k vyšetření, platíme a platíme.
Ne, že by dotoři sami z toho měli radost. Pan chirurg Voráč mile požádal o třicet korun, nastavil k tomuto účelu určenou tubu od čokoládových bonbónů a s povzdechem prohlásil, že si připadá jako na veřejných záchodech :o)
Radim Pařík: Umění vyjednat cokoliv
-
[image: obálka Umění vyjednat cokoliv]Asi první příručka od českého
vyjednavače je ucelený návod pro v podstatě jakékoliv vyjednávání – ať už
jde o drobn...
včera
2 komentáře:
Já se k tomu vyjadřovat nechci nijak zvlášť, protože na to názor nemám, jen vím, že zdravotnictví a důchody jsou prostě velikej problém a nějakej pro všechny přijatelnej recept asi není... tak jen jednu poznámku: myslím, že s vělkou pravděpodobností se ti peníze vložený do spoření během život, jak budeš stárnout, nakonec v nějaký 80% výši vrátí, řekl bych, že je to nastavený jako aoutomaty v hospodě, nějaký procenta vždycky majiteli vydělají, ale čím víc člověk hrajem, tím víc se blíží tomu přednastavení... a čím je člověk starší a nemocnější, tím víc se blíží tomu průměru...
Hm, s těma automatama si nejsem tak jistá, ale pojištění se možná vrátí. A když ne mě, tak někomu jinýmu určitě.
Okomentovat