Ale za oknem je rušno. Středem zájmu je ptačí budka. Dnes se podávají slunečnicová semena a suchý rohlík. Sýkorky, pro které bylo menu původně určeno, tvoří největší skupinu zájemců. Většinou se v náletech střídají, svým speciálním způsobem letu (nazvaném Nahoru - Dolů) se přemístí z protějšího stromu nebo keře do budky, v rychlosti zhodnotí míru případného ohrožení, vyberou semínko a jsou fuč. Někdy se jich v budce sejde víc, třeba i čtyři a to potom přijde na řadu hierarchie, které rozumí jen ony. Čeho si ale mohu všimnout i já, je, že nejmenší sýkorka má taky nejmenší práva, nižší společenské postavení má už jen vrabec, který se zmůže pouze na postávání na střeše budky a bezmocné zírání skrz škvíru na dobroty pod sebou. Holubi by si rádi samozřejmě také nacpali žaludky, ale naštěstí jsou tak velcí, že se do budky v žádném případě nevejdou, a tak jenom lítají kolem a očumují. Ještě ale ptačí jídelnu objevil jeden ptáček, říkáme mu Ten modrej, který vypadá jako sýkorka, ale má větší drápky, kratší ocas, delší zobák a jiné barvy. A Ten modrej velí. Sýkorky se ho bojí, i když je jen o trochu větší. Narozdíl od nich si nacpe do zobáku klidně i tři semínka najednou, takže vidíte, že je to pěknej frajer.
Žádné komentáře:
Okomentovat