Dinopark Plzeň

,

Na buřtech s divadlem

Andulko-český slovník

Protože je tenhle blog z velký části Andulčin památníček, chtěla bych sem zapsat pár jejích slov. Anduš začala poslední dobou hodně mluvit, a i když jí rozumí převážně jenom maminka, některá slova nechápe nikdo. Musí to být pro ní stresující. A nejen pro ní. Anička to totiž řeší tak, že výraz opakuje zřetelně, s vykulenýma očima a zvednutým obočím neustále dokola a přidává na hlasitosti. Po dvou minutách si příjemce připadá jako úplný tupoun.

Táta má jousy. Píaj. Ble. (táta má fousy, píchaj, jsou ošklivý)
máni (páni - ukrajinští dělníci za okny)
had& (bagr. Někdy taky hadr.)
hat (had)
okon (okno)
pití, jus, oda (džus, voda)
míko (mlíko)
dudu (dudlík)
ijky, &jky (vlajky, vlajka) - velmi těžké na dešifraci
u u u (banán nebo opice)
ká ká (káč = kachna)
da da da (papoušek)
ko ko (slepice)
ha ha (pes)
mnááú (kočka)
bouk (brouk, mravenec, hmyz)
oucha (moucha)
označení ostatních zvířat vyžaduje též gestikulaci
Píde bubu! Néé, nepíde :o)
ýtach (výtah)
Isí pok! (Džesí, pojď!)
pipi (ptáček)
pi pi pi (kuře)
ijký (veliký)
máa& (malý)
ijký oda (hodně vody)
Ána ají ne. (Nechci spát.)
Bába bojí, né nebojí. (bába se bojí..)
Táta není. De je? Páci. (Kde je táta? V práci.)
babiba (babička)
mamima (maminka)
papap (ťap, ťap = chodit)
ham ham tadyto (jíst tohle)
jižiš (ježiš - něco se zozsypalo, upadlo, nejde)
hono (hovno, ale také pomazánka, co ho připomíná)
Mámo, de si?
Ána akem. Máma kaky. Pipík kaky. Teta.
(Áňa jela vlakem. Taky s mámou, tetou a Pepíkem.)
pupup (pupík)
kouk (koukat)
pojídat (povídat - pohádku před spaním)
tetek (Krtek)
ajíc (zajíc)
dejda (strejda)
deda (děda)
Iky (Viky, Viktorka)
autobus, učitě - to už je machrovinka :-)

& = něco mezi A a E, jako ae v angličtině

.

A už ani Muk

Maniodepresivní psychóza je u nás častější než rakovina.

Nejpoužívanější věc

Jedná mladičká kosmetička mi řekla, že čistící tyčka do uší je určitě nejpoužívanější věc na světě. Tak pro kosmeťáky možná jo, ale já přemýšlela, jaká věc to bude doopravdy. A něco jsem vymyslela.

A co navrhujete vy?


...

Malé pojednání o chybách a taky trošku o neštovicích

Chybujeme velmi neradi. Prý je to proto, že, i když jsme se jako děti dopouštěli omylů i s nadšením, postupně jsme si do hlaviček nacpali jednoduchý vzoreček: chyba = špatně => chybuješ = jsi špatný.

Ve skutečnosti prý chyby, tak jak je chápeme, neexistují. Jsou to důležité součásti učebního procesu (života) a mají stejnou hodnotu jako úspěchy. Tak to se mi líbí.

Co je tedy dobře a co špatně? Viděla bych chybu jako spouštěč událostí, které v nás v konečném důsledku vyvolají negativní emoce. (Co se týče omylů, o kterých se nedozvíme, beru v úvahu karmu, neboli, že nic nás nemine.)

A pokud ty nejsou dost silné, hrozí možnost, že budeme omyl opakovat.
Jako neštovice. Když proběhnou moc hladce, mohou se vrátit.

A proč nás nepoučí chyby druhých? Vždyť děláme všichni podobné (jak by taky ne, když nás od sebe odlišují jen 3 miliony písmenek v DNA).
Protože emoce v celé své síle a hloubce jsou podle mě v naprosté většině případů nepřenositelné.
Narozdíl od neštovic.

Sto zvířat - Dáma s čápem

.
Lidi jsou divný.
.

Paulo Coelho: Jedenáct minut

...
Nejdůležitější radu jí dala Filipínka jménem Nyah: "Při orgasmu musíš sténat. Pak se tě budou zákazníci držet."
"Ale proč? Vždyť platí za to, aby se uspokojili sami."
"To se pleteš. Chlap si svoje mužství nedokazuje tím, že má erekci. Doopravdickým chlapem se cítí, teprve když dokáže potěšit ženskou. A když se mu podaří uspokojit prostitutku, připadá si jako král."
...

Jak jsem se tetelila blahem

Tatínek: "Andulko, kdo je nejlepší tatínek na světě?"
Andulka: ".....Máma!"




.

.
"Ty ses myl tímhle? Je to tělový mlíko."
"Jo? Že jo? Já si s tím myl včera hlavu a přišlo mi, že to nějak málo pění.."

.

Jak jsem šla pro koledu

Chceš vyšupat?

Ten kalimero je plnej brusinek!

Sto zvířat - Nikdy nic nebylo

Tak dík.

Diskuze pod příspěvky jsou mnohdy zajímavější než příspěvky. Zejména u tohoto blogu :o)
Tímto vám za komentáře děkuji.

Eneagram osobnosti

Víte o eneagramu?
Právě jsem ho objevila na zajímavém blogu Posváná zahrada Matky Země - který tímto přidávám do odkazů.

Existuje prý devět typů osobnosti. Každý z nich se pojí s určitými charakterovými vlastnostmi, dvě sousedská čísla jsou povaze také blízká a všechny mají jako protiváhu svou nejvýraznější špatnou vlastnost.
Po rychlém zvážení mi bylo jasné, že jsem jednička. Protože vážně toužím po tom, aby se svět změnil, aby bylo lidstvo lepší, chci vás všechny perfektní! A protipólem jedničky je hněv. Takže bacha, nebo na vás vlítnu. (Nebo budu aspoň sprostě nadávat a bouchat věcma.) :o)
Jo, řekla bych, že to celkem sedí :o)

Jaký číslo jste vy? A schválně, jestli jsem si to tipla dobře.

Sandra Býčková

Sandra Bullock není moje zrovna dvakrát oblíbená herečka. Ne, že bych si myslela, že je úplně neschopná, ale mám pocit, že hraje většinou v blbostech. A teď mi v tom udělaly ještě větší maglajz americké ceny. Dostala dvě Zlaté maliny za nejhorší herečku a den nato (tzn. za stejný rok!) Oskara za nejlepší herečku. Tak jak to s ní teda je?


.

Oh brother, where are you?

Film je taková příjemná srandička.
Ale že ten Clouney umí pěkně zpívat :o)

Ó, to koupání

Bože milosrdný, zařiď, ať už nikdy nemusím z vany

a kdyby to nešlo, ať si tu aspoň všichni namočí ponožky
.

Na sněhu

Sníh je fajn. Hlavně, že stojím na svých. Mám i boby, ale na nich už jezdit nechci. Od okamžiku, kdy jsem svou první jízdu zastavila o plastovou popelnici. Může za to máma.

Vaše Andulka

Water

Včera jsem viděla film Water (více zde).
Režie: Deepa Mehta

Vdovy v Indii mají na výběr:
1. Shořet se svým manželem.
2. Odejít do útulku a žít tam v askezi (jako ve vězení).
3. Pokud rodina dovolí, smí se provdat za mladšího manželova bratra.

I když bod č. 1 zákon už nedovoluje a legislativa umožňuje vdovám se znovu vdát, společnost to ignoruje a drží se zuby nehty tradičních norem.

"Dle průzkumu provedeného v roce 2001 žije v Indii 34 milionů vdov v úplné sociální a ekonomické odloučenosti, jak to přikazují 2.000 let staré náboženské texty."

Pozor, nepředstavujte si vdovu jen jako 70tiletou babičku, zde je hlavní hrdinkou-vdovou osmiletá dívenka.
Smutný (ale ne rozplizle dojímající, režisérka se záměrně dojemným scénám vyhýbá a větší emoce jsou vlastně až v posledních pěti minutách) příběh o tom, jak se žije v krutých a bezohledných tradicích.
Krásně natočeno (s velkými těžkostmi - koukněte na komentář berg.12).
Doporučuji.

Pitomosti v kině

Ještě než si Pavlis i po druhým zkouknutí přidá Avatar mezi největší blbosti, který kdy v kině viděl, zajímalo by mě, jaký tam už máte. Já si vzpomínám na Krásnou pokojskou (to i ten Avatar byl oproti pokojský plný nečekaných dějových zvratů :o)) a Život pod vodou (přestože ten snímek dostal vysoký hodnocení od Premiere, nudila jsem se). I když jsem chtěla odejít, nikdy jsem to neudělala, nejspíš kvůli vstupnýmu a ze zvědavosti, jestli to bude opravdu tak zoufalý až do konce. No, myslim, že bylo. A co vy, odcházíte z kina a u jakýho filmu jste litovali peněz za vstup?

Klasa

Kupujete radši výrobky se značkou Klasa? Myslela jsem si, že to je společnost, která (podobně jako DTest) nezávisle srovnává na trhu dostupné výrobky a ty nejlepší dostanou to Áčko. Omyl.

Nedávno jsem v obchodě vybírala těsto na halušky. Bylo na výběr: Vitana Slovenské halušky a Natura Halušky. Natura se značkou Klasa (= nejkvalitnější potravina) měla narozdíl od Vitany nějaké to éčko ve složení (zajímavé je, že na internetu ho ve složení nemá) a proto bych tento výrobek hodnotila hůře než ten od Vitany. Když jsem se rozhlídla kolem, koukaly na mě z regálu těsto na bramborák, na škubánky, Naturalmyl, Pizza a langoše a Bramborové knedlíky, všechno od Natury a všechno s Áčkem. To mě naštvalo, jedna značka a má všechno nejlepší? Přinejmenším podezřelé!

S Pavlisem jsme si společně na téma podvádění zákazníků zanadávali. Nedalo mi to ale, a koukla jsem na internet. A je to jinak. Klasa nic nesrovnává. Značku uděluje ministr zemědělství každému výrobci, který o to požádá a:

správně odevzdá všechny papíry, doloží, že výrobek je ze surovin vypěstovaných a zpracovaných v ČR, vlastní certifikáty o bezpečnsti nebo jakosti, čestně prohlásí, že dodržuje hygienu a správný výrobní postup, pravidelně zásobuje obchody a nechá si kontrolovat výrobu.

Víme tedy, že výrobek s označením Klasa je (nebo by měl být) kvalitní, ne však nejkvalitnější.

A výrobek, který označení nemá, nemusí být špatný, nebo horší, než ten s Áčkem. Firma mohla pouze o značku prostě nepožádat. Tak je to.

Moje sestra a holubi

Moje sestřička Hanka st. bydlí v Praze. Je tam taky hodně holubů. Spousta. A chtějí bydlet na jejím balkóně. Rádi by ho celý posrali. Jejich produkty mají podobné vlastnosti jako žíravina a tak hrozí, že se pod jejich nánosy balkon pomalu rozpustí. Holubi jsou dost odhodlaní a nenechají se ničím odradit. Sestra je zkoušela postrašit davidovou hvězdou, oběšeným plyšákem, hrůzostrašným větrníkem a dokonce jim postavila i sněhuláka.

A nic.

Když bydlela u kamarádky, na balkóně se jim uhnízdila poštolka. Byla velice ohleduplná k jejich lodžii a po holubech ani stopy. Tenkrát její hnízdo vyhodily.

Teď už by takovou pitomost Hanka neudělala.
Nevíte, jak nabídnout poštolkám pronájem?

Jedno přání

J-Lo se ptal, jaké by čtenáři jeho blogu měli přání, kdyby se jim mohlo splnit. Diskuze sklouzla jinam a než jsem si to já stačila rozmyslet, Honza dalšími příspěvky tento pohřbil. (Mimochodem, blogeři, že je to škoda, že na staré věci už pak nikdo nekouká?)
Mít jedno přání, které by se splnilo... K takovým věcem je potřeba přistupovat s rozmyslem. Záleží na tom, jak velký rozsah to přání může mít. Pokud neomezený, bylo by sobecké přát si něco jenom pro sebe. A chtít něco materiálního je pitomost. Budete chtít být bohatým králem, za dva roky přijde revoluce a vy skončíte pod gilotinou.

Takové přání bych chtěla zpracovat tak, aby se tím co nejvíce věcí změnilo k lepšímu a bylo tak co nejvíce k užitku všem a všemu. Jenomže pozor. Když vlastně nechápete, jak svět funguje (a většinou ten, kdo si myslí, že to ví, neví vůbec nic), bylo by riskantní do toho zasahovat. Například přát si, aby ze světa zmizely nemoci, je sice pěkné, ale v důsledku je to blbost. Mají svůj smysl, jako vlastně všechno. A nakonec ten, kterej by si přál vilu, by udělal menší paseku než ten, co by chtěl, aby už nikdy nikdo kvůli ničemu nebrečel. A tak, čím déle nad tím uvažuju, tím více jsem ráda, že kouzelní dědečci neexistují.

Ale kdybych opravdu nějaké přání mohla mít, bylo by zase škoda ho vůbec nevyužít. Takže bych si nakonec nejspíš přála, aby každý člověk na světě chtěl hledat, hledal a našel v sobě lásku, soucit, pochopení, respekt a úctu ke každému jinému člověku, zvířeti, rostlině, půdě, vodě (přírodě) a tak by zákonitě muselo zmizet aspoň 80 procent utrpení, války, útisk, parazitování a lačnost po moci a penězích, sobectví, profitování na úkor jiných. Já vím, zní to jako děsná utopie, ale tohle by se mi fakt líbilo.

A kdyby moje přání takový rozsah mít nemohlo, přála bych si teda ten domek se zahradou. V nezáplavové oblasti.
A jestli by i tohle bylo moc, chtěla bych aspoň, aby někdo přišel a zalepil ten beton na chodbě ;o)

Domácí hrátky

.

s propiskou
.

.

s bednou na hračky

.

.

s deštníkem

.

Návrat do Cold Mountain

Protože to vypadá, že jsem placená za propagaci Avataru a protože se mi tu rozjíždí podivná diskuze, který nerozumim, zmíním nejlepší film, kterej mě poslední dobou zasáhl a to byl Návrat do Cold Mountain. Dávali ho před Vánocema a já byla ten večer s náladou v háji a nešlo mi nazdobit perníčky a nakonec mi poslední naděje zhatil manžel, protože mi rozflákal zdobítko. A jak jsem tak brečela nad marností svýho života, zakoukala jsem se do filmu, co běžel. A úplně mě pohltil. Když skončil, brečela jsem pořád, ale nad skutečně vážnýma věcma a ne nad kravinama.

Stručně dvě pro mě nejdramatičtější scény:

1. Mladou vdovu s nemocným miminem (u které se Inman skrývá, protože zběhl z armády) přepadnou vojáci, její dítě položí v zimě ven na zem polonahé a žena prosí, zatímco jí vojáci drží, aby dítě zabalili. Souhlasí s tím, že se nechá znásilnit a dá jim všechno jídlo, jen aby nemučili chlapce, ale vojáci se nesmilují. Inman dva z nich pak zabije, ale třetího vojáka - mladíka, který jediný ještě má srdce a dítě přikryl - nechá odejít. Žena však, v šoku a nenávisti mladého vojáka zastřelí při odchodu do zad.

2. Domácí garda v Cold Mountain zjistí, že Adiným sousedům se zřejmě vrátili z fronty domů tři mlaďoučcí synové. Protože je čeká za zběhnutí smrt, jejich rodiče je zapírají, garda zavraždí celou rodinu, přežije pouze stará matka, která by to snad raději ani nepřežila.

Nicole Kidman i Jude Law hráli skvělě, jenom ta jejich láska byla lepší na dálku :o)

Renée Zelweger dostala za roli Ruby Oskara.

Naivka

Přijde ráno žena do práce a zasněně se chlubí kolegyním:
"Teda, holky, já jsem tak nádherně unavená, se mi po včerejším večeru ani nechtělo vstávat. Představte si, po tolika letech manželství, to teda bylo...
Nejdříve tříhodinová předehra, pak dvě hodiny krásného milování a pak si manžel se mnou ještě hodinu povídal..."

Přijde ráno chlap do práce a říká kolegům:
"Chlapi, to byl zas včera den... nejdřív se mi tři hodiny nechtěl postavit, pak jsem se dvě hodiny nemohl udělat a nakonec jsem hodinu nemohl usnout!"

Chválím tě země má

Kupte si roztomilý kožíšek... z roztomilých zvířátek

Pledge to go fur-free at PETA.org.

Dokážete to dokoukat do konce?
Já ne. Jsem srab.
Páč takhle to na tom našem světě chodí.

Arašídové máslo

Dostali jsme bezmála půlkilovou sklenici arašídového másla. Byla moje první a už je skoro fuč. Fakt mi zachutnalo! Napoprvé nic moc, pak ze zvědavosti si ještě dám, no není to špatný a nakonec mám pocit, že je to mírně návykový! Až dojde, nevím co si počnu.

Eskymák o ledu, stáří a ženách

...."Výraz klimatické změny zásadně nepoužívám. Klima naší matky země se měnilo vždy. Dnes ale led taje příliš rychle a vědci se stále přou, proč tomu tak je. Kdyby se někdo zeptal nás, dostal by následující odpověď: tání nezpůsobuje benzín nebo oxid uhličitý. Mohou za to pneumatiky. Když auto jede po silnici, pneumatiky se opotřebovávají. Nepatrné částečky, které z nich odpadávají, se působením větru dostávají vysoko do oblak, cestují kolem naší planety, až je nakonec nasaje studený severský vzduch. Částečky zmrznou, navážou se na sebe a v podobě sněhu padají dolů. Když pak začne svítit slunce, velmi rychle se zahřejí, a všechno kolem nich začne tát.
To je ta příčina. A nikdo proti tomu nic nedělá. Dokonce si pořizují čím dál víc aut. Každá rodina vlastní auto, jenom v Německu jich jezdí asi čtyřicet milionů. A po každých 60 000 kilometrech se musejí vyměnit pneumatiky. Veškerý odpad přistane u nás, na špičce světa. Když jsem přišel na svět, nejbližší ledovec měril pět tisíc metrů. Nyní - tedy během jediného lidského života - se zmenšil o čtyřicet procent, takže měří už jen tři tisíce metrů. Před nedávnem jsem navštívil jeden grónský ledovec. Během jediného roku ztratil patnáct metrů výšky a padesát kilometrů plochy.
Když to lidé slyší, říkají: "Je to opravdu tak zlé?" Ale ve skutečnosti si neuvědomují, co to znamená. Nedokážou pochopit nic, co leží mimo jejich koncepty. Nedovedou vnímat ani neuvěřitelnou krásu matky země. A proto nenmohou porozumět ani duchovnímu významu, který se v tom tajícím ledu skrývá.
...
Pro Eskymáka je nejdůležitější, aby nezestárl v osamění. V západním světě se prosadil jiný, pro mě naprosto neuvěřitelný systém: jakmile člověk zestárne, jeho blízcí ho odsunou do domova důchodců a slíbí mu, že ho o Vánocích, Velikonocích a narozeninách přijdou navštívit. Ale co s těmi zbývajícími 361 dny? V naší kultuře to vypadá jinak: staráme se, aby závěr života probíhal důstojně a aby člověk v těžkých chvílích nebyl sám. I mně bude jednou dodávat sílu láska rodiny. Kdybys věděl, jak moc se těším na tu chvíli, kdy spočinu v tomto kruhu.
...
Eskymáci žijí v matriarchální společnosti a tam má v nejdůležitějších záležitostech hlavní slovo babička. Proč? Ženy nás přece přivádějí na svět, vychovávají nás, takže vychovávají zároveň celou společnost. Tím, že na sebe berou zodpovědnost za děti, berou na sebe zodpovědnost za budoucnost lidstva. Proto jsou ženy důležitější, proto je všechno vybudováno na ženském principu. Já, muž, jdu na lov. Možná mám sílu jako Arnold Schvarzenegger. Ale to je často jediné, co muži mají. Vnitřní síla jim chybí. Mužské city se vybíjejí častěji přes svaly než přes srdce. Proto se my muži máme ještě hodně co učit. Na Západě je to úplně stejné. Jak se to u vás říká? "Muži nepláčou. Kdo brečí, je bačkora." Z podobných nesmyslů vznikají mužské válečnické společnosti, v nichž nikdo neváhá zabíjet protivníky. Můj koncept je proto přesně opačný. Silní jsou ti, co umějí plakat."...
(pozn. v řeči Eskymáků neexistuje slovo válka)

Z rozhovoru s grónským inuitským šamanem Angaangaqem

Avatar podruhé

A ještě jedna věc (Pájo) se mi od tvůrců Avataru líbila, a to, že ženám Na´vi nadělili "malá" prsa. Drtivá většina chlapů by jim určitě naložila rovnou nejmíň pětky. Ale takhle to bylo lepší, mnohem, mnohem, mnohem lepší...:o)

Tak už jsem taky nakrátko

Silvestr

Pavlis uvažoval, jestli je Silvestr třeba oslavit s rodinou nebo ne. Já bych to vzala trochu jinak. Silvestr mě bavil, dokud to byla příležitost zapařit s kamarádama, zablbnout si, opít se a podobně. I když mi na něm vždycky vadila ta příchuť toho, že je Silvestr a tak SE BAV!

Nyní se nacházím v bodě, kdy mě Silvestr spíš otravuje. Ne proto, že sedím doma a nelítám po hospodách, ne proto, že v televizi dávají povětšinou nesmysly, ale kvůli tomu, že prostě nemáte možnost strávit ho v klidu. A proč? Kvůli zábavní pyrotechnice.

I když ohňostroje miluju, dnešní noc jsem myslela na všechny mámy a jejich kojence a batolata, na všechny vydešené psy a další zvířata, pro které je Silvestr nocí hrůzy. Nepřeháním. Včera začaly lítat dělobuchy od osmi hodin a skončily v půl druhé. Vypadalo to, že se nacházíme v epicentru nějaké pětihodinové bitvy a to i přes celkem dobré těsnění plastových oken. Svůj spánek ještě oželím, ale když střežím spánek ještě někoho jiného, tak je to horší.

.

Naštěstí je to jen jednou za rok a za nějaký čas si možná s Áňou půjdeme taky nějakou tu rachejtli odpálit :o)

Avatar

Kamarádka je dobrá manželka a tak potěšila svého smutného muže výletem do multikina na 3D film. Vzali nás s sebou a zážitek to teda byl. Jiná kamarádka v rádiu o filmu mluvila jako o ekologickém scifi, a i když to zní trošku srandovně, tohle označení perfektně sedí.
Jde tam o to, že lidi chtějí vzácný kamení, co se vyskytuje pod povrchem planety, na který žijou velký modrý domorodci, jež jsou velmi silně spjati se svou nádhernou a podivuhodnou přírodou. Jsou trošku jako indiáni a keltové a budou vám hned sympatičtí. Když nedají lidem to kamení, co na něm roste ohromný posvátný strom po dobrém, půjdou na ně lidi po zlém. Ale ne všichni, taky máme dobré hochy a ženské...
Film je dlouhý, ale nudit se u něj nebudete. Je dělaný snad skoro celý v počítači, ale vidět to není, záběry jsou úchvatné, efekty dokonalé. A i když děj je místy dobře předvídatelný, můžete si z kina odnést zážitek a ještě hřejivý pocit, že nejste blázen, když vám vadí, že někdo skácí strom.

Fotky z vany a vánoční

.

Pro vás

Nebeští přátelé

Do schránky mi přišla kartička. Velitel Velké vesmírné flotily Andělů Nebe Aštar Šeran varuje, že mě, vás a věci začali čipovat ještěři z pekel k zotročení. Dělají to tak, že čárové kódy vyměňují za čipy. Naštěstí mají pro nás naši nebeští přátelé řešení: petici Nenecháme se očipovat.
No super, pošleme ještěrům petici a bude klid.
Už jsem se lekla :o)

Protože všichni jsme děti

O seriálech

Neřekla bych, že jsem seriálový maniak, sledovala jsem Ztraceni, než se ostrov přemístil, obdivuju Červenýho trpaslíka, Simpsonovy, ale celkem mě potěší i Sex ve městě, nebo Dr. House. Co jsem ale měla poslední dobou přístup na HBO, slušně mě dostal seriál Pravá krev. Je o divných lidech a stvořeních a o emocích, které toto soužití hněte. Většinou jde o strach z neznámého, nenávist, předsudky, xenofobii a taky, samozřejmě, o lásku, která možná hory přenáší a možná taky ne.
True Blood je název vyráběného nápoje pro ty, co to kvůli svým morálním zásadám nechtějí tahat z živých lidí. I když moc jich není.

Varování pro sledovače Ordinace a Vékávéček: v seriálu se často objevují upíři, měnič podob, homosexuálové, holka, co slyší myšlenky, dealer drog, černoši a bohyně :o)

Moje oblíbené hry,

které nejvíc nesmím, ale přesto (a právě proto) je hraju:

1. Psí žrádlo. Nahážu granule do misky s vodou, všechno zamíchám, namočím si celé ruce, rozetřu to po podlaze a když to stihnu, rozšlapu to punčocháčema. Přísně zakázáno.

2. Krémy. Najdu krém (jakýkoliv) a namažu si s ním ruce, oblečení, psa, pohovku, podlahu a tak podobně.

3. Jelení lůj. Vlezu mamince do tašky, najdu jelení lůj, otevřu ho, olizuju ho a celej ho rozdloubám prstíčkem, až je z něj beztvará mastná hrouda.

4. Cigarety. Najdu babičky cigarety, vytáhnu je z krabičky a rozlámu je.

5. Pokojové květiny. Rýpu se v hlíně v květináčích a hážu ji na podlahu. A taky trhám kytkám listy a květy.

6. Písání. Během malování rozhážu voskovky kolem a když pak nějakou maminka přehlídne, já ji najdu a popísám s ní podlahu.

7. Hry s jídlem. Matlám ho, jak to jde. Větší kousky schovávám do židle, pod sebe a hážu psovi.

Mějte se krásně, jako já. Vaše Andulka :o)

"Život není problém, který je třeba řešit,
je to skutečnost, kterou je třeba poznat."

Siddharta Gautama

.

Tristan, Isolda a los

Tristan a Isolda na poště.
Tristan: "Isoldo, kup los."
Isolda: "Ne, je to vyhazování peněz oknem."
Tristan: "Jó, jó, musíš ho koupit.."
Isolda: "Já nic nevyhraju, já mám štěstí v lásce!"
Tristan: "Kecáš! Běž ho koupit.."
Islolda jde k poslednímu okénku a koupí žabičkový los. Mají poslední tři.
Tristan taky koupí jeden.
Žádný z nich není výherní.
Tristan: "Kup ještě ten poslení."
Isolda: "Říkala jsem že mám štěstí v lásce..."
Tristan: "Jestli na ten poslední taky nevyhrajeme, tak spolu budeme až do smrti."
Musejí však spolu rychle odjet do banky a když se vrátí, okénko s posledním losem je zavřené.
Jenže Isolda chce vědět, jestli s Tristanem zůstanou navždy spolu a tak přistoupí k vedlejšímu okénku a žebrá: "Dobrý den, prosím vás, potřebovala bych ten poslední žabičkovej los z vedlejší kasy.."
Paní: "Ale tam už má kolegyně spočítanou a zavřenou kasu."
Isolda: "Jé... ale já bych ho nutně potřebovala..."
Paní odejde a za chvilku přinese los.
Isolda děkuje a stírá.
Isolda: "Tak nevím, jestli mám radost. Vyhráli jsme... A jenom dvacku..."
Tristan: "Hm. Tak to nám to manželství za moc nestojí.."

Jak nebydlíme

Vyměnili jsme byt za větší a musíme ho zrekonstruovat. Vyměnit jádro, vanu, odpady a rozvody, okna, podlahy, topení, elektriku, obklady, dveře, vyštukovat a vymalovat. A jde to pomalu. Dřív jsem to netušila a teď už vím co je perlinka, ytong, vinylová podlaha a jaké to je, když bydlí spolu maminka, dcera, další dcera, její manžel, roční dítě, starší pejsek a dvouměsíční štěně a taky vím, že se za takových podmínek může jít do práce v mokrých kalhotkách a jedné ponožce anebo úplně bez ponožek a koupit si je na obědě.

Že děti nejsou o penězích

Jiřík napsal na svůj blog článek o dětech a mně to vrtá hlavou. Že ho jeden moudrý člověk poučil, že mít děti rozhodně není o penězích. Už jsme se o tom dohadovali i tady, ale dneska už dítě mám, takže znova. Hlavně pro Jiřího.
Skutečně, dítě toho zas tak moc nepotřebuje. Chce hlavně vaši lásku a pozornost a ta je zdrama. Vaše dítě nepotřebuje značkové oblečení, můžete ho klidně obléct do věcí ze sekáče. Nepotřebuje drahý kočárek, moderní přebalovací pult nebo dražší, lepší plenky. Nepotřebuje televizi, PC, mobil, DVD. Bude spokojené, když si s ním budete po večerech vyprávět, nebo hrát pexeso. Na dovolenou nemusí jet k moři. Můžete s ním jet na 14 dní stanovat do lesa a uděláte ho šťastným.
Vaše malé dítě zvládne nemít peníze, pokud to ovšem zvládnete vy.
Ale pokud na to budete mít, myslím, že mu rádi koupíte dražší přesnídávku nebo lepší mlíko. A když bude milovat koně, zaplatíte mu o prázdninách dva týdny na koních. A bez peněz....
...prd.

Červený trpaslík

Lister: Kde jsi vzal, že mimozemšťani existujou?
Rimmer: Musejí existovat! Je tolik věcí, které jsou tak záhadné. Tolik věcí, pro které nemáme vysvětlení.
Lister: Jako, mm, proč si inteligentní lidi kupujou hot-dogy do kina? To myslíš takový záhady?
Rimmer: Ne, Listere, myslím třeba pyramidy. Jak mohli přemístit ty masivní kamenné kvádry bez pomoci moderní techniky?
Lister: Měli masivní biče, Rimmere. Masivní biče.
Rimmer: No tak dobře a Bermudský trojúhelník? Vysvětli mi to, když jsi takový vševěd.
Lister: Jo, to máš pravdu. To je opravdu podivný. Jak mohl bejt z týhle písničky takovej hit? To je mi fakt záhada.
Rimmer: Proč se vůbec namáhám? Spíš bych se domluvil s přejetým ježkem.

.....

Lister: Prohlížel sem si záznamník snů Kochanský. Zdálo se jí o mně třikrát. Bylo to v palubním deníku.
Rimmer: No a? Vyčisti mi chrup Holly!
Lister: Víš, musí na tom něco bejt. Přece nesníš o někom, kdo je ti fuk.
Rimmer: Jednou se mi zdálo o psu, což neznamená, že s ním chci spát.
Lister: Rimmere, láska jee ..., láska je to, čím se lišíme od zvířat.
Rimmer: Né, Listere, od zvířat se lišíme tím, že nepoužíváme jazyk k čištění genitálií.

.....

Rimmer: Proč musíš být lodní počítač zrovna ty, bylo by nám líp kdyby tu šéfoval kýbl ovčích hovínek.

.....

Lister: Proč jsem jí nikam nepozval?! Co by mi mohla říct?
Rimmer: Řekla by: "Ne, jsi špinavý, páchnoucí, ošklivý a nechutný netvor, nechci skončit v hrobu pro oběti moru."
Lister: Mohla říct "ano"! Už se staly divnější věci.
Rimmer: Napadají mě jenom dvě: samovznícení starosty Varšavy v roce 1546 a ve 12. století incident v Burgundsku, kdy pršeli sledi.

.....

Tři do páru

A Home at The End of The World

I Prima může dávat dobrý filmy. Teda alespoň tenhle se mi líbil.
Kamarádí spolu dva chlapci, Bobby a Jonathan. Jonathan je homosexuál, Bobby může obojí, kouří spolu jointy a občas vzájemně masturbují. Jonathanova maminka je má oba velice ráda a nic jim nezakazuje, dokonce tu trávu kouří s nimi. Jonathan pak odchází studovat do New Yorku a po čase za ním přijíždí již dospělý Bobby, aby bydleli zase spolu, ještě s výstřední Clare, která miluje Jonathana, a následně i Bobbyho, jež miluje (ale fyzicky ne!) všechny ve filmu. Clare otěhotní a všichni tři se odstěhují do velikého domu, kde hodlají vybudovat svůj lásyplný domov. Clare však nezvládá roli maminky a cítí se osamělá při pohledu na tančící muže na balkóně. Odjíždí proto s dcerkou za svou matkou a zanechává Bobbyho a Jonathana v jejich domě, aniž by tušila, že Bobby odhalil, že Jonathan má AIDS.

Film o tom, že když milujete, je možné všechno. Ale někdy to nevyjde.

Lepší obsah tady :o)

Colin Farrell (Bobby) je fakt přesvědčivej, hrál též v Telefonní budce, kde byl zkrátka vynikající.

Jak jsem byla rodičům na svatbě

si můžete prohlídnout tady. Nejdřív jsem byla ze všeho trochu překvapená, pak jsem měla hlad, tak mi dali aspoň rohlík. Pak to byla už jen sranda :o)

Vaše Andulka

Jsem z toho trošku mimo

Někteří lidé (co umí a mohou používat internet) nevěděli, že máme svatbu. Kdyby to věděli, přišli by.
Jsem z toho trochu zmatená, protože mé lidi můžeme rozdělit do tří hromádek:

1. skupinka se se mnou běžně baví a tohle jí nemohlo uniknout
2. skupina se mnou není běžně v kontaktu, ale alespoň jednou za měsíc kouknou na blog, takže o svatbě věděli
3. skupina se mnou není v kontaktu, ani nechodí sem, proč by tedy chtěli přijít?


Fotky prý budou ve čtvrtek.










P.S.: Vy, co sem nechodíte, ani jste nepřišli tam, nezlobím se a mám vás ráda i tak! :o)

Mike Mignola - Hellboy: Melouchy

.
Guy se nervózně zadíval na hmotu, již držel v druhé ruce, a zaplavila ho vlna poznání. Ten podivný, zčásti rozebraný předmět, byla lidská hlava, vláštním způsobem mumifkovaná, konzervovaná a rozřezaná na kousky.
Pocítil k té věci odpor a prsty mu podvědomě povolily a částečně poskládanou hlavu upustily.
Udeřila o podlahu. Jeden z kousků se uvolnil a odletěl stranou, ale náraz se projevil ještě jiným způsobem. Ten kulatý kus - oko, teď součást zaprášeného kusu hmoty - se otevřel, náhle plný pestrých barev.
Bylo to živé.
....
Ale koule k němu promlouvala hlasem, který šustil jako starý pergamen.
"Slož mě," žadonila, "a já z tebe udělám krále!"


ukázka z povídky Hlavolam - Stephen R. Bissete