Andělská

Zuzana Navarová

Co je k ponechání

Co je k ponechání

Jan Skácel

Zas je tu jaro, zatím naznačené,

tak trochu trpké jako dým.

Rozmýšlím, co je k ponechání,

a mrtvé listí uklízím.

Tak tomu je a vždycky to tak bylo.

A je to zákon. Moc to vím.

Jen mi jen líto utínaných větví

a loňská hnízda neschodím.

Už jsem ten pořádek v sobě opravdu potřebovala.

Ale jaro je skutečně skoro tady

a já se oknem dívám, jak venku řežou větve a kmeny.

Aby lidé měli svá auta pod svými okny.

Nikdo nestojí o zelené listí, ptačí zpěv a hnízda.

A krásu. A kyslík.

Je mi z toho opravdu moc smutno.

.

Je to jeho (jejich - celý zelený plácek tu nebude) poslední fotka.

Byl krásný, že? A co teprv, když měl listy... :o(

O plýtvání

Dneska bylo ve zprávách tohle:
.

Svět čeká boj o sladkou vodu.

Brzy (už v roce 2030) bude chybět půlce lidstva. Lidí přibývá, ale vody ne.
Dále za to může plýtvání spjaté s moderním životním stylem či vývoj ekonomiky. Např. k tomu, aby se "vyrobilo" jedno kilo hovězího, je zapotřebí zhruba 16 000 litrů vody, na jeden litr biopaliva připadne podle odborníků 2500 litrů vody. Podle statistik každý Evropan spotřebuje ročně dva olympijské bazény vody (délka 50 metrů, šířka 25, hloubka nejméně dva metry).

Vybili jsme už skoro všechny ryby.

Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) už rybáři buď úplně zdevastovali, či vážně ohrožují 80 procent ryb v téměř všech částech světa.

Problémem je hlavně příliš velký počet lodí, využívání vysoce efektivních technologií a plýtvání. Navíc třetina vylovených živočichů končí jako odpad.

Tak nevím. Myslíte, že s tím někdo něco udělá, nebo se bude čekat až do konce, jestli s tím někdo něco udělá?

Sedím, sedíš, sedíme

Naše maličká sedí.

Sama se posadí.

Toho se musí využít a tak jsme vyzkoušeli houpačky.

S velkým úspěchem.

Údajně nejlepší britský vtip

2

Maminka s dítětem nastupuje do autobusu.

Řidič říká:"Brr, tohle je to nejošklivější dítě, co jsem kdy viděl!"

Žena se prodere autobusem, usedne a říká spolucestujícímu:"Ten řidič mě hrozně urazil!"

Spolucestující odpovídá:"Tak si to s ním běžte vyřídit. Já vám zatím pohlídám tu opičku."

Hm. Tak nic. Promiň.

Co umím: osm měsíců II

.

Mám šikovný prstíky,

znakuju světlo

a ukazuju zub (vlastně jazyk, ale líbí se to i takhle) :o)

Katovna

Znáte Katovnu? Já ne. Ale zase znám Premiere, v jehož novém čísle najdeme tipy na různá Jůtubácká videa. Zde odborníci rozebírají jedno z Van Dammeových dílek :o)

Co umím: osm měsíců

l

číst knížku vzůru nohama
ů

stát s malou pomocí

rapovat bez pomoci


nesouhlasit s výběrem oblečení

Zpívánky

Dívala jsem se na Zpívánky...

Hop hej cibuláři jedou
hop hej cibuličku vezou.
Cibulenka sladká
má panenka hladká
Hop hej cibuláři jedou.

Někde to zpívají i obráceně, ale Karel Jaromír Erben to napsal, děti, takhle, takže my se to takhle naučíme.

... a vzpomněla jsem si na Terezky prdějícího Máchu.

Zapeklitost lidové písně

-
Zpívám Andulce Andulko Šafářová (text zde) a když tak nad tou písničkou přemýšlím, jsem si čím dál tím jistější, že není pro děti. Mysleli jste si, že ano? Ach, vy naivkové!
Totiž, podle mě, tahá jakýsi muž počestnou A. Š. v noci do polí za celkem jasným účelem a pouze jako záminku si vymyslí, že holce utekly husy. Ta by s ním i šla, jenomže naštěstí starej šafář není blbej a tak dceru hlídá. Protože kdyby domácí ptactvo skutečně zdrhlo a hrozilo, že se nejen ztratí, ale ještě zlikviduje svěřenou úrodu, jsem přesvědčená, že by pantáta jistě pátrače nebránil.
Co myslíte vy?

... a prej že husy...

Poučení z maturitního plesu

Když budete se šerpou dělat toto:

...upadnou jí písmenka.

.

Poučení č. 2: Když budete pít pátý přes devátý nebude Káď.

.

Poučení č. 3: Lidi jsou mrchy, tak si pořádně hlídej kabelku!

Máme zub!

Slovíčka

Nejen, že s příchodem nového člena do rodiny jsme poněkud pozměnili svůj slovník, spontánně nám vzniká i zcela nová terminologie. (Pochopitelně výrazy patří převážně do stejné kategorie.)

BOBSON

KAĎUS

SLINIŠTĚ

a poněkud fádnější HOVŇAJZY, NOŽISKO a RUČISKO.

Proč se muži neomlouvají?

Když se stydíme, omluvit se není lehké. To platí pro muže stejně, jako pro ženy. Přiznat ano, jsem blbec, neměl(a) jsem to dělat, říkat.. není to příjemné asi pro nikoho.
Přesto, nejméně tři moje kamarádky uvedly partnerovo neschopnost se omluvit jako velký problém v jejich vztahu. Jeden tento hoch nebyl schopen říci promiň ani když nechtěně rozflákal své milé obrovskou památeční vázu. Byla jsem tenkrát u toho, Hanka zametala střepy a cedila na mě skrz zuby: ne, von se nevomluví, von bude jenom takhle blbě čumět.
Sama s tím mám zkušenost taky, přítel se kroutil jako žížala (doslova fyzicky) když cítil, že by byla na místě omluva. Bylo to zřejmě tím, že jsme spolu chodili krátce, časem přesedlal do zákeřnosti: tak jsem to neříkal, ale TY jsi zase tohle a támhleto...
Mnohem častěji slýchám promiň a omluvám se z úst žen a to i za úplné maličkosti, promiň, že píšu tak pozdě.. Je to snad tím, že ženy jsou všeobecně zdatnější v komunikaci? Nebo tím, že jim není tak za těžko uznat svou chybu, překročit svoje ego a přiznat, že nejsem neomylný pán vesmíru? Nebo jenom pochopily, že když se omluvím, jakoby "mažu" co se stalo, docházím (většinou) odpuštění a klidu svědomí a zároveň si zachovám důstojnost, protože z věty:
Já se ti nikdy neomlouvám, protože se k tobě chovám tak, že se omlouvat nemám za co, by mě fakt klepla pepka.

l

Pravdivá pohádka o tom, jak lehké holky polepšiti se mohly a jak to nakonec dopadlo

.
Kdysi, už je tomu řadu let - přesně 624, založili ve Vídni bohatí občané Dům kajícnic u sv. Hieronyma, aby se prostitutky měly možnost polepšit a zařadit se zpět do počestného života. Ačkoli byl Dům kajícnic veden jako klášter, nemusely jeho obyvatelky ani složit slib pohlavní čistoty, ani chudoby. Klášter dostával tolik darů, že byl brzy nejbohatším vídeňským stavem, patřily mu nejlepší vinice kolem města. Kajícnice si mohly postavit velkolepý kostel a když se vdaly, dostaly pěknou výbavu. Nejeden vážený občan si odtud odvedl svou nevěstu.

Když tato výchovná metoda přinesla tak znamenité výsledky, dopustil se císař Friedrich III. roku 1480 té neopatrnosti, že kajícnicím dovolil veřejně čepovat víno z vlastních vinic. Od této chvíle bylo v dobročinném ústavu u sv. Hieronyma veselo. Mnoho žen se vrátilo k dřívějšímu způsobu života. Stejně tak i jejich představená Juliana, která, ač oddaná za faráře, dále vykonávala své galantní řemeslo. Skandál, který to vyvolalo, znamenal konec ústavu. Od té doby bylo ve veselém císařském městě mnoho nevěstinců, ale žádné ústavy pro kajícnice.




Čerpáno z: Světové dějiny sexuality, Morus

Rozhovor na ulici

Včera jsme s Abee potkaly na ulici staršího pána. Tlačil kolo. Ptal se, jestli je Andulka na prodej, ale hlavně si chtěl povídat. Mluvil o Lisabonské smlouvě, o tom, za co dostal čtyřikrát dvojku z mravů, že učil český jazyk současnou ředitelku kadaňského gymnázia, kde mají nejlépe postavené školy, o těsnopise, o poválečné době a jak mu šla němčina.
"Můj tatínek se učil na krejčího, ale protože hezky psal, šel dělat na ministerstvo."

S.P.A.D.

Přišlo mi to emailovou poštou.
A je to zajímavý.
No ne?

http://www.projekt-spad.cz/galerie2.html

Sušenka

Jéje, mami, cos mi to dala? Mám si to stčit do pusy?

Jsi si jistá, že to mám sníst?

A je vážně vhodný dávat tohle miminu k obědu?

Nějak se to drobí a vůbec je to divný.

Jsem zvědavá co se mnou budeš dělat, až se začnu dusit.

S tetou Hankou

Teta Hanka pryč byla,

ale na mě myslela

velice,

dovezla mi spoustu věcí

třeba zajíce,

chrastítka a punčošky,

trýča, šaty, ponožky,

kožíšek, čepičku malou,

divadýlko s kapybarou,

plavečky i dupačky,

sukni, svetry heboučký.

Děkujeme já i máma

zůstaň tu už ale s náma!

S dědou na výletě

Další xichtíky

Ti Ty syčáci

byli skvělí, tak skvělí, že jsem měla chuť "spálit část místnosti a popel si sypat na hlavu".
A A. vypozorovala, že Petr Váša se pohybuje podobným způsobem jako J-Lo Mour... no, možná na tom něco bude.

Co je nového

Kromě pá-pá umí už taky ukázat Jak je veliká a dát nefousatým lidem pusinku. Na nějaké máma, táta a ahoj už zapomněla, teď vede vrčení, prskání a prdění pusou. A taky tu máme nové extra obličeje.

Ještě nevíme přesně, co ten výraz znamená...

možná už není pěna...

Vtip

Odchází takhle čtyři z golfu, ale jeden se trošičku zdrží.
Ostatní tři si vykládají o úspěších svých potomků.
První povídá : "Můj syn začínal jako zedník v malé firmě, potom šel na soukromou, no teď už má velkou stavební firmu. Vydělává tolik, že mohl svému kamarádovi věnovat dům."
Druhý povídá : "To můj syn začal v malé autoprodejně a vypracoval se až na místo ředitele. Vydělává tolik, že mohl svému kamarádovi věnovat poslední nejluxusnější model auta."
Třetí povídá : "Můj syn se vrhl na spekulace na burze. Je tak úspěšný, žemohl bez problémů věnovat kamarádovi exkluzivní balík akcií za dva miliony."
Když přišel čtvrtý, tak mu řeknou, že se bavili o úspěších svých synů a jak prý je na tom on.
A ten říká: "Mno, s kariérou svého syna nejsem moc spokojený. Dělá už patnáct let kadeřníka a je homosexuál. Ale bude asi dobrej, protože tři poslední zákazníci mu věnovali dům, auto a balík akcií."


P.s.: aby to někdo španě nepochopil... homosexualita mi OPRAVDU není nepříjemná. A vám?

Už jsem asi velká

.... když:

1) mám dceru a

2) už umím dělat palčinky

Co jsem se naučila

Šestý měsíc byl pro Andulku velice plodný. Nejdřív se naučila překulovat nejen z bříška na záda, ale i ze zad na bříško, techniku cvičila tak dlouho, že už válí sudy. Dále přišla na to, jak si tou správnou stranou strčit dudlík sama do pusy a nakonec své objevy završila tím, že -k naprostému úžasu rodičů, protože jí to nikdo zvlášť neučil- ochotně mává (dělá pápá).

Na cestě

Andulka je pořád někde.
Jinde než doma.
Tam bývá samozřejmě taky.
Někdy.

na cestě k babičce

do města

do Chomutova

do Mostu

do Klášterce

k babičcev Zooparku
v zámeckym parku
na zahrádcena Božím Daru

v divadle

na Hasištejně

První Vánoce

Andulky první Vánoce.

S rodiči, tetou Hankou a babičkou

S dárky

S babičkou z Klášterce

První dárek

Terezka byla rychlejší než Ježíšek.
Přinesla Muminí moudra od Tove Janssonové.

"Však se něco najde," namítl tatínek. "A když ne, tak si nějaké uděláme. Nechte toho jídla, děti! Vezmeme si je s sebou."
"Můžu sníst to, co už mám v puse?" zepal se Čenich.

...

"To je zvláštní," řekla udivená veverka. "Ta krabice tu dřív nebyla. Jistě s ní není něco v pořádku. Nebo to není správná jeskyně. Možná také, že já nejsem správná veverka, ale to se mi nechce věřit."