pondělí 16. srpna 2010
Pojídat! A cpe mi do ruky plyšáka, aby mluvil.
Andul: Bábo!
Babička: Nejsem bába.
Andul: Bábo poď sem a Áňou!
Babička: Nejsem bába
Andul: Bábo, poď, Áňa ceká!
Babička: Ne, já nejsem bába.
Andul: Babicko honá....!
A moc mě baví kepuc a čipapka. (kečup, škytavka)
:-)
sobota 14. srpna 2010
Trampolína a výtvarné dílo
středa 11. srpna 2010
Láska a nevěra
Většina problémů v našich vztazích je způsobena tím, že vlastně ani nevíme, co je láska, co to znamená někoho skutečně milovat... Pleteme si lásku s vlastnictvím, očekáváme, že ten druhý se bude chovat určitým způsobem, který potřebujeme k tomu, abychom se cítili šťastní... A když tomu tak není, propadáme zoufalství, trápíme se a máme sklon na lásku rezignovat...
Úžasnou definici lásky jsem našla v knize N.D. Walshe Přátelství s Bohem. Jsem si vědoma toho, že níže uvedené myšlenky budou pro většinu lidí příliš radikální a odvážné, ale mluví mi z duše a jsem přesvědčena, že je třeba tuto pravdu o lásce šířit. Vždyť až budeme umět opravdu jeden druhého milovat, bude se nám na Zemi žít jako v ráji ...
"Láska je něco, co si neklade žádné podmínky a co nemá žádné hranice ani potřeby.
Protože si neklade žádné podmínky, nevyžaduje nic, aby byla vyjádřena. Láska nic nevyžaduje.
Protože nemá žádné hranice, nikoho neomezuje. Láska je věčná a neomezená.
Protože nemá žádné potřeby, nechce nic, co není dáváno svobodně. Nechce vlastnit nic, co nechce být vlastněno. Nechce dávat nic, co není přijímáno s radostí.
Láska je svobodná. Láska je to, co je svobodné, neboť svoboda je podstatou toho, čím je Bůh, a láska je Bůh, vyjádřený ve vašem světě.
...
Kdyby to lidé chápali a kdyby podle toho žili, všechno by se změnilo. ...
Láska je svoboda.... Svoboda vyjádřit tu nejradostnější část toho, čím opravdu jste.... část, která ví, že jste totožní se vším a s každým... Ta část, která je pravdou vašeho já a kterou chcete prožívat nejnaléhavěji.
Chceme ji prožívat, kdykoli se setkáme s někým, s kým máme pocit jednoty. Problém je v tom, že takový pocit nemáme jen s jedním člověkem.
....
Lidé žijí takovým způsobem, v němž jim pocit jednoty se všemi způsobuje problémy...
Problém je v tom, že většina lidí si plete potřebu s láskou. Domnívají se, že láska a potřeba je totéž. Ale tak tomu není. Milovat někoho neznamená potřebovat ho.
Můžete sice někoho milovat a zároveň ho potřebovat, ale nemilujete ho proto, že ho potřebujete. Jestliže milujete někoho jenom proto, že ho potřebujete, pak vlastně nemilujete jeho, ale pouze to, co vám dává.
Když milujete někoho pro to, čím je, ať už vám dává nebo nedává, co potřebujete, pak ho opravdu milujete. Když od něho nic nepotřebujete, pak ho opravdu můžete milovat.
Pamatuj si, že láska si neklade žádné podmínky a nemá žádné hranice ani potřeby. Tak vás miluji já. Vy si však neumíte představit, že byste takovou lásku mohli přijímat, protože si neumíte představit, že byste takovou lásku mohli vyjádřit. A to je velice smutné.
Vzhledem k tomu, že říkáte, že se chcete stát vysoce vyspělými bytostmi, nevěra, jak tomu říkáte, není nic dobrého. To proto, že vám nepomůže dostat se tam, kam se dostat chcete. Být nevěrný znamená žít v neustálé lži, ale vy v hloubi duše víte, že vysoce vyspělé bytosti žijí vždy v pravdě. Pravda není to, co říkají, ale to, čím jsou.
Chceš-li být vysoce vyspělou bytostí, musíš být vždycky věrný. Především musíš být věrný sám sobě, pak druhému a nakonec všem. Jestliže nejsi věrný sám sobě, nemůžeš být věrný nikomu jinému. Takže miluješ-li ještě někoho jiného než toho, kdo si přeje, abys miloval jen jeho, musíš mu to říci - upřímně a jasně a okamžitě.
...
Na cestu k vlastní dokonalosti se vydáváš v okamžiku, kdy se vydáváš na cestu za svou pravdou. Touto cestou jdeš, jakmile prohlásíš, že vždycky budeš mluvit pravdu. A že budeš žít autentickým životem.
V takovém životě není místo pro nevěru. Říct někomu, že miluješ ještě někoho jiného, není nevěra. Je to upřímnost. A upřímnost je nejvyšší formou lásky.
...
A říkám, že jakmile se dovíte celou pravdu, vaše rozhodnutí, zda můžete milovat někoho, kdo miloval nebo miluje ještě někoho jiného, záleží na tom, co si myslíte, že od svého partnera potřebujete, abyste byli šťastní.
Říkám, že když nic nepotřebujete, můžete druhého milovat, aniž ho v čemkoliv omezujete. Můžete mu dát naprostou svobodu.
...
Mistrovství dosáhneš teprve tehdy, až se o formě svého vztahu k partnerovi začneš rozhodovat na základě toho, co považuješ za správné ty, nikoli na základě ustálených společenských konvencí nebo toho, co považují za správné druzí."
pondělí 26. července 2010
Jak jsme přišli k ženšenu
Česká republika: Dlužíte nám těch 186 milionů.
Severní Korea: Nemáme.
Česká republika: Vraťte nám aspoň něco.
Severní Korea: Nemáme. Nechcete ženšen?
Česká republika: Tak nám pošlelte loď zinku.
Severní Korea: Zinek ne.
Česká republika: Vraťte peníze, nebo dejte zinek.
Severní Korea: Jsme chudí, nedáme vám nic.
Česká republika: Tak pošlete ten ženšen.
.
pondělí 19. července 2010
O dovče a o tom, jak v nouzi poznáš přítele
Naše dovolená byla fajn, sice krátká a velmi horká, ale fajn. Zakončila jsem jí návštěvou krumlovské pohotovosti, protože mi můj nebohý manžel vjel naším autem nechtěně na nohu a amputoval nehet u palce. Byla to nehoda, samozřejmě, naschvál by to neudělal. Příště si dáme všichni větší pozor.
Co bych ale chtěla vyzdvihnout a ocenit je pomoc lidí v dosahu. Na místě činu se zčistajasna objevila paní, která věděla, co dělat. Nekoukat na krvácející ránu, položit se, pít studené pití, které obstarala, studený obklad, nohu nahoru. (Ne ona, ale já, samozřejmě!) Ono totiž, když se vám, nebo vašim blízkým náhodou něco takového stane, koukáte, je vám blbě a nevíte co dělat. A tak ta paní byla jako anděl. Manžel volal pohotovost, kamarád Petr držel nohu nahoře a Jituška obstarala plačící dcerku.
Noha zlomená není a šok je skvělá věc. Příroda je prostě geniální.
Jituš uklidila chatu, připravila svačinu pro Anduš, manžel se o malou celou neděli staral, skoro i sám vybalil, v pondělí nás vezl na převaz. Babička přišla nečekaně hlídat. Mladší sestra přijde zítra a starší asistovala alkoholové operaci po telefonu. Kdo byl daleko a věděl o tom, volal.
Mí drazí, máte zájem a jste skvělí!
Děkuji Vám.
Jste to nejlepší co mám.
Jéžíš, to je ale sentiment, co? Všem, komu to přijde trapný: tůdle, pacholci!
úterý 22. června 2010
neděle 6. června 2010
středa 2. června 2010
Andulko-český slovník
Táta má jousy. Píaj. Ble. (táta má fousy, píchaj, jsou ošklivý)
máni (páni - ukrajinští dělníci za okny)
had& (bagr. Někdy taky hadr.)
hat (had)
okon (okno)
pití, jus, oda (džus, voda)
míko (mlíko)
dudu (dudlík)
ijky, &jky (vlajky, vlajka) - velmi těžké na dešifraci
u u u (banán nebo opice)
ká ká (káč = kachna)
da da da (papoušek)
ko ko (slepice)
ha ha (pes)
mnááú (kočka)
bouk (brouk, mravenec, hmyz)
oucha (moucha)
označení ostatních zvířat vyžaduje též gestikulaci
Píde bubu! Néé, nepíde :o)
ýtach (výtah)
Isí pok! (Džesí, pojď!)
pipi (ptáček)
pi pi pi (kuře)
ijký (veliký)
máa& (malý)
ijký oda (hodně vody)
Ána ají ne. (Nechci spát.)
Bába bojí, né nebojí. (bába se bojí..)
Táta není. De je? Páci. (Kde je táta? V práci.)
babiba (babička)
mamima (maminka)
papap (ťap, ťap = chodit)
ham ham tadyto (jíst tohle)
jižiš (ježiš - něco se zozsypalo, upadlo, nejde)
hono (hovno, ale také pomazánka, co ho připomíná)
Mámo, de si?
Ána akem. Máma kaky. Pipík kaky. Teta.
(Áňa jela vlakem. Taky s mámou, tetou a Pepíkem.)
pupup (pupík)
kouk (koukat)
pojídat (povídat - pohádku před spaním)
tetek (Krtek)
ajíc (zajíc)
dejda (strejda)
deda (děda)
Iky (Viky, Viktorka)
autobus, učitě - to už je machrovinka :-)
& = něco mezi A a E, jako ae v angličtině
.
úterý 25. května 2010
pátek 21. května 2010
Nejpoužívanější věc
pondělí 10. května 2010
Malé pojednání o chybách a taky trošku o neštovicích
Ve skutečnosti prý chyby, tak jak je chápeme, neexistují. Jsou to důležité součásti učebního procesu (života) a mají stejnou hodnotu jako úspěchy. Tak to se mi líbí.
Co je tedy dobře a co špatně? Viděla bych chybu jako spouštěč událostí, které v nás v konečném důsledku vyvolají negativní emoce. (Co se týče omylů, o kterých se nedozvíme, beru v úvahu karmu, neboli, že nic nás nemine.)
A pokud ty nejsou dost silné, hrozí možnost, že budeme omyl opakovat.
Jako neštovice. Když proběhnou moc hladce, mohou se vrátit.
A proč nás nepoučí chyby druhých? Vždyť děláme všichni podobné (jak by taky ne, když nás od sebe odlišují jen 3 miliony písmenek v DNA).
Protože emoce v celé své síle a hloubce jsou podle mě v naprosté většině případů nepřenositelné.
Narozdíl od neštovic.
čtvrtek 6. května 2010
středa 5. května 2010
Paulo Coelho: Jedenáct minut
...
Nejdůležitější radu jí dala Filipínka jménem Nyah: "Při orgasmu musíš sténat. Pak se tě budou zákazníci držet."
"Ale proč? Vždyť platí za to, aby se uspokojili sami."
"To se pleteš. Chlap si svoje mužství nedokazuje tím, že má erekci. Doopravdickým chlapem se cítí, teprve když dokáže potěšit ženskou. A když se mu podaří uspokojit prostitutku, připadá si jako král."
...
středa 28. dubna 2010
Jak jsem se tetelila blahem
Andulka: ".....Máma!"
.
úterý 20. dubna 2010
středa 7. dubna 2010
sobota 27. března 2010
pondělí 15. března 2010
Tak dík.
Tímto vám za komentáře děkuji.
sobota 13. března 2010
Eneagram osobnosti
Právě jsem ho objevila na zajímavém blogu Posváná zahrada Matky Země - který tímto přidávám do odkazů.
Existuje prý devět typů osobnosti. Každý z nich se pojí s určitými charakterovými vlastnostmi, dvě sousedská čísla jsou povaze také blízká a všechny mají jako protiváhu svou nejvýraznější špatnou vlastnost.
Po rychlém zvážení mi bylo jasné, že jsem jednička. Protože vážně toužím po tom, aby se svět změnil, aby bylo lidstvo lepší, chci vás všechny perfektní! A protipólem jedničky je hněv. Takže bacha, nebo na vás vlítnu. (Nebo budu aspoň sprostě nadávat a bouchat věcma.) :o)
Jo, řekla bych, že to celkem sedí :o)
Jaký číslo jste vy? A schválně, jestli jsem si to tipla dobře.
pondělí 8. března 2010
Sandra Býčková
.
sobota 6. března 2010
Oh brother, where are you?
Film je taková příjemná srandička.
Ale že ten Clouney umí pěkně zpívat :o)
sobota 13. února 2010
středa 10. února 2010
Water
Režie: Deepa Mehta
Vdovy v Indii mají na výběr:
1. Shořet se svým manželem.
2. Odejít do útulku a žít tam v askezi (jako ve vězení).
3. Pokud rodina dovolí, smí se provdat za mladšího manželova bratra.
I když bod č. 1 zákon už nedovoluje a legislativa umožňuje vdovám se znovu vdát, společnost to ignoruje a drží se zuby nehty tradičních norem.
"Dle průzkumu provedeného v roce 2001 žije v Indii 34 milionů vdov v úplné sociální a ekonomické odloučenosti, jak to přikazují 2.000 let staré náboženské texty."
Pozor, nepředstavujte si vdovu jen jako 70tiletou babičku, zde je hlavní hrdinkou-vdovou osmiletá dívenka.
Smutný (ale ne rozplizle dojímající, režisérka se záměrně dojemným scénám vyhýbá a větší emoce jsou vlastně až v posledních pěti minutách) příběh o tom, jak se žije v krutých a bezohledných tradicích.
Krásně natočeno (s velkými těžkostmi - koukněte na komentář berg.12).
Doporučuji.
sobota 6. února 2010
Pitomosti v kině
čtvrtek 4. února 2010
Klasa
pondělí 1. února 2010
Moje sestra a holubi
Nevíte, jak nabídnout poštolkám pronájem?
neděle 31. ledna 2010
Jedno přání
Mít jedno přání, které by se splnilo... K takovým věcem je potřeba přistupovat s rozmyslem. Záleží na tom, jak velký rozsah to přání může mít. Pokud neomezený, bylo by sobecké přát si něco jenom pro sebe. A chtít něco materiálního je pitomost. Budete chtít být bohatým králem, za dva roky přijde revoluce a vy skončíte pod gilotinou.
Takové přání bych chtěla zpracovat tak, aby se tím co nejvíce věcí změnilo k lepšímu a bylo tak co nejvíce k užitku všem a všemu. Jenomže pozor. Když vlastně nechápete, jak svět funguje (a většinou ten, kdo si myslí, že to ví, neví vůbec nic), bylo by riskantní do toho zasahovat. Například přát si, aby ze světa zmizely nemoci, je sice pěkné, ale v důsledku je to blbost. Mají svůj smysl, jako vlastně všechno. A nakonec ten, kterej by si přál vilu, by udělal menší paseku než ten, co by chtěl, aby už nikdy nikdo kvůli ničemu nebrečel. A tak, čím déle nad tím uvažuju, tím více jsem ráda, že kouzelní dědečci neexistují.
Ale kdybych opravdu nějaké přání mohla mít, bylo by zase škoda ho vůbec nevyužít. Takže bych si nakonec nejspíš přála, aby každý člověk na světě chtěl hledat, hledal a našel v sobě lásku, soucit, pochopení, respekt a úctu ke každému jinému člověku, zvířeti, rostlině, půdě, vodě (přírodě) a tak by zákonitě muselo zmizet aspoň 80 procent utrpení, války, útisk, parazitování a lačnost po moci a penězích, sobectví, profitování na úkor jiných. Já vím, zní to jako děsná utopie, ale tohle by se mi fakt líbilo.
A kdyby moje přání takový rozsah mít nemohlo, přála bych si teda ten domek se zahradou. V nezáplavové oblasti.
A jestli by i tohle bylo moc, chtěla bych aspoň, aby někdo přišel a zalepil ten beton na chodbě ;o)
čtvrtek 28. ledna 2010
středa 20. ledna 2010
Návrat do Cold Mountain
Stručně dvě pro mě nejdramatičtější scény:
1. Mladou vdovu s nemocným miminem (u které se Inman skrývá, protože zběhl z armády) přepadnou vojáci, její dítě položí v zimě ven na zem polonahé a žena prosí, zatímco jí vojáci drží, aby dítě zabalili. Souhlasí s tím, že se nechá znásilnit a dá jim všechno jídlo, jen aby nemučili chlapce, ale vojáci se nesmilují. Inman dva z nich pak zabije, ale třetího vojáka - mladíka, který jediný ještě má srdce a dítě přikryl - nechá odejít. Žena však, v šoku a nenávisti mladého vojáka zastřelí při odchodu do zad.
2. Domácí garda v Cold Mountain zjistí, že Adiným sousedům se zřejmě vrátili z fronty domů tři mlaďoučcí synové. Protože je čeká za zběhnutí smrt, jejich rodiče je zapírají, garda zavraždí celou rodinu, přežije pouze stará matka, která by to snad raději ani nepřežila.
pátek 15. ledna 2010
Naivka
"Teda, holky, já jsem tak nádherně unavená, se mi po včerejším večeru ani nechtělo vstávat. Představte si, po tolika letech manželství, to teda bylo...
Nejdříve tříhodinová předehra, pak dvě hodiny krásného milování a pak si manžel se mnou ještě hodinu povídal..."
Přijde ráno chlap do práce a říká kolegům:
"Chlapi, to byl zas včera den... nejdřív se mi tři hodiny nechtěl postavit, pak jsem se dvě hodiny nemohl udělat a nakonec jsem hodinu nemohl usnout!"
pondělí 11. ledna 2010
úterý 5. ledna 2010
Kupte si roztomilý kožíšek... z roztomilých zvířátek
Pledge to go fur-free at PETA.org.
Dokážete to dokoukat do konce?
Já ne. Jsem srab.
Páč takhle to na tom našem světě chodí.
pondělí 4. ledna 2010
Arašídové máslo
sobota 2. ledna 2010
Eskymák o ledu, stáří a ženách
To je ta příčina. A nikdo proti tomu nic nedělá. Dokonce si pořizují čím dál víc aut. Každá rodina vlastní auto, jenom v Německu jich jezdí asi čtyřicet milionů. A po každých 60 000 kilometrech se musejí vyměnit pneumatiky. Veškerý odpad přistane u nás, na špičce světa. Když jsem přišel na svět, nejbližší ledovec měril pět tisíc metrů. Nyní - tedy během jediného lidského života - se zmenšil o čtyřicet procent, takže měří už jen tři tisíce metrů. Před nedávnem jsem navštívil jeden grónský ledovec. Během jediného roku ztratil patnáct metrů výšky a padesát kilometrů plochy.
Když to lidé slyší, říkají: "Je to opravdu tak zlé?" Ale ve skutečnosti si neuvědomují, co to znamená. Nedokážou pochopit nic, co leží mimo jejich koncepty. Nedovedou vnímat ani neuvěřitelnou krásu matky země. A proto nenmohou porozumět ani duchovnímu významu, který se v tom tajícím ledu skrývá.
...
Pro Eskymáka je nejdůležitější, aby nezestárl v osamění. V západním světě se prosadil jiný, pro mě naprosto neuvěřitelný systém: jakmile člověk zestárne, jeho blízcí ho odsunou do domova důchodců a slíbí mu, že ho o Vánocích, Velikonocích a narozeninách přijdou navštívit. Ale co s těmi zbývajícími 361 dny? V naší kultuře to vypadá jinak: staráme se, aby závěr života probíhal důstojně a aby člověk v těžkých chvílích nebyl sám. I mně bude jednou dodávat sílu láska rodiny. Kdybys věděl, jak moc se těším na tu chvíli, kdy spočinu v tomto kruhu.
...
Eskymáci žijí v matriarchální společnosti a tam má v nejdůležitějších záležitostech hlavní slovo babička. Proč? Ženy nás přece přivádějí na svět, vychovávají nás, takže vychovávají zároveň celou společnost. Tím, že na sebe berou zodpovědnost za děti, berou na sebe zodpovědnost za budoucnost lidstva. Proto jsou ženy důležitější, proto je všechno vybudováno na ženském principu. Já, muž, jdu na lov. Možná mám sílu jako Arnold Schvarzenegger. Ale to je často jediné, co muži mají. Vnitřní síla jim chybí. Mužské city se vybíjejí častěji přes svaly než přes srdce. Proto se my muži máme ještě hodně co učit. Na Západě je to úplně stejné. Jak se to u vás říká? "Muži nepláčou. Kdo brečí, je bačkora." Z podobných nesmyslů vznikají mužské válečnické společnosti, v nichž nikdo neváhá zabíjet protivníky. Můj koncept je proto přesně opačný. Silní jsou ti, co umějí plakat."...
(pozn. v řeči Eskymáků neexistuje slovo válka)
Z rozhovoru s grónským inuitským šamanem Angaangaqem
Avatar podruhé
pátek 1. ledna 2010
Silvestr
Nyní se nacházím v bodě, kdy mě Silvestr spíš otravuje. Ne proto, že sedím doma a nelítám po hospodách, ne proto, že v televizi dávají povětšinou nesmysly, ale kvůli tomu, že prostě nemáte možnost strávit ho v klidu. A proč? Kvůli zábavní pyrotechnice.
I když ohňostroje miluju, dnešní noc jsem myslela na všechny mámy a jejich kojence a batolata, na všechny vydešené psy a další zvířata, pro které je Silvestr nocí hrůzy. Nepřeháním. Včera začaly lítat dělobuchy od osmi hodin a skončily v půl druhé. Vypadalo to, že se nacházíme v epicentru nějaké pětihodinové bitvy a to i přes celkem dobré těsnění plastových oken. Svůj spánek ještě oželím, ale když střežím spánek ještě někoho jiného, tak je to horší.
středa 30. prosince 2009
Avatar
Jde tam o to, že lidi chtějí vzácný kamení, co se vyskytuje pod povrchem planety, na který žijou velký modrý domorodci, jež jsou velmi silně spjati se svou nádhernou a podivuhodnou přírodou. Jsou trošku jako indiáni a keltové a budou vám hned sympatičtí. Když nedají lidem to kamení, co na něm roste ohromný posvátný strom po dobrém, půjdou na ně lidi po zlém. Ale ne všichni, taky máme dobré hochy a ženské...
Film je dlouhý, ale nudit se u něj nebudete. Je dělaný snad skoro celý v počítači, ale vidět to není, záběry jsou úchvatné, efekty dokonalé. A i když děj je místy dobře předvídatelný, můžete si z kina odnést zážitek a ještě hřejivý pocit, že nejste blázen, když vám vadí, že někdo skácí strom.
sobota 26. prosince 2009
sobota 12. prosince 2009
Nebeští přátelé
No super, pošleme ještěrům petici a bude klid.
Už jsem se lekla :o)
pátek 4. prosince 2009
pátek 27. listopadu 2009
O seriálech
True Blood je název vyráběného nápoje pro ty, co to kvůli svým morálním zásadám nechtějí tahat z živých lidí. I když moc jich není.
Varování pro sledovače Ordinace a Vékávéček: v seriálu se často objevují upíři, měnič podob, homosexuálové, holka, co slyší myšlenky, dealer drog, černoši a bohyně :o)
středa 4. listopadu 2009
Moje oblíbené hry,
1. Psí žrádlo. Nahážu granule do misky s vodou, všechno zamíchám, namočím si celé ruce, rozetřu to po podlaze a když to stihnu, rozšlapu to punčocháčema. Přísně zakázáno.
2. Krémy. Najdu krém (jakýkoliv) a namažu si s ním ruce, oblečení, psa, pohovku, podlahu a tak podobně.
3. Jelení lůj. Vlezu mamince do tašky, najdu jelení lůj, otevřu ho, olizuju ho a celej ho rozdloubám prstíčkem, až je z něj beztvará mastná hrouda.
4. Cigarety. Najdu babičky cigarety, vytáhnu je z krabičky a rozlámu je.
5. Pokojové květiny. Rýpu se v hlíně v květináčích a hážu ji na podlahu. A taky trhám kytkám listy a květy.
6. Písání. Během malování rozhážu voskovky kolem a když pak nějakou maminka přehlídne, já ji najdu a popísám s ní podlahu.
7. Hry s jídlem. Matlám ho, jak to jde. Větší kousky schovávám do židle, pod sebe a hážu psovi.
Mějte se krásně, jako já. Vaše Andulka :o)
středa 30. září 2009
pondělí 28. září 2009
Tristan, Isolda a los
Tristan: "Isoldo, kup los."
Isolda: "Ne, je to vyhazování peněz oknem."
Tristan: "Jó, jó, musíš ho koupit.."
Isolda: "Já nic nevyhraju, já mám štěstí v lásce!"
Tristan: "Kecáš! Běž ho koupit.."
Islolda jde k poslednímu okénku a koupí žabičkový los. Mají poslední tři.
Tristan taky koupí jeden.
Žádný z nich není výherní.
Tristan: "Kup ještě ten poslení."
Isolda: "Říkala jsem že mám štěstí v lásce..."
Tristan: "Jestli na ten poslední taky nevyhrajeme, tak spolu budeme až do smrti."
Musejí však spolu rychle odjet do banky a když se vrátí, okénko s posledním losem je zavřené.
Jenže Isolda chce vědět, jestli s Tristanem zůstanou navždy spolu a tak přistoupí k vedlejšímu okénku a žebrá: "Dobrý den, prosím vás, potřebovala bych ten poslední žabičkovej los z vedlejší kasy.."
Paní: "Ale tam už má kolegyně spočítanou a zavřenou kasu."
Isolda: "Jé... ale já bych ho nutně potřebovala..."
Paní odejde a za chvilku přinese los.
Isolda děkuje a stírá.
Isolda: "Tak nevím, jestli mám radost. Vyhráli jsme... A jenom dvacku..."
Tristan: "Hm. Tak to nám to manželství za moc nestojí.."
čtvrtek 17. září 2009
Jak nebydlíme
pondělí 7. září 2009
Že děti nejsou o penězích
Skutečně, dítě toho zas tak moc nepotřebuje. Chce hlavně vaši lásku a pozornost a ta je zdrama. Vaše dítě nepotřebuje značkové oblečení, můžete ho klidně obléct do věcí ze sekáče. Nepotřebuje drahý kočárek, moderní přebalovací pult nebo dražší, lepší plenky. Nepotřebuje televizi, PC, mobil, DVD. Bude spokojené, když si s ním budete po večerech vyprávět, nebo hrát pexeso. Na dovolenou nemusí jet k moři. Můžete s ním jet na 14 dní stanovat do lesa a uděláte ho šťastným.
Vaše malé dítě zvládne nemít peníze, pokud to ovšem zvládnete vy.
Ale pokud na to budete mít, myslím, že mu rádi koupíte dražší přesnídávku nebo lepší mlíko. A když bude milovat koně, zaplatíte mu o prázdninách dva týdny na koních. A bez peněz....
...prd.



