O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu

Werner Holzwarth

Jednou ráno vystrčil krtek hlavu ze země, aby se podíval, jestli už vyšlo sluníčko. Vtom se to stalo: Podivná hnědá a oblá věc, která připomínala klobásu, přistála krtkovi přímo na hlavě.
"To je ale drzost!" rozzlobil se krtek. "Kdo se mi vykakal na hlavu?" Ale protože byl silně krátkozraký, nikoho neviděl.
"To je tvoje hovínko?" zeptal se holuba, který právě letěl kolem.
"Moje? Kdepak. Já kakám takhle," odpověděl holub. A - šplích cák - na zemi se přímo před krtkem rozprsklo něco bílého a pocákalo mu celou pravou nohu.
"To je tvoje hovínko?" zeptal se koně, který se pásl nedaleko na louce.
"Moje? Kdepak. Já kakám takhle!" řekl kůň. A - buch bách - pět macatých koňských koblih dopadlo s žuchnutím na zem těsně vedle krtka. Krtek byl ohromen.
"To je tvoje hovínko?" zeptal se zajíce.
"Moje? Kdepak. Já kakám takhle!" řekl zajíc. A - ratatata - na krtka se sesypalo patnáct zaječích bobků. Krtek bleskurychle uskočil do bezpečí.
"To je tvoje hovínko?" zeptal se kozy, která zasněně bloumala opodál.
"Moje? Kdepak," odpověděla koza. "Já kakám takhle." A - klopiklap - po zemi se rozkutálela hrst úhledných kuliček. Vypadaly skoro jako karamelky. Krtek si je se zájmem prohlédl.
"To je tvoje hovínko?" zeptal se krávy, která nedaleko spokojeně přežvykovala.
"Moje? Kdepak. Já kakám takhle." A - plesk - na zem dopadl obrovský hnědozelený kravinec. Krtkovi se náramně ulevilo, že se mu na hlavu nevykakala právě kráva!
"To je tvoje hovínko?" udeřil na prasátko.
"Moje? Kdepak. Já kakám takhle!" řeklo prasátko. A - prsk pšouk - v trávě přistála měkká, nahnědlá hromádka. Krtek si okamžitě zacpal nos.
"To je...?" chystal se krtek zeptat jako obvykle. Ale když přišel blíž, uviděl, že před ním sedí dvě tlusté mouchy masařky a na něčem si pochutnávají.
"Konečně někdo, kdo mi pomůže!" zajásal krtek a hned se nedočkavě zeptal: "Nevíte, čí je to hovínko?"
"To v zápětí zjistíme, zabzučely mouchy. A za chvíli hlásily: "Je to jasné, byl to PES."Konečně krtek věděl, kdo se mu vykakal na hlavu: BARYK, řeznický pes.
Krtek se hbitě vyšplhal na Barykovu boudu.... A - pim - Barykovi přímo na čele přistála mrňavá černá klobáska.
Teď se teprve mohl krtek spokojeně a sklidným svědomím vrátit zpátky pod zem.

Vejce

Velikonoční vejce se dají nazdobit i lihovým popisovačem. Dost dlouho to ale trvá.

Jaro se blíží :o)

Bezbariéra

Vozíčkáři, kočárkáři, cyklisti, inlineři a důchodci s taškama na kolečkách radujte se! Město pro vás na podzim postavilo krásný nový nájezd na chodník u školky na céčku.

Možná, že někdo nakonec uřízne i to zábradlí a dílo se bude moci dokonce používat.

Město

Blbosti si pamatuješ

Nepamatuju si velkou spoustu důležitých věcí. Například lidi ve vládě, historii, zeměpis, fyziku a chemii, jména knížek a spisovatele, slavné obrazy a jejich autory, nepamatuju si kolik stojí mlíko, který rok jsem dodělala školu, jak se jmenovala moje třídní a co jsem dala mamce k minulým narozeninám, často nevím koho zdravím a kdo je můj alergolog.
Ale hlavně že si mapatuju co je sprejem načmáráno v Mostě na jedné zdi. Stojí tam:

BEZDRUŽICOVNÍKOVILAŽIVNOSTI.

Jak vidí Kadaň návštěvníci

Asi před rokem jsem se bavila s jedním klukem z Kroměříže, co byl na pár dní na montáži v Kadani. Bylo zvláštní, že i když my jsme se jednoznačně shodli na tom, že mluví moravským přízvukem, jemu se zdálo, že my mluvíme uplně normálně. Ptala jsem se ho, jak se mu Kadaň líbí. Řekl, že líbí, ale že je to tu uplně jiný než u nich. V Kroměříži prý mají všechno víc rozložený. Tady máme všechny školy na jednom místě (obchodka, stavebka, gympl, zemědělka), krámy na jednom místě (Albert, Plus, Lídl, Kaufland) a na každý křižovatce máme kruhák :o)

Dva filmy

Tak jsem konečně viděla
1. Zkrocenou horu. Tenhle film ve mě zanechal hluboký dojem, je skvěle napsaný, zahraný a natočený, i když možná ne pro každého, někdo by se třeba nudil.

2. Simpsonovi ve filmu. Zase nezklamali. A všimli jste si, že Vočko nosí spoďáry od svého hlavního dodavatele, značky Duff?

U doktora

Chodím po doktorech a platím. Ne, že by třicet korun bylo nějak moc, ale vzhledem k tomu, kolik jsem na zdravotním pojištění už zaplatila a kolik do mě naopak museli investovat, mi to přijde trošku nespravedlivé. Obzvlášť proto, že až do teď jsem k doktorovi přišla třikrát za rok a to ještě nerada. No a teď, když lítáme od vyšetření k vyšetření, platíme a platíme.
Ne, že by dotoři sami z toho měli radost. Pan chirurg Voráč mile požádal o třicet korun, nastavil k tomuto účelu určenou tubu od čokoládových bonbónů a s povzdechem prohlásil, že si připadá jako na veřejných záchodech :o)

Můj páníček je debil

Možná už vám to taky přišlo emailem, já jsem se fakt zasmála.

K zamyšlení

1. Obdržíš tělo. Buď se Ti zalíbí, nebo ho budeš nenávidět. Tak jako tak to ale bude jediná věc, která Ti již zůstane po celý Tvůj život.
2. Budeš dostávat lekce. Byl jsi totiž přijat do školy zvané "Život na planetě Zemi". Každá bytost či událost jsou Tvými Univerzálními Učiteli.
3. Neexistují omyly, pouze lekce. Vzestup je proces zkoušení. "Chyby" jsou stejnou součástí procesu, jakými jsou "úspěchy".
4. Lekce budou opakovány tak dlouho, dokud nepochopíš. Budou Ti předkládány v různých podobách, dokud nepochopíš, pak teprve postupuješ do dalšího ročníku.
5. Pokud nepochopíš snadnou látku, dostaneš těžší. Vnější problémy jsou přesným odrazem Tvého vnitřního stavu. Pokud si ujasníš vnitřní řád, vnější svět se změní. Bolest je způsob, jakým na sebe Univerzum upozorňuje.
6. To, že jsi uspěl v další lekci poznáš, když se změní Tvé skutky. Opakování matka moudrosti. Kousek něčeho je mnohem lepší než hodně ničeho.
7. "Tam" není vůbec lepší než "tady". Když se "tam" stane "tady", jednoduše dostaneš další "tam", které opět vypadá lepší než "tady".
8. Ostatní jsou pouhými zrcadly tebe sama. Nemůžeš na druhých něco milovat či nenávidět, aniž to nereflektuje přesně něco, co sám miluješ či nenávidíš na sobě.
9. Tvůj život závisí pouze na Tobě. Život Ti obstará plátno, ale malovat už musíš sám. Postarej se o to dříve, než se postará někdo jiný.
10. Vždy dostaneš to, co žádáš. Nekonečná spravedlnost určuje, že se k Tobě dostanou vždy ty energie, zkušenosti a lidé, které si přitáhneš, proto jediná osvědčená cesta k tomu, abys věděl, co chceš, je porozhlédnout se, co máš. Neexistují oběti, pouze studenti.
11. Věci se nedělí na dobré a špatné, jde pouze o výsledky. Moralizování nepomáhá. Prostě makej naplno.
12. Odpovědi na všechny otázky hledej uvnitř sebe. Děti ještě potřebují výchovu od ostatních. Později, jak stárneme, věříme svému srdci, kde jsou Zákony Duše zapsány. Sám od sebe víš a znáš mnohem více, než jsi kdy přečetl, slyšel, nebo než Ti bylo řečeno.
13. Všechno, co jsi zde přečetl, víš, ale zapomněl jsi to.
14. Ovšem v momentě, kdy budeš opravdu chtít, si okamžitě vzpomeneš.

Podali si ruce

Tuto fotografii se podařilo udělat americkému fotografovi Paulu Harrisovi, když dokumentoval operaci páteře pětiměsíčního (23 týdnů) chlapce uvnitř matčiny dělohy. Během operace chlapec vystrčil z dělohy ručičku a chytl za prst operujícího lékaře profesora Dr. Brunnera. Samuel Alexander Arms se díky úspěšné operaci narodil 28. prosince 2005.

Ty Syčáci - Magnet

http://www.youtube.com/watch?v=tdO-oXFTcU0

Vánoční

Dvě blondýnky chodí před Vánocemi po lese.

Jedna se ptá druhé: "Tak co?"

Druhá na to: "Vůbec nic..."

"Hmmm, tak vezmeme jeden bez ozdob..."

Přeji všem klidné a pěkné Vánoce.

Zajímavost

Vědci, kteří zkoumají chování nenarozených dětí zjistili, že pupeční šňůra slouží dětem jako hračka a dokáže je také uklidnit. Když je dítě smutné, vezme do ruky pupeční šňůru a utiší se. Funguje stejně jako např. medvídek.

Terry Pratchett, MORT (Úžasná Zeměplocha)

Mort prošel zdí. Kolem stolu uprostřed místnosti seděla celá rodinka Klačanů - otec, matka a půl tuctu dětí jako schůdky. Na Morta se upíralo osm párů kulatých očí. Devátý pár, který patřil starému prarodiči neurčitého pohlaví, se na něj neupíral, protože se jeho vlastníkovi podařilo v tomto nestřeženém okamžiku získat trochu místa u společné mísy s rýží. Prarodič došel k názoru, že kus vařené ryby v hrsti je pro něj mnohem důležitější než neočekávané blízké setkání kteréhokoliv druhu, a nastalé ticho bylo přerušováno zvuky horečnatého žvýkání.
Klačané si pohostinnosti cení nade vše ostatní. Zatímco Mort zíral a nevěděl co si má počít, vzala žena z police za sebou talíř a mlčky ho začala plnit z velké mísy. Po krátkém boji vyrvala z vrásčité ruky i pěkný šťavnytý kousek mořského sumce a přidala to k ostatnímu. Celou tu dobu se její okrově podmalované oči upíraly na Morta. Ten se nervózně uklonil. "Promiňte," zajíkl se. "É, víte, vypadá to, jako bych prošel touhle zdí." Sám slyšel, že to nezní nijak zvlášť chytře. Pokusil se pomalu odšourat podél stěny místnosti ke dveřím zakrytým korálkovým závěsem a všechny hlavy se otáčely za ním. Zkusil se usmát.
Žena se zeptala: "Proč na nás ten démon cení zuby, ó, můj pane a manželi?"
Muž jí odpověděl: "Možná že je to hladem, úplňku mého vrušení. Přidej mu ještě kus ryby!"
Předek zareptal: "To byla moje ryba, nevděčné děcko! Zkáza světu, kde lidé nectí věk!"
"Já nejsem démon!" vykřikl Mort. "Jsem člověk!"
"Vy jste zloděj?" zajímal se otec. "Vrah? Když už jsme tak začli, nejste náhodou výběrčí daní?" Ruka mu vklouzla pod stůl a objevila se s velkým sekáčkem na maso, který byl vybroušen k ochromující ostrosti. Jeho žena vykřikla, upustila talíř a přitiskla k sobě nejmenší děti.
Mort pozoroval, jak se ostří sekáčku kývá ve vzduchu a raději se vzdal.
"Přináším vám pozdravy z nejnižší pekelné galerie," vypravil ze sebe.
Změna byla okamžitá. Sekáček zmizel a na tváři celé rodiny se opět objevily širkové úsměvy.
"To pro nás znamená velké štěstí, když nás ráčil navštívit démon," rozzářil se otec. "Jaké je tvé přání, ó, odporný výhonku Offlerových beder?"
"Prosím?" zeptal se Mort.
"Démon přináší štěstí a požehnání každému, kdo mu pomůže či poslouží," odpověděl mu muž. "Jak ti můžeme být nápomocni, smrdutý psí dechu z nejnižší galerie?"
"Nejsem nijak hladov," začína se Mort pomalu vžívat do své role, "ale mohli byste mi říci, kde bych mohl sehnat rychlého koně, na kterém bych se dostal do Sto Lat před setměním?"
Muž se rozzářil jako sluníčko a hluboce se uklonil. "Znám takové místo, odporný výměšku ďábelských střev, buď jen tak laskav a následuj mě."
Mort spěchal za ním. Prastarý předek je sledoval kritickým pohledem a čelisti se mu rytmicky pohybovaly.
"Tak něčemu takovému se dneska říká démon?" prohlásil nakonec. Offler ať stihne hnilobou tuhle zem, kde mají dokonce i démony třetího řádu, zdaleka ne takové, jaké jsme měli ve staré vlasti!"
Žena položila na oltář do prostředního páru rukou Offlerovy sošky malou misku rýže (ráno bude rýže pryč) a ustoupila.
O deset minut později se mažel vrátil a v bezdechém tichu vysázel na stůl malou hromádku zlatých mincí. Představovaly bohatství, za které by se dala koupit dost velká část města.
"Měl jich celý váček," řekl manžel.
Celá rodina na peníze nějakou chvíli zírala, až si nakonec žena povzdechla.
"Bohatství přináší mnoho problémů," řekla. "Co budeme dělat?"
"Vrátíme se do Klače," prohlásil manžel pevně, "kde budou moci naše děti vyrůstat ve správném prostředí, ve slavných a osvícených tradicích naší prastaré rasy, do země, kde muži nemusí pracovat jako číšníci pro své zlé a chmtivé pány, ale mohou stát pyšně a zpříma na vlastních nohou. A na cestu vyrazíme okamžitě, voňavý květe datlovníkový."
"Proč tak brzo, ó, těžce pracující synu pouště?"
"To proto," odpověděl jí manžel, "že jsem démonovi právě prodal Patricijova nejlepšího závodního koně."

Za oknem

Přišel podzim. O tom se nedá diskutovat. Obloha je bílošedá, sluníčko nikde. Venku je mokro, fouká studený vítr, stromy jsou už skoro holé a jejich listí se válí v loužích. Kdo nemusí, ven nechodí.
Ale za oknem je rušno. Středem zájmu je ptačí budka. Dnes se podávají slunečnicová semena a suchý rohlík. Sýkorky, pro které bylo menu původně určeno, tvoří největší skupinu zájemců. Většinou se v náletech střídají, svým speciálním způsobem letu (nazvaném Nahoru - Dolů) se přemístí z protějšího stromu nebo keře do budky, v rychlosti zhodnotí míru případného ohrožení, vyberou semínko a jsou fuč. Někdy se jich v budce sejde víc, třeba i čtyři a to potom přijde na řadu hierarchie, které rozumí jen ony. Čeho si ale mohu všimnout i já, je, že nejmenší sýkorka má taky nejmenší práva, nižší společenské postavení má už jen vrabec, který se zmůže pouze na postávání na střeše budky a bezmocné zírání skrz škvíru na dobroty pod sebou. Holubi by si rádi samozřejmě také nacpali žaludky, ale naštěstí jsou tak velcí, že se do budky v žádném případě nevejdou, a tak jenom lítají kolem a očumují. Ještě ale ptačí jídelnu objevil jeden ptáček, říkáme mu Ten modrej, který vypadá jako sýkorka, ale má větší drápky, kratší ocas, delší zobák a jiné barvy. A Ten modrej velí. Sýkorky se ho bojí, i když je jen o trochu větší. Narozdíl od nich si nacpe do zobáku klidně i tři semínka najednou, takže vidíte, že je to pěknej frajer.

Ps.: Ten modrej je brhlík lesní.

Vlasta Redl - Až na poslední stránku

Až na poslední stránku
chci napsat to slůvko
co mi svíti jak slunce
do mých mlhavých dní
na tu poslední stránku
co počmárat zbývá
kolem nakreslím kvítí
nebo sníh

Na té poslední stránce
bude jen jedno slůvko
mým nejtěžším písmem z první á
nač jinak všechna ta hejna dětí
učit psát krásně
kdybych to nezvlád
ani já

Zvolna chápu
proč slova se píšou
aby bylo co zpívat
a aby bylo čím lhát
všechna slova svých písní
bych napsal tím slůvkem
tak chápeš jak spěchám
se ho vzdát

Inženýrka a magistra Jindra Kačenová

PRO MAMINKU (Martina Trchová-Odnikudnikam)

http://www.youtube.com/watch?v=QVJhazXHJYU

VTIP

Putin volá Topolánkovi: "Jestli si tam u vás necháte postavit ten radar, tak vám zbouráme Prahu."
Topolánek: "Jestli nám zbouráte Prahu, tak my vám zbouráme Karlovy Vary."

Kladné vlivy vegetariánství:

Vegetariánství jako způsob výživy přispívá ke zdravotní prevenci neinfekčních chorob hromadného výskytu (např. rakovina, srdečně cévní choroby, obezita, cukrovka, osteoporóza).

Vegetariánství přispívá k ochraně životního prostředí, především povrchových a podzemních vod, soustavně znečisťovaných zředěnými exkrementy z velkochovů zvířat všech druhů.

Vegetariánství přispívá k ochraně půdy a potravinového řetězce tím, že nejsou znečišťovány chemickým hnojením a biocidními látkami, užívanými pro dosažení rostlinné nadprodukce, potřebné k zajištění krmiv zvířatům chovaným pro masnou produkci.

Vegetariánství přispívá ke snížení spotřeby elektrické energie, spotřebovávané na provozování velkochovů zvířat a na likvidaci odpadů z nich.

Vegetariánství přispívá ke snížení utrpení zvířat způsobeného nepřirozeností jejich chovu a velkozabíjení, násobícího a prodlužujícího děs ze smrti.

Vegetariánství přispívá k rozvíjení mravních hodnot, především úcty k životu a neubližování bezbranným.

http://www.csvv.cz/

Rozhovor v 04:26

"Peťo, chrápeš!"
"Povedlo se mi to odkyslíkovat včera."
"Cože??"
"No na počítači"
"(ticho)... a proč mi to řikáš?"
"Nevim."
"No aspoň se ti nezdá, jako mě, jak gilotina usekává ručičky a nožičky."

Malá, těžká Naděnka

Na Sibiři se narodila Naďa, novorozená holčička vážila 7,75 kilogramu a je dvanáctým potomkem matky hrdinky. Děvčátko, které má osm sestřiček a tři brášky, přišlo na svět císařským řezem 17. září v porodnici v Altajské autonomní republice. Maminka prý řekla: "Jedla jsem všechno, nemáme peníze na nějaké extrabuřty, takže jsem se živila bramborami, nudlemi a rajčaty."

Výborně, nemusím si teda lámat hlavu s vegetariánstvím :o))

Když se zamyslím nad těmi velkými rodinami a uvědomím si současný trend v naší společnosti, napadá mě: Vážně si nemůžeme tady v Čechách dovolit víc než jedno, dvě děti? (Často takové věty slýchám.) A kdybychom měli víc peněz, měli bychom taky víc dětí?

Přes přísný zákaz dotýká se sněhu

Ve čtvrtek jsme se byly s A. na Střelnici podívat na hru kláštereckého KLASu. Bylo mi jich líto, protože to bylo výborný, ale diváků jsem napočítala míň než herců. Nezaslouženě. Režie byla hodně, hodně dobrá, herci šikovní, kostýmy vtipné a technika přesná. Pobavily jsme se. Gratujujem.

Štěně a káčátko

Víkend

Minulý víkend byl speciální. Krásný. Užili jsme si přírody jako už dlouho ne. Na baráku u kamaráda

v krásné krajině

chodili jsme po lese, našli pět hub, pekli buřty a hermelín, jezdili na kolech, objevovali (to je prosím ručně vyrobený Lapač snů - kdyby někdo pochyboval, prý skutečně funguje)

hrály se šipky

a při nějaké té zahradní práci se našla 200 let stará mince.

Super počasí a pohodička :o))

V koupelně

V koupelně bydlí nové ryby. Potřebují jména.

Místo omluvy

Každý jednou za čas řeší následky svého nevhodného chování (existují i jisté čisté duše, kterých se to netýká - třeba naše sousedka-, ale je jich zanedbatelná menšina). Pokud jsme se chovali skutečně hodně nevhodně, máme tzv. "průser" a v případě, že není možné celou věc svést na někoho jiného, předstírat výpadek paměti, náhlý amokální záchvat, či opustit pole a delší čas se na něm neukázat, musíme "žehlit". A když nezabere slibování hor a dolů, srdceryvné omluvy a vyhrožování sebevraždou, zkuste se tvářit. Viz obrázek níže.

P.S.: po telefonu to nefunguje ;o)

Red Meat

Co se dělo v práci

Psala jsem omluvný dopis. Tady je.


Věc: Omluvný dopis

Vážený pane Poláku,
dne 22. spna 2007 jsme dodali do kantýny Chemické závody Litvínov řáholecký salát 3 kg z výroby firmy D....... Dne 29. srpna nám byl salát vrácen, neboť zákazník kantýny, jenž si ho zakoupil, v něm objevil blíže nespecifikovaného červa.
Tato skutečnost nás velice překvapila, neboť s podobným případem jsme se zatím nesetkali. Firma D......, která nás zbožím zásobuje, si zakládá na kvalitě svých výrobků.
Nicméně nemůžeme zpochybnit nález Vašeho zaměstnance a proto se tímto hluboce omlouváme.
Abychom vyjádřili politování nad touto skutečností, zasíláme poškozenému pánovi balíček lahůdek od firmy D.......
S pozdravem a přáním hezkého dne

Dealeři firmy D......

Vycházka

Řekla jsem: "Půjdeme na procházku do meandru?" A. odpověděla: "Tak jo." Sousedka poradila: "Je tam pěkná elektrárnička."

Bylo celkem pochmurné počasí ale ven se chodit musí. Obzvlášť do krásné přírody. Tam opravdu je. Řeka vypadala, jako vystydlá bílá káva. Ale u elektrárničky byl pes. Černý. A nebyl přivázán. A štěkal. A běžel k nám. Měly jsme strach. Změnily jsme okamžitě směr chůze o 180 stupňů (elektrárničku oželíme). A. chtěla utíkat, ale zakázala jsem jí to. Mohlo by ho to ještě vyprovokovat. Když nás předběhl a pokračoval dál, trochu se nám ulevilo. Nicméně s klackem v ruce jsem se cítila mnohem líp. Pes se nám ztratil z dohledu, ale za chvíli se zas vrátil a čekal, jestli teda jdeme. Šly jsme. Pomalu a se zastávkama, ale pes byl trpělivý. Ukázaly jsme mu přátelsky slimáka, moc ho nezajímal a nelíbil se mu ten klacek. Vyprovodil nás až na rozcestí.
Až tam půjdeme příště, vezmeme mu buřta. Je to dobrák. Jo, a kdybyste lezli mezi místní porost, pozor na velké červené pavouky. Nevíme, jestli koušou, ale slabším povahám mohou způsobit hysterický šok.

Něco o lampách

Dneska v noci nesvítí měsíc. Chtěla jsem jít zjistit, jestli jsou u řeky lampy. Byla by to moc fajn procházka. Jenomže ve dvě po půlnoci není nikdo, kdo by se mnou šel. Sama nejdu. Mohla bych potkat násilníka/psa/upíra.
Asi před dvanácti lety jsem napsala básničku, byla nějak takhle (prostředek jsem zapomněla):

Pouliční lampa tiše bliká v osamělé noci
.........
nechá se pokořit každičkým psem
dovolí viníkům, aby ji kamenovali
trpí a neprosí o pomoc
protože není zachránců.
Tohle je její smysl života.

Asi jsem je měla vždycky ráda. Dělají spolu s nocí jiný svět. Mění barvy a všechno vypadá jinak. V tichu. Přesně jako ve snu. Mívala jsem takové sny.

Teď už vím, že lampy nejsou mrtvé. Mohou si Tě nevšímat a tvářit se nezúčastněně. Ale mohou se na Tebe také rozsvítit anebo na Tebe zhasnout. Umí Tě o tom dokonce ujistit a příště Tě budou přesvědčovat, že se nikdy nic zvláštního nestalo. Znám takové.

Tak Dobrou noc.

Moloko - the time is now

Že by byl právě teď čas na blog?