Amara

Haniččina cesta

2012-01-27T07:03:00.000-08:00

Teta Hanička poletí do Londýna.

"Teta už odletěla?"
"Ne, ještě ne. Až za měsíc. Za čtyři týdny."
"A ona už si koupila letadlo?"

"To modlení pro děti

2012-01-19T14:54:00.000-08:00

je takhle, babi:

Andělíčku, můj strážníčku,

opatruj mi mou nožičku,

opatruj mi obě,

zaplatím já Tobě."

První :-)

2012-01-17T13:18:00.000-08:00

Barevné brambory

2012-01-17T02:06:00.000-08:00

Jsou zábavné a zdravé.

Chutnají stejně jako ty žluté.

Obsahují antokyaniny, které mohou za ty pěkné barvy a působí antioxidačně.

...

2012-01-16T04:12:00.000-08:00

Kouzelný svět tříletého dítěte

2012-01-09T01:06:00.000-08:00

Na nebi si všimne dvou protínajících se kondenzačních čar.
"Hele, mami, to vypadá jako ksížek"
"Hm, to je křížek. Od letadel."
"To oni letěly, pomazlily se a pak letěly dál."

"Podívej Ani, moucha je v lustru,"
"A proč tam je?"
"Nevim.."
"Asi proto, aby měla svítící domeček."

:-)

Anička a její první besídka

2011-12-19T09:19:00.000-08:00

A taky Vaneska a Evelínka :-)

Lenka Dusilová- Ohně

2011-12-15T04:09:00.000-08:00

Jessince

2011-11-10T02:43:00.000-08:00

Na bříšku hladit celý den
a házet klacík, když šli jsme ven.
V posteli se přitulit
a všechny nás pohromadě mít.
Každé lidské jídlo ochutnat,
naše ruce z lásky olízat.
Ty teď v psím ráji holuby honíš si
a my si zvykáme, že už s námi nejsi.

...

JE T'AIME - LARA FABIAN LIVE " NUE -2002 "

2011-10-30T12:57:00.000-07:00

Dawn Penn - You Don't Love Me

2011-09-30T11:05:00.000-07:00

Pro všechny, co potřebují pohodu. Nejsme to nakonec všichni? :-)

The Duck Song

2011-08-11T09:58:00.000-07:00

pro všechny děti malé i velké a taky pro Sofinku, Jůlinku a Terezku

Tak máme třetí narozky dva měsíce za sebou

2011-08-11T01:13:00.000-07:00

Andulka mluví jak o závod, zpívá na celý kolo, počítá do dvanácti (jedenanáct) a všechno jí zajímá. Pokud něco nevíte, ráda vám to vysvětlí, pokud se nebude zrovna stydět. Jenom jí nejde L a R, které nahrazuje různě (neni to hozbitý, jenom počebuju nový batejky). Je už velmi málo slov, které jí nerozumíme.
Ale minule mě překvapilo, že ve školce byl Ježík. Myslela, jsem že ježek, ale ne ne ne.
Byl to Jiřík.
A doma mi někdy při hře vyká: pjosímtěvás.. Ani jí neopravuju, jak je to hezký.

Je to všechno moc milý a sranda, ale je mi líto, že to tak rychle letí. Každý období, který zrovna máme, prohlašuju za to nejlepší, co jsem s ní dosud prožila (mimo nějakýho toho týdne vzdoru).
A pak koukám na měsíční díťátko a nemůžu uvěřit, že Anduš byla před třemi roky taky taková maličká, křehká a miminkovatá.

Annoying Orange - Wasssabi

2011-08-04T09:30:00.000-07:00

2011-06-30T15:14:00.000-07:00

Mladí by umírali lehce,
když zestárnou, už se jim nechce.
Proč?
Dá se zvyknout na život?

.

The Tap Tap - Řiditel autobusu

2011-05-30T08:51:00.000-07:00

Dešťový trpaslík na Jarním slunohradu překvapený legračním světem

2011-05-21T12:47:00.000-07:00

Simon's Cat

2011-05-15T11:47:00.000-07:00

Pindíci

2011-05-11T13:18:00.001-07:00

Jedu s Andulkou městskou.
Já: "Aničko, za chviličku vystupujeme, už na tebe čeká Pepíček."
Andul: "Jéééé, Pepík! On má pindíka, viď? Malinkýho.."
Já: "Hm.." a strkám dítě ke dveřím a ohlížím se po důchodcích v autobuse, jestli to slyšeli.
Andul důležitě pokračuje: "A tatínek má taky pindíka a velikýho!"
Slyšeli.
:-)

.

Nick Drake - One Of These Things First

2011-05-04T12:23:00.000-07:00

Nick Drake (19. 6. 1948 – 25. 11. 1974) byl britský kytarista, písničkář a skladatel. Trpěl depresemi, insomnií a chorobnou plachostí, která mu bránila vystupovat před publikem. Jeho hudba proto nebyla tehdejším posluchačům téměř vůbec známá. Své první album (ze tří) vydal, když mu bylo jedenadvacet. Zemřel na předávkování antidepresivy ve věku 26 let.

Od čtenářky

2011-04-01T10:01:00.000-07:00

V reakci na minulý příspěvek mi přišel mail:

Minule jsem v autobuse seděla za třema cikánskejma chlapečkama, byli všichni namáčklý na jedné dvojsedačce a zaníceně se bavili o tom, jak jednou budou vychovávat svoje děti:

Já jim nebudu dávat oblečení po sourozencích, aby se jim děti nesmáli.

A já jim budu pomáhat s úkolama, aby neříkali, že sou blbí protože jsou černý.

A já jim budu dávat do rohlíku hodně másla a salámu na svačinu, aby to neměli suchý.

A když půjdeme do krámu, tak jim koupím, co budou chtít.

Já ne, aby nebyly rozmazlený.

Tak já taky ne, ale nebudu na ně křičet, když budou něco chtít.

A budu chtít, aby se učili, protože "nevim-koho" maminka se neučila a teď je ve vězení...

Tak jsem jim hodně přála, aby se jim to jednou splnilo...

Cikánský holčičky

2011-03-28T05:50:00.000-07:00

U nás ve vchodě bydlí romská rodina. Nevím o nich vlastně nic, jen to, že mají dvě malé holčičky. Jsou slušné, usměvavé a zdraví. Dneska jsem se s Andulkou vracela z procházky a holky křičí na maminku do okna: "Mamiii, ty děti (za barákem) jsou na nás zlý..."
Matka: "Tak si jich nevšímejte a běžte si hrát vedle."
Holky: "Prej jsme černý huby a oni nejsou...", smutně žalujou holky. Už nechtějí být venku.
Matka: "Tak pojďte domu."
Na chodbě stojí holčičky zdrceně a čekají na výtah.
Řekla jsem jim pár chlácholivých vět o tom, jak to má těžký ten, kdo je jinej, třeba na vozíčku, nemocnej nebo tmavej. Nevim, jestli to pochopily. Maminka jim možná řekne, že gadžové jsou svině.
Bylo mi jich moc líto.

Zase vtip

2011-02-23T06:29:00.000-08:00

Trestanec utekl z věznice, kde byl zadržen po celých 15 let.
Při útěku narazí na dům a vloupe se do něj.
V posteli najde mladý manželský pár. Vytáhne muže, sváže ho na židli a přiváže ženu k posteli.
Na to na ní vyleze, políbí ji na krk, pak vstane a odejde do koupelny.
Když je trestanec v koupelně, muž říká své ženě:
"Poslouchej, tenhle chlápek je vězeň, podívej se na jeho oblečení! Nejspíš strávil dlouhou dobu ve vězení, viděl jsem, jak Tě políbil na krk. Jestli chce sex, nevzpouzej se, nestěžuj si, jenom dělej, co Ti řekne a uspokoj ho. Tenhle chlap musí být nebezpečný, jestli se naštve, zabije nás oba! Buď silná, miláčku. Miluji Tě."
Žena říká: "nelíbal mě, šeptal mi do ucha, že jsi vážně hezkej chlap a ptal se, jestli máme v koupelně nějakou vazelínu... Buď silný, miláčku. Taky Tě miluji".

Víla

2011-02-17T11:31:00.000-08:00

Princezna

2011-02-04T15:47:00.000-08:00

...

Pšídu, až ukjidim ten hjomad.
(tu hromadu)

Hádanka č. 2

2011-01-27T06:02:00.000-08:00

Minule to bylo asi moc jednoduchý, ale tentokrát mi asi čokoláda zůstane... ;o)

mepička
a
honožka

Jak jsem myslela, že špatně slyšim

2011-01-23T14:53:00.000-08:00

"Andulko a koukej támhle je véliká díra v zemi, tu vyhrabaly bagry. Vidíš tu díru? Bagrujou tam uhlí. Ale předtim, než tam byla ta díra, tak tam bylo město. Všechny domečky zbořili. Taky tam byl kostel a ten nezbořili, ale dali ho na kolečka a odvezli ho dál, pak ti ho ukážu. Teď už kolečka nemá, jenom stojí." Anduš zaujatě poslouchá a já se vžívám do role vypravěče ultra tajemnýho příběhu a opakuju to celé znovu.

Dítě ani nedutá a nakonec vydechne:
"Neuvěžitejné."

p

O opuštěných zavazadlech

2011-01-06T01:20:00.000-08:00

Před Vánocemi jedu na návštěvu do hlavního města. Autobus má zřejmě kvůli počasí zpoždění a tak zmzlí cestující na nástupišti jsou opravdu rádi, když konečně dorazí. Za pět minut jsou všichni naložení a usazení, když jeden pán, co nastupuje jako předposlední povídá: Někomu tam zůstaly kufry! Lidi koukají z okna a prohlížejí si černý nový loďák na kolečkách a cestovní tašku. Pán větu zopakuje a pak si sedne. Nikdo nic. Řidič čeká patnáct sekund, bere věc za vyřízenou, startuje motor a odjíždí.
Pá pá kufry ve sněhu!

Myslela to vážně dobře!

2011-01-01T05:52:00.000-08:00

Andulka: Bábo...
Babička: Aničko, já ale nejsem bába.
Andulka: Hm... ses babicka. Ale vypadás jako bába.

Vánoce (pro Terezku)

2010-12-23T14:57:00.000-08:00

Dítko zdobí.

Stomek je obrovskej, venku to tak nevypadalo.
Větší jsem u nikoho nikdy neviděla.

Zato cukroví je málo.
Jsou to vlastně jen dva druhy pečenýho a dva nepečenýho.
Ale zas se nevyhodí.

Přejeme pěkný Vánoce!

Purple Haze

2010-12-08T07:43:00.000-08:00

Ti kluci jsou úžasní. Vidět je tak naživo!

Povídáme pohádku

2010-12-04T08:25:00.000-08:00

....a děti se stjatijy, Mařenka pjakaja, Jeníček řekl, Mařenko nepjakej, vylezl na stjom, uviděl světýlko a šli tam. Ale nebyl to jejich domeček, byla to perníková chajoupka. A protože měl Jeníček hlad, ujoupnuj pejníček. A v tom se otevřely deze a vylezla chobotnice.

.
Obvykle to bývá čaronice :-)

Hádanka

2010-11-28T11:49:00.000-08:00

Udějám KUKUJEMEC! křičí na mě podesátý dítě.
A hádejte, co to bylo :-)

Vítěz dostane čokojádu.

Malý příběh sobotního večera v Orfeu

2010-11-14T01:09:00.000-08:00

Marťa kouše do jablka: Fuuuuj co to je za sajrajt, ten Kráťa je prase, dal mi jabko a je nějaký shnilý, koukej na ten humus, jsem vod toho celá špinavá! plive jablko a utírá si ruku do kalhot.

o pět minut později
Kráťa: Jsi mi snědla dýmku! My tady z toho jabka celej večer hulíme!

Podziiiiim

2010-10-26T23:30:00.001-07:00

Trička

2010-10-24T13:39:00.001-07:00

Nažehlovačky a barvy na textil zapůjčila teta Renata. Děkujem! :-)

Hledá se křečík

2010-10-21T05:47:00.000-07:00

6303i

2010-10-19T04:04:00.000-07:00

Telefon Nokia 6303i je hodně podobný svému předchůdci a mému oblíbenci 6300. Protože je novější, má větší diplej, kulatější rohy, výkonnější foťák, vydrží déle nabitý, víc si pamatuje a můžete do něj stčit kdejaká sluchátka. To všechno bych ale oželela, protože bohužel (asi úplnou náhodou) ztratil jednu dovednost, kterou postrádám. Neumí ořezat text v SMS, takže pokud jste zvyklí při datlování používat T9 a psát slova jako víš, dobře, děkuji a podobně, připravte se na to, že diakritiku dostane i váš příjemce. Vám se tím zkrátí počet znaků vjedné zprávě na polovinu, tudíž zaplatíte v měsíčním vyúčtování za zprávy dvakrát tolik, co dřív.

Hm, nemilé. Ale operátorovi se to vyplatí! ;o)

Hotelová mýdla

2010-09-28T15:28:00.000-07:00

Vždyť je to v pohodě

2010-09-24T07:06:00.000-07:00

Přijdu do obýváku a chválím dítě, jak si pěkně vybarvuje.
To mi ale sdělí: "Andulka se počůjaja."
Ptám se: "Jakto?!" Zírám na mokrý kalhoty.
A malá se usmívá a chlácholí mě: "Ale jenom majinko.. To nevadí, to uskne.."
:-)

Inzerát. Nemáte někdo zájem? :-)

2010-09-18T15:12:00.000-07:00

Máte-li depku, vytvořte trojici

2010-08-29T04:28:00.000-07:00

Chilští horníci, zasypaní již 24 dní, pomalu začínali mít deprese. Pomohlo jim jídlo, zprávy od bližních a to, že utvořili 11 skupin po třech. A hnedka je komunikace živější, členové skupinek se o sebe navzájem starají. Takovej jednoduchej nápad a jak funguje! :o)

Pojídat! A cpe mi do ruky plyšáka, aby mluvil.

2010-08-16T11:54:00.001-07:00

Od minulého Andulko-českého slovníku už Anduš hodně pokročila. Teď řekne všechno a dokonce zpívá. Pi Andulko, pi, zavzi ocka vsvsý, nebo Kákal pes, Mámo, táto komoze je myš, a tak podobně.

Andul: Bábo!
Babička: Nejsem bába.
Andul: Bábo poď sem a Áňou!
Babička: Nejsem bába
Andul: Bábo, poď, Áňa ceká!
Babička: Ne, já nejsem bába.
Andul: Babicko honá....!

A moc mě baví kepuc a čipapka. (kečup, škytavka)
:-)

Trampolína a výtvarné dílo

2010-08-14T10:43:00.001-07:00

Až do nebíčka

Kotrmelec

Andulka se učí s vodovkami a štetcem. Toto je její první hlava, malovala ji sama. Můžete vidět oči, pět pus (hlavní je ta největší), dokonce i vlasy. Nos vznikl pravděpodobně náhodou.

Láska a nevěra

2010-08-11T05:26:00.000-07:00

Iva (silna-zena.cz)

Většina problémů v našich vztazích je způsobena tím, že vlastně ani nevíme, co je láska, co to znamená někoho skutečně milovat... Pleteme si lásku s vlastnictvím, očekáváme, že ten druhý se bude chovat určitým způsobem, který potřebujeme k tomu, abychom se cítili šťastní... A když tomu tak není, propadáme zoufalství, trápíme se a máme sklon na lásku rezignovat...

Úžasnou definici lásky jsem našla v knize N.D. Walshe Přátelství s Bohem. Jsem si vědoma toho, že níže uvedené myšlenky budou pro většinu lidí příliš radikální a odvážné, ale mluví mi z duše a jsem přesvědčena, že je třeba tuto pravdu o lásce šířit. Vždyť až budeme umět opravdu jeden druhého milovat, bude se nám na Zemi žít jako v ráji ...

"Láska je něco, co si neklade žádné podmínky a co nemá žádné hranice ani potřeby.

Protože si neklade žádné podmínky, nevyžaduje nic, aby byla vyjádřena. Láska nic nevyžaduje.

Protože nemá žádné hranice, nikoho neomezuje. Láska je věčná a neomezená.

Protože nemá žádné potřeby, nechce nic, co není dáváno svobodně. Nechce vlastnit nic, co nechce být vlastněno. Nechce dávat nic, co není přijímáno s radostí.

Láska je svobodná. Láska je to, co je svobodné, neboť svoboda je podstatou toho, čím je Bůh, a láska je Bůh, vyjádřený ve vašem světě.

...

Kdyby to lidé chápali a kdyby podle toho žili, všechno by se změnilo. ...

Láska je svoboda.... Svoboda vyjádřit tu nejradostnější část toho, čím opravdu jste.... část, která ví, že jste totožní se vším a s každým... Ta část, která je pravdou vašeho já a kterou chcete prožívat nejnaléhavěji.

Chceme ji prožívat, kdykoli se setkáme s někým, s kým máme pocit jednoty. Problém je v tom, že takový pocit nemáme jen s jedním člověkem.

....

Lidé žijí takovým způsobem, v němž jim pocit jednoty se všemi způsobuje problémy...

Problém je v tom, že většina lidí si plete potřebu s láskou. Domnívají se, že láska a potřeba je totéž. Ale tak tomu není. Milovat někoho neznamená potřebovat ho.

Můžete sice někoho milovat a zároveň ho potřebovat, ale nemilujete ho proto, že ho potřebujete. Jestliže milujete někoho jenom proto, že ho potřebujete, pak vlastně nemilujete jeho, ale pouze to, co vám dává.

Když milujete někoho pro to, čím je, ať už vám dává nebo nedává, co potřebujete, pak ho opravdu milujete. Když od něho nic nepotřebujete, pak ho opravdu můžete milovat.

Pamatuj si, že láska si neklade žádné podmínky a nemá žádné hranice ani potřeby. Tak vás miluji já. Vy si však neumíte představit, že byste takovou lásku mohli přijímat, protože si neumíte představit, že byste takovou lásku mohli vyjádřit. A to je velice smutné.

Vzhledem k tomu, že říkáte, že se chcete stát vysoce vyspělými bytostmi, nevěra, jak tomu říkáte, není nic dobrého. To proto, že vám nepomůže dostat se tam, kam se dostat chcete. Být nevěrný znamená žít v neustálé lži, ale vy v hloubi duše víte, že vysoce vyspělé bytosti žijí vždy v pravdě. Pravda není to, co říkají, ale to, čím jsou.

Chceš-li být vysoce vyspělou bytostí, musíš být vždycky věrný. Především musíš být věrný sám sobě, pak druhému a nakonec všem. Jestliže nejsi věrný sám sobě, nemůžeš být věrný nikomu jinému. Takže miluješ-li ještě někoho jiného než toho, kdo si přeje, abys miloval jen jeho, musíš mu to říci - upřímně a jasně a okamžitě.

...

Na cestu k vlastní dokonalosti se vydáváš v okamžiku, kdy se vydáváš na cestu za svou pravdou. Touto cestou jdeš, jakmile prohlásíš, že vždycky budeš mluvit pravdu. A že budeš žít autentickým životem.

V takovém životě není místo pro nevěru. Říct někomu, že miluješ ještě někoho jiného, není nevěra. Je to upřímnost. A upřímnost je nejvyšší formou lásky.

...

A říkám, že jakmile se dovíte celou pravdu, vaše rozhodnutí, zda můžete milovat někoho, kdo miloval nebo miluje ještě někoho jiného, záleží na tom, co si myslíte, že od svého partnera potřebujete, abyste byli šťastní.

Říkám, že když nic nepotřebujete, můžete druhého milovat, aniž ho v čemkoliv omezujete. Můžete mu dát naprostou svobodu.

...

Mistrovství dosáhneš teprve tehdy, až se o formě svého vztahu k partnerovi začneš rozhodovat na základě toho, co považuješ za správné ty, nikoli na základě ustálených společenských konvencí nebo toho, co považují za správné druzí."

Jak jsme přišli k ženšenu

2010-07-26T00:10:00.000-07:00

Česká republika: Dlužíte nám těch 186 milionů.
Severní Korea: Nemáme.
Česká republika: Vraťte nám aspoň něco.
Severní Korea: Nemáme. Nechcete ženšen?
Česká republika: Tak nám pošlelte loď zinku.
Severní Korea: Zinek ne.
Česká republika: Vraťte peníze, nebo dejte zinek.
Severní Korea: Jsme chudí, nedáme vám nic.
Česká republika: Tak pošlete ten ženšen.

.

O dovče a o tom, jak v nouzi poznáš přítele

2010-07-19T05:58:00.000-07:00

Ahoj lidi. Myslím, že jsem ještě nikdy nepsala příspěvek na blog pod vlivem, ale dneska to tak bude. Vypila jsem čtvrt lahve becherovky, kvůli strhávání gázy z holého nehtového lůžka, za asistence starší sestry po telefonu.
Naše dovolená byla fajn, sice krátká a velmi horká, ale fajn. Zakončila jsem jí návštěvou krumlovské pohotovosti, protože mi můj nebohý manžel vjel naším autem nechtěně na nohu a amputoval nehet u palce. Byla to nehoda, samozřejmě, naschvál by to neudělal. Příště si dáme všichni větší pozor.
Co bych ale chtěla vyzdvihnout a ocenit je pomoc lidí v dosahu. Na místě činu se zčistajasna objevila paní, která věděla, co dělat. Nekoukat na krvácející ránu, položit se, pít studené pití, které obstarala, studený obklad, nohu nahoru. (Ne ona, ale já, samozřejmě!) Ono totiž, když se vám, nebo vašim blízkým náhodou něco takového stane, koukáte, je vám blbě a nevíte co dělat. A tak ta paní byla jako anděl. Manžel volal pohotovost, kamarád Petr držel nohu nahoře a Jituška obstarala plačící dcerku.
Noha zlomená není a šok je skvělá věc. Příroda je prostě geniální.
Jituš uklidila chatu, připravila svačinu pro Anduš, manžel se o malou celou neděli staral, skoro i sám vybalil, v pondělí nás vezl na převaz. Babička přišla nečekaně hlídat. Mladší sestra přijde zítra a starší asistovala alkoholové operaci po telefonu. Kdo byl daleko a věděl o tom, volal.
Mí drazí, máte zájem a jste skvělí!
Děkuji Vám.
Jste to nejlepší co mám.

Jéžíš, to je ale sentiment, co? Všem, komu to přijde trapný: tůdle, pacholci!

Dinopark Plzeň

2010-06-22T07:54:00.000-07:00

Na buřtech s divadlem

2010-06-06T12:22:00.000-07:00

Andulko-český slovník

2010-06-02T03:31:00.000-07:00

Protože je tenhle blog z velký části Andulčin památníček, chtěla bych sem zapsat pár jejích slov. Anduš začala poslední dobou hodně mluvit, a i když jí rozumí převážně jenom maminka, některá slova nechápe nikdo. Musí to být pro ní stresující. A nejen pro ní. Anička to totiž řeší tak, že výraz opakuje zřetelně, s vykulenýma očima a zvednutým obočím neustále dokola a přidává na hlasitosti. Po dvou minutách si příjemce připadá jako úplný tupoun.

Táta má jousy. Píaj. Ble. (táta má fousy, píchaj, jsou ošklivý)
máni (páni - ukrajinští dělníci za okny)
had& (bagr. Někdy taky hadr.)
hat (had)
okon (okno)
pití, jus, oda (džus, voda)
míko (mlíko)
dudu (dudlík)
ijky, &jky (vlajky, vlajka) - velmi těžké na dešifraci
u u u (banán nebo opice)
ká ká (káč = kachna)
da da da (papoušek)
ko ko (slepice)
ha ha (pes)
mnááú (kočka)
bouk (brouk, mravenec, hmyz)
oucha (moucha)
označení ostatních zvířat vyžaduje též gestikulaci
Píde bubu! Néé, nepíde :o)
ýtach (výtah)
Isí pok! (Džesí, pojď!)
pipi (ptáček)
pi pi pi (kuře)
ijký (veliký)
máa& (malý)
ijký oda (hodně vody)
Ána ají ne. (Nechci spát.)
Bába bojí, né nebojí. (bába se bojí..)
Táta není. De je? Páci. (Kde je táta? V práci.)
babiba (babička)
mamima (maminka)
papap (ťap, ťap = chodit)
ham ham tadyto (jíst tohle)
jižiš (ježiš - něco se zozsypalo, upadlo, nejde)
hono (hovno, ale také pomazánka, co ho připomíná)
Mámo, de si?
Ána akem. Máma kaky. Pipík kaky. Teta.
(Áňa jela vlakem. Taky s mámou, tetou a Pepíkem.)
pupup (pupík)
kouk (koukat)
pojídat (povídat - pohádku před spaním)
tetek (Krtek)
ajíc (zajíc)
dejda (strejda)
deda (děda)
Iky (Viky, Viktorka)
autobus, učitě - to už je machrovinka :-)

& = něco mezi A a E, jako ae v angličtině

A už ani Muk

2010-05-25T04:16:00.000-07:00

Maniodepresivní psychóza je u nás častější než rakovina.

Nejpoužívanější věc

2010-05-21T03:35:00.000-07:00

Jedná mladičká kosmetička mi řekla, že čistící tyčka do uší je určitě nejpoužívanější věc na světě. Tak pro kosmeťáky možná jo, ale já přemýšlela, jaká věc to bude doopravdy. A něco jsem vymyslela.

A co navrhujete vy?

...

Malé pojednání o chybách a taky trošku o neštovicích

2010-05-10T23:45:00.000-07:00

Chybujeme velmi neradi. Prý je to proto, že, i když jsme se jako děti dopouštěli omylů i s nadšením, postupně jsme si do hlaviček nacpali jednoduchý vzoreček: chyba = špatně => chybuješ = jsi špatný.

Ve skutečnosti prý chyby, tak jak je chápeme, neexistují. Jsou to důležité součásti učebního procesu (života) a mají stejnou hodnotu jako úspěchy. Tak to se mi líbí.

Co je tedy dobře a co špatně? Viděla bych chybu jako spouštěč událostí, které v nás v konečném důsledku vyvolají negativní emoce. (Co se týče omylů, o kterých se nedozvíme, beru v úvahu karmu, neboli, že nic nás nemine.)

A pokud ty nejsou dost silné, hrozí možnost, že budeme omyl opakovat.
Jako neštovice. Když proběhnou moc hladce, mohou se vrátit.

A proč nás nepoučí chyby druhých? Vždyť děláme všichni podobné (jak by taky ne, když nás od sebe odlišují jen 3 miliony písmenek v DNA).
Protože emoce v celé své síle a hloubce jsou podle mě v naprosté většině případů nepřenositelné.
Narozdíl od neštovic.

Sto zvířat - Dáma s čápem

2010-05-06T12:17:00.000-07:00

2010-05-06T04:55:00.001-07:00

.
Lidi jsou divný.
.

Paulo Coelho: Jedenáct minut

2010-05-05T00:27:00.000-07:00

...
Nejdůležitější radu jí dala Filipínka jménem Nyah: "Při orgasmu musíš sténat. Pak se tě budou zákazníci držet."
"Ale proč? Vždyť platí za to, aby se uspokojili sami."
"To se pleteš. Chlap si svoje mužství nedokazuje tím, že má erekci. Doopravdickým chlapem se cítí, teprve když dokáže potěšit ženskou. A když se mu podaří uspokojit prostitutku, připadá si jako král."
...

Jak jsem se tetelila blahem

2010-04-28T12:25:00.000-07:00

Tatínek: "Andulko, kdo je nejlepší tatínek na světě?"
Andulka: ".....Máma!"

.

2010-04-20T13:00:00.000-07:00

.
"Ty ses myl tímhle? Je to tělový mlíko."
"Jo? Že jo? Já si s tím myl včera hlavu a přišlo mi, že to nějak málo pění.."

.

Jak jsem šla pro koledu

2010-04-07T13:21:00.000-07:00

Chceš vyšupat?

Ten kalimero je plnej brusinek!

Sto zvířat - Nikdy nic nebylo

2010-03-27T13:30:00.001-07:00

Tak dík.

2010-03-15T04:21:00.000-07:00

Diskuze pod příspěvky jsou mnohdy zajímavější než příspěvky. Zejména u tohoto blogu :o)
Tímto vám za komentáře děkuji.

Eneagram osobnosti

2010-03-13T16:14:00.000-08:00

Víte o eneagramu?
Právě jsem ho objevila na zajímavém blogu Posváná zahrada Matky Země - který tímto přidávám do odkazů.

Existuje prý devět typů osobnosti. Každý z nich se pojí s určitými charakterovými vlastnostmi, dvě sousedská čísla jsou povaze také blízká a všechny mají jako protiváhu svou nejvýraznější špatnou vlastnost.
Po rychlém zvážení mi bylo jasné, že jsem jednička. Protože vážně toužím po tom, aby se svět změnil, aby bylo lidstvo lepší, chci vás všechny perfektní! A protipólem jedničky je hněv. Takže bacha, nebo na vás vlítnu. (Nebo budu aspoň sprostě nadávat a bouchat věcma.) :o)
Jo, řekla bych, že to celkem sedí :o)

Jaký číslo jste vy? A schválně, jestli jsem si to tipla dobře.

Sandra Býčková

2010-03-08T04:21:00.000-08:00

Sandra Bullock není moje zrovna dvakrát oblíbená herečka. Ne, že bych si myslela, že je úplně neschopná, ale mám pocit, že hraje většinou v blbostech. A teď mi v tom udělaly ještě větší maglajz americké ceny. Dostala dvě Zlaté maliny za nejhorší herečku a den nato (tzn. za stejný rok!) Oskara za nejlepší herečku. Tak jak to s ní teda je?

.

Oh brother, where are you?

2010-03-06T14:34:00.001-08:00

Film je taková příjemná srandička.
Ale že ten Clouney umí pěkně zpívat :o)

Ó, to koupání

2010-02-13T06:04:00.000-08:00

Bože milosrdný, zařiď, ať už nikdy nemusím z vany

a kdyby to nešlo, ať si tu aspoň všichni namočí ponožky
.

Na sněhu

2010-02-13T05:45:00.000-08:00

Sníh je fajn. Hlavně, že stojím na svých. Mám i boby, ale na nich už jezdit nechci. Od okamžiku, kdy jsem svou první jízdu zastavila o plastovou popelnici. Může za to máma.

Vaše Andulka

Water

2010-02-10T02:41:00.000-08:00

Včera jsem viděla film Water (více zde).
Režie: Deepa Mehta

Vdovy v Indii mají na výběr:
1. Shořet se svým manželem.
2. Odejít do útulku a žít tam v askezi (jako ve vězení).
3. Pokud rodina dovolí, smí se provdat za mladšího manželova bratra.

I když bod č. 1 zákon už nedovoluje a legislativa umožňuje vdovám se znovu vdát, společnost to ignoruje a drží se zuby nehty tradičních norem.

"Dle průzkumu provedeného v roce 2001 žije v Indii 34 milionů vdov v úplné sociální a ekonomické odloučenosti, jak to přikazují 2.000 let staré náboženské texty."

Pozor, nepředstavujte si vdovu jen jako 70tiletou babičku, zde je hlavní hrdinkou-vdovou osmiletá dívenka.
Smutný (ale ne rozplizle dojímající, režisérka se záměrně dojemným scénám vyhýbá a větší emoce jsou vlastně až v posledních pěti minutách) příběh o tom, jak se žije v krutých a bezohledných tradicích.
Krásně natočeno (s velkými těžkostmi - koukněte na komentář berg.12).
Doporučuji.

Pitomosti v kině

2010-02-06T10:59:00.000-08:00

Ještě než si Pavlis i po druhým zkouknutí přidá Avatar mezi největší blbosti, který kdy v kině viděl, zajímalo by mě, jaký tam už máte. Já si vzpomínám na Krásnou pokojskou (to i ten Avatar byl oproti pokojský plný nečekaných dějových zvratů :o)) a Život pod vodou (přestože ten snímek dostal vysoký hodnocení od Premiere, nudila jsem se). I když jsem chtěla odejít, nikdy jsem to neudělala, nejspíš kvůli vstupnýmu a ze zvědavosti, jestli to bude opravdu tak zoufalý až do konce. No, myslim, že bylo. A co vy, odcházíte z kina a u jakýho filmu jste litovali peněz za vstup?

Klasa

2010-02-04T12:29:00.000-08:00

Kupujete radši výrobky se značkou Klasa? Myslela jsem si, že to je společnost, která (podobně jako DTest) nezávisle srovnává na trhu dostupné výrobky a ty nejlepší dostanou to Áčko. Omyl.

Nedávno jsem v obchodě vybírala těsto na halušky. Bylo na výběr: Vitana Slovenské halušky a Natura Halušky. Natura se značkou Klasa (= nejkvalitnější potravina) měla narozdíl od Vitany nějaké to éčko ve složení (zajímavé je, že na internetu ho ve složení nemá) a proto bych tento výrobek hodnotila hůře než ten od Vitany. Když jsem se rozhlídla kolem, koukaly na mě z regálu těsto na bramborák, na škubánky, Naturalmyl, Pizza a langoše a Bramborové knedlíky, všechno od Natury a všechno s Áčkem. To mě naštvalo, jedna značka a má všechno nejlepší? Přinejmenším podezřelé!

S Pavlisem jsme si společně na téma podvádění zákazníků zanadávali. Nedalo mi to ale, a koukla jsem na internet. A je to jinak. Klasa nic nesrovnává. Značku uděluje ministr zemědělství každému výrobci, který o to požádá a:

správně odevzdá všechny papíry, doloží, že výrobek je ze surovin vypěstovaných a zpracovaných v ČR, vlastní certifikáty o bezpečnsti nebo jakosti, čestně prohlásí, že dodržuje hygienu a správný výrobní postup, pravidelně zásobuje obchody a nechá si kontrolovat výrobu.

Víme tedy, že výrobek s označením Klasa je (nebo by měl být) kvalitní, ne však nejkvalitnější.

A výrobek, který označení nemá, nemusí být špatný, nebo horší, než ten s Áčkem. Firma mohla pouze o značku prostě nepožádat. Tak je to.

Moje sestra a holubi

2010-02-01T13:08:00.000-08:00

Moje sestřička Hanka st. bydlí v Praze. Je tam taky hodně holubů. Spousta. A chtějí bydlet na jejím balkóně. Rádi by ho celý posrali. Jejich produkty mají podobné vlastnosti jako žíravina a tak hrozí, že se pod jejich nánosy balkon pomalu rozpustí. Holubi jsou dost odhodlaní a nenechají se ničím odradit. Sestra je zkoušela postrašit davidovou hvězdou, oběšeným plyšákem, hrůzostrašným větrníkem a dokonce jim postavila i sněhuláka.

A nic.

Když bydlela u kamarádky, na balkóně se jim uhnízdila poštolka. Byla velice ohleduplná k jejich lodžii a po holubech ani stopy. Tenkrát její hnízdo vyhodily.

Teď už by takovou pitomost Hanka neudělala.
Nevíte, jak nabídnout poštolkám pronájem?

Jedno přání

2010-01-31T03:37:00.000-08:00

J-Lo se ptal, jaké by čtenáři jeho blogu měli přání, kdyby se jim mohlo splnit. Diskuze sklouzla jinam a než jsem si to já stačila rozmyslet, Honza dalšími příspěvky tento pohřbil. (Mimochodem, blogeři, že je to škoda, že na staré věci už pak nikdo nekouká?)
Mít jedno přání, které by se splnilo... K takovým věcem je potřeba přistupovat s rozmyslem. Záleží na tom, jak velký rozsah to přání může mít. Pokud neomezený, bylo by sobecké přát si něco jenom pro sebe. A chtít něco materiálního je pitomost. Budete chtít být bohatým králem, za dva roky přijde revoluce a vy skončíte pod gilotinou.

Takové přání bych chtěla zpracovat tak, aby se tím co nejvíce věcí změnilo k lepšímu a bylo tak co nejvíce k užitku všem a všemu. Jenomže pozor. Když vlastně nechápete, jak svět funguje (a většinou ten, kdo si myslí, že to ví, neví vůbec nic), bylo by riskantní do toho zasahovat. Například přát si, aby ze světa zmizely nemoci, je sice pěkné, ale v důsledku je to blbost. Mají svůj smysl, jako vlastně všechno. A nakonec ten, kterej by si přál vilu, by udělal menší paseku než ten, co by chtěl, aby už nikdy nikdo kvůli ničemu nebrečel. A tak, čím déle nad tím uvažuju, tím více jsem ráda, že kouzelní dědečci neexistují.

Ale kdybych opravdu nějaké přání mohla mít, bylo by zase škoda ho vůbec nevyužít. Takže bych si nakonec nejspíš přála, aby každý člověk na světě chtěl hledat, hledal a našel v sobě lásku, soucit, pochopení, respekt a úctu ke každému jinému člověku, zvířeti, rostlině, půdě, vodě (přírodě) a tak by zákonitě muselo zmizet aspoň 80 procent utrpení, války, útisk, parazitování a lačnost po moci a penězích, sobectví, profitování na úkor jiných. Já vím, zní to jako děsná utopie, ale tohle by se mi fakt líbilo.

A kdyby moje přání takový rozsah mít nemohlo, přála bych si teda ten domek se zahradou. V nezáplavové oblasti.
A jestli by i tohle bylo moc, chtěla bych aspoň, aby někdo přišel a zalepil ten beton na chodbě ;o)

Domácí hrátky

2010-01-28T14:02:00.000-08:00

s propiskou
.

s bednou na hračky

s deštníkem

Návrat do Cold Mountain

2010-01-20T04:17:00.000-08:00

Protože to vypadá, že jsem placená za propagaci Avataru a protože se mi tu rozjíždí podivná diskuze, který nerozumim, zmíním nejlepší film, kterej mě poslední dobou zasáhl a to byl Návrat do Cold Mountain. Dávali ho před Vánocema a já byla ten večer s náladou v háji a nešlo mi nazdobit perníčky a nakonec mi poslední naděje zhatil manžel, protože mi rozflákal zdobítko. A jak jsem tak brečela nad marností svýho života, zakoukala jsem se do filmu, co běžel. A úplně mě pohltil. Když skončil, brečela jsem pořád, ale nad skutečně vážnýma věcma a ne nad kravinama.

Stručně dvě pro mě nejdramatičtější scény:

1. Mladou vdovu s nemocným miminem (u které se Inman skrývá, protože zběhl z armády) přepadnou vojáci, její dítě položí v zimě ven na zem polonahé a žena prosí, zatímco jí vojáci drží, aby dítě zabalili. Souhlasí s tím, že se nechá znásilnit a dá jim všechno jídlo, jen aby nemučili chlapce, ale vojáci se nesmilují. Inman dva z nich pak zabije, ale třetího vojáka - mladíka, který jediný ještě má srdce a dítě přikryl - nechá odejít. Žena však, v šoku a nenávisti mladého vojáka zastřelí při odchodu do zad.

2. Domácí garda v Cold Mountain zjistí, že Adiným sousedům se zřejmě vrátili z fronty domů tři mlaďoučcí synové. Protože je čeká za zběhnutí smrt, jejich rodiče je zapírají, garda zavraždí celou rodinu, přežije pouze stará matka, která by to snad raději ani nepřežila.

Nicole Kidman i Jude Law hráli skvělě, jenom ta jejich láska byla lepší na dálku :o)

Renée Zelweger dostala za roli Ruby Oskara.

Naivka

2010-01-15T03:53:00.000-08:00

Přijde ráno žena do práce a zasněně se chlubí kolegyním:
"Teda, holky, já jsem tak nádherně unavená, se mi po včerejším večeru ani nechtělo vstávat. Představte si, po tolika letech manželství, to teda bylo...
Nejdříve tříhodinová předehra, pak dvě hodiny krásného milování a pak si manžel se mnou ještě hodinu povídal..."

Přijde ráno chlap do práce a říká kolegům:
"Chlapi, to byl zas včera den... nejdřív se mi tři hodiny nechtěl postavit, pak jsem se dvě hodiny nemohl udělat a nakonec jsem hodinu nemohl usnout!"

Chválím tě země má

2010-01-11T04:37:00.001-08:00

Kupte si roztomilý kožíšek... z roztomilých zvířátek

2010-01-05T04:40:00.000-08:00

Pledge to go fur-free at PETA.org.

Dokážete to dokoukat do konce?
Já ne. Jsem srab.
Páč takhle to na tom našem světě chodí.

Arašídové máslo

2010-01-04T03:29:00.000-08:00

Dostali jsme bezmála půlkilovou sklenici arašídového másla. Byla moje první a už je skoro fuč. Fakt mi zachutnalo! Napoprvé nic moc, pak ze zvědavosti si ještě dám, no není to špatný a nakonec mám pocit, že je to mírně návykový! Až dojde, nevím co si počnu.

Eskymák o ledu, stáří a ženách

2010-01-02T13:40:00.001-08:00

...."Výraz klimatické změny zásadně nepoužívám. Klima naší matky země se měnilo vždy. Dnes ale led taje příliš rychle a vědci se stále přou, proč tomu tak je. Kdyby se někdo zeptal nás, dostal by následující odpověď: tání nezpůsobuje benzín nebo oxid uhličitý. Mohou za to pneumatiky. Když auto jede po silnici, pneumatiky se opotřebovávají. Nepatrné částečky, které z nich odpadávají, se působením větru dostávají vysoko do oblak, cestují kolem naší planety, až je nakonec nasaje studený severský vzduch. Částečky zmrznou, navážou se na sebe a v podobě sněhu padají dolů. Když pak začne svítit slunce, velmi rychle se zahřejí, a všechno kolem nich začne tát.
To je ta příčina. A nikdo proti tomu nic nedělá. Dokonce si pořizují čím dál víc aut. Každá rodina vlastní auto, jenom v Německu jich jezdí asi čtyřicet milionů. A po každých 60 000 kilometrech se musejí vyměnit pneumatiky. Veškerý odpad přistane u nás, na špičce světa. Když jsem přišel na svět, nejbližší ledovec měril pět tisíc metrů. Nyní - tedy během jediného lidského života - se zmenšil o čtyřicet procent, takže měří už jen tři tisíce metrů. Před nedávnem jsem navštívil jeden grónský ledovec. Během jediného roku ztratil patnáct metrů výšky a padesát kilometrů plochy.
Když to lidé slyší, říkají: "Je to opravdu tak zlé?" Ale ve skutečnosti si neuvědomují, co to znamená. Nedokážou pochopit nic, co leží mimo jejich koncepty. Nedovedou vnímat ani neuvěřitelnou krásu matky země. A proto nenmohou porozumět ani duchovnímu významu, který se v tom tajícím ledu skrývá.
...
Pro Eskymáka je nejdůležitější, aby nezestárl v osamění. V západním světě se prosadil jiný, pro mě naprosto neuvěřitelný systém: jakmile člověk zestárne, jeho blízcí ho odsunou do domova důchodců a slíbí mu, že ho o Vánocích, Velikonocích a narozeninách přijdou navštívit. Ale co s těmi zbývajícími 361 dny? V naší kultuře to vypadá jinak: staráme se, aby závěr života probíhal důstojně a aby člověk v těžkých chvílích nebyl sám. I mně bude jednou dodávat sílu láska rodiny. Kdybys věděl, jak moc se těším na tu chvíli, kdy spočinu v tomto kruhu.
...
Eskymáci žijí v matriarchální společnosti a tam má v nejdůležitějších záležitostech hlavní slovo babička. Proč? Ženy nás přece přivádějí na svět, vychovávají nás, takže vychovávají zároveň celou společnost. Tím, že na sebe berou zodpovědnost za děti, berou na sebe zodpovědnost za budoucnost lidstva. Proto jsou ženy důležitější, proto je všechno vybudováno na ženském principu. Já, muž, jdu na lov. Možná mám sílu jako Arnold Schvarzenegger. Ale to je často jediné, co muži mají. Vnitřní síla jim chybí. Mužské city se vybíjejí častěji přes svaly než přes srdce. Proto se my muži máme ještě hodně co učit. Na Západě je to úplně stejné. Jak se to u vás říká? "Muži nepláčou. Kdo brečí, je bačkora." Z podobných nesmyslů vznikají mužské válečnické společnosti, v nichž nikdo neváhá zabíjet protivníky. Můj koncept je proto přesně opačný. Silní jsou ti, co umějí plakat."...
(pozn. v řeči Eskymáků neexistuje slovo válka)

Z rozhovoru s grónským inuitským šamanem Angaangaqem

Avatar podruhé

2010-01-02T13:25:00.000-08:00

A ještě jedna věc (Pájo) se mi od tvůrců Avataru líbila, a to, že ženám Na´vi nadělili "malá" prsa. Drtivá většina chlapů by jim určitě naložila rovnou nejmíň pětky. Ale takhle to bylo lepší, mnohem, mnohem, mnohem lepší...:o)

Tak už jsem taky nakrátko

2010-01-02T09:03:00.000-08:00

Silvestr

2010-01-01T05:39:00.000-08:00

Pavlis uvažoval, jestli je Silvestr třeba oslavit s rodinou nebo ne. Já bych to vzala trochu jinak. Silvestr mě bavil, dokud to byla příležitost zapařit s kamarádama, zablbnout si, opít se a podobně. I když mi na něm vždycky vadila ta příchuť toho, že je Silvestr a tak SE BAV!

Nyní se nacházím v bodě, kdy mě Silvestr spíš otravuje. Ne proto, že sedím doma a nelítám po hospodách, ne proto, že v televizi dávají povětšinou nesmysly, ale kvůli tomu, že prostě nemáte možnost strávit ho v klidu. A proč? Kvůli zábavní pyrotechnice.

I když ohňostroje miluju, dnešní noc jsem myslela na všechny mámy a jejich kojence a batolata, na všechny vydešené psy a další zvířata, pro které je Silvestr nocí hrůzy. Nepřeháním. Včera začaly lítat dělobuchy od osmi hodin a skončily v půl druhé. Vypadalo to, že se nacházíme v epicentru nějaké pětihodinové bitvy a to i přes celkem dobré těsnění plastových oken. Svůj spánek ještě oželím, ale když střežím spánek ještě někoho jiného, tak je to horší.

Naštěstí je to jen jednou za rok a za nějaký čas si možná s Áňou půjdeme taky nějakou tu rachejtli odpálit :o)

Avatar

2009-12-30T11:41:00.000-08:00

Kamarádka je dobrá manželka a tak potěšila svého smutného muže výletem do multikina na 3D film. Vzali nás s sebou a zážitek to teda byl. Jiná kamarádka v rádiu o filmu mluvila jako o ekologickém scifi, a i když to zní trošku srandovně, tohle označení perfektně sedí.
Jde tam o to, že lidi chtějí vzácný kamení, co se vyskytuje pod povrchem planety, na který žijou velký modrý domorodci, jež jsou velmi silně spjati se svou nádhernou a podivuhodnou přírodou. Jsou trošku jako indiáni a keltové a budou vám hned sympatičtí. Když nedají lidem to kamení, co na něm roste ohromný posvátný strom po dobrém, půjdou na ně lidi po zlém. Ale ne všichni, taky máme dobré hochy a ženské...
Film je dlouhý, ale nudit se u něj nebudete. Je dělaný snad skoro celý v počítači, ale vidět to není, záběry jsou úchvatné, efekty dokonalé. A i když děj je místy dobře předvídatelný, můžete si z kina odnést zážitek a ještě hřejivý pocit, že nejste blázen, když vám vadí, že někdo skácí strom.

Fotky z vany a vánoční

2009-12-26T04:20:00.000-08:00

Pro vás

2009-12-26T03:47:00.000-08:00

Nebeští přátelé

2009-12-12T08:10:00.000-08:00

Do schránky mi přišla kartička. Velitel Velké vesmírné flotily Andělů Nebe Aštar Šeran varuje, že mě, vás a věci začali čipovat ještěři z pekel k zotročení. Dělají to tak, že čárové kódy vyměňují za čipy. Naštěstí mají pro nás naši nebeští přátelé řešení: petici Nenecháme se očipovat.
No super, pošleme ještěrům petici a bude klid.
Už jsem se lekla :o)

Protože všichni jsme děti

2009-12-04T05:54:00.001-08:00

O seriálech

2009-11-27T04:21:00.000-08:00

Neřekla bych, že jsem seriálový maniak, sledovala jsem Ztraceni, než se ostrov přemístil, obdivuju Červenýho trpaslíka, Simpsonovy, ale celkem mě potěší i Sex ve městě, nebo Dr. House. Co jsem ale měla poslední dobou přístup na HBO, slušně mě dostal seriál Pravá krev. Je o divných lidech a stvořeních a o emocích, které toto soužití hněte. Většinou jde o strach z neznámého, nenávist, předsudky, xenofobii a taky, samozřejmě, o lásku, která možná hory přenáší a možná taky ne.
True Blood je název vyráběného nápoje pro ty, co to kvůli svým morálním zásadám nechtějí tahat z živých lidí. I když moc jich není.

Varování pro sledovače Ordinace a Vékávéček: v seriálu se často objevují upíři, měnič podob, homosexuálové, holka, co slyší myšlenky, dealer drog, černoši a bohyně :o)

Moje oblíbené hry,

2009-11-04T09:07:00.000-08:00

které nejvíc nesmím, ale přesto (a právě proto) je hraju:

1. Psí žrádlo. Nahážu granule do misky s vodou, všechno zamíchám, namočím si celé ruce, rozetřu to po podlaze a když to stihnu, rozšlapu to punčocháčema. Přísně zakázáno.

2. Krémy. Najdu krém (jakýkoliv) a namažu si s ním ruce, oblečení, psa, pohovku, podlahu a tak podobně.

3. Jelení lůj. Vlezu mamince do tašky, najdu jelení lůj, otevřu ho, olizuju ho a celej ho rozdloubám prstíčkem, až je z něj beztvará mastná hrouda.

4. Cigarety. Najdu babičky cigarety, vytáhnu je z krabičky a rozlámu je.

5. Pokojové květiny. Rýpu se v hlíně v květináčích a hážu ji na podlahu. A taky trhám kytkám listy a květy.

6. Písání. Během malování rozhážu voskovky kolem a když pak nějakou maminka přehlídne, já ji najdu a popísám s ní podlahu.

7. Hry s jídlem. Matlám ho, jak to jde. Větší kousky schovávám do židle, pod sebe a hážu psovi.

Mějte se krásně, jako já. Vaše Andulka :o)

2009-09-30T06:05:00.000-07:00

"Život není problém, který je třeba řešit,
je to skutečnost, kterou je třeba poznat."

Siddharta Gautama

Tristan, Isolda a los

2009-09-28T02:38:00.000-07:00

Tristan a Isolda na poště.
Tristan: "Isoldo, kup los."
Isolda: "Ne, je to vyhazování peněz oknem."
Tristan: "Jó, jó, musíš ho koupit.."
Isolda: "Já nic nevyhraju, já mám štěstí v lásce!"
Tristan: "Kecáš! Běž ho koupit.."
Islolda jde k poslednímu okénku a koupí žabičkový los. Mají poslední tři.
Tristan taky koupí jeden.
Žádný z nich není výherní.
Tristan: "Kup ještě ten poslení."
Isolda: "Říkala jsem že mám štěstí v lásce..."
Tristan: "Jestli na ten poslední taky nevyhrajeme, tak spolu budeme až do smrti."
Musejí však spolu rychle odjet do banky a když se vrátí, okénko s posledním losem je zavřené.
Jenže Isolda chce vědět, jestli s Tristanem zůstanou navždy spolu a tak přistoupí k vedlejšímu okénku a žebrá: "Dobrý den, prosím vás, potřebovala bych ten poslední žabičkovej los z vedlejší kasy.."
Paní: "Ale tam už má kolegyně spočítanou a zavřenou kasu."
Isolda: "Jé... ale já bych ho nutně potřebovala..."
Paní odejde a za chvilku přinese los.
Isolda děkuje a stírá.
Isolda: "Tak nevím, jestli mám radost. Vyhráli jsme... A jenom dvacku..."
Tristan: "Hm. Tak to nám to manželství za moc nestojí.."

Jak nebydlíme

2009-09-17T12:16:00.000-07:00

Vyměnili jsme byt za větší a musíme ho zrekonstruovat. Vyměnit jádro, vanu, odpady a rozvody, okna, podlahy, topení, elektriku, obklady, dveře, vyštukovat a vymalovat. A jde to pomalu. Dřív jsem to netušila a teď už vím co je perlinka, ytong, vinylová podlaha a jaké to je, když bydlí spolu maminka, dcera, další dcera, její manžel, roční dítě, starší pejsek a dvouměsíční štěně a taky vím, že se za takových podmínek může jít do práce v mokrých kalhotkách a jedné ponožce anebo úplně bez ponožek a koupit si je na obědě.

Že děti nejsou o penězích

2009-09-07T14:03:00.000-07:00

Jiřík napsal na svůj blog článek o dětech a mně to vrtá hlavou. Že ho jeden moudrý člověk poučil, že mít děti rozhodně není o penězích. Už jsme se o tom dohadovali i tady, ale dneska už dítě mám, takže znova. Hlavně pro Jiřího.
Skutečně, dítě toho zas tak moc nepotřebuje. Chce hlavně vaši lásku a pozornost a ta je zdrama. Vaše dítě nepotřebuje značkové oblečení, můžete ho klidně obléct do věcí ze sekáče. Nepotřebuje drahý kočárek, moderní přebalovací pult nebo dražší, lepší plenky. Nepotřebuje televizi, PC, mobil, DVD. Bude spokojené, když si s ním budete po večerech vyprávět, nebo hrát pexeso. Na dovolenou nemusí jet k moři. Můžete s ním jet na 14 dní stanovat do lesa a uděláte ho šťastným.
Vaše malé dítě zvládne nemít peníze, pokud to ovšem zvládnete vy.
Ale pokud na to budete mít, myslím, že mu rádi koupíte dražší přesnídávku nebo lepší mlíko. A když bude milovat koně, zaplatíte mu o prázdninách dva týdny na koních. A bez peněz....
...prd.

Červený trpaslík

2009-08-19T13:59:00.000-07:00

Lister: Kde jsi vzal, že mimozemšťani existujou?
Rimmer: Musejí existovat! Je tolik věcí, které jsou tak záhadné. Tolik věcí, pro které nemáme vysvětlení.
Lister: Jako, mm, proč si inteligentní lidi kupujou hot-dogy do kina? To myslíš takový záhady?
Rimmer: Ne, Listere, myslím třeba pyramidy. Jak mohli přemístit ty masivní kamenné kvádry bez pomoci moderní techniky?
Lister: Měli masivní biče, Rimmere. Masivní biče.
Rimmer: No tak dobře a Bermudský trojúhelník? Vysvětli mi to, když jsi takový vševěd.
Lister: Jo, to máš pravdu. To je opravdu podivný. Jak mohl bejt z týhle písničky takovej hit? To je mi fakt záhada.
Rimmer: Proč se vůbec namáhám? Spíš bych se domluvil s přejetým ježkem.

.....

Lister: Prohlížel sem si záznamník snů Kochanský. Zdálo se jí o mně třikrát. Bylo to v palubním deníku.
Rimmer: No a? Vyčisti mi chrup Holly!
Lister: Víš, musí na tom něco bejt. Přece nesníš o někom, kdo je ti fuk.
Rimmer: Jednou se mi zdálo o psu, což neznamená, že s ním chci spát.
Lister: Rimmere, láska jee ..., láska je to, čím se lišíme od zvířat.
Rimmer: Né, Listere, od zvířat se lišíme tím, že nepoužíváme jazyk k čištění genitálií.

.....

Rimmer: Proč musíš být lodní počítač zrovna ty, bylo by nám líp kdyby tu šéfoval kýbl ovčích hovínek.

.....

Lister: Proč jsem jí nikam nepozval?! Co by mi mohla říct?
Rimmer: Řekla by: "Ne, jsi špinavý, páchnoucí, ošklivý a nechutný netvor, nechci skončit v hrobu pro oběti moru."
Lister: Mohla říct "ano"! Už se staly divnější věci.
Rimmer: Napadají mě jenom dvě: samovznícení starosty Varšavy v roce 1546 a ve 12. století incident v Burgundsku, kdy pršeli sledi.

.....

Tři do páru

2009-08-17T00:28:00.000-07:00

A Home at The End of The World

I Prima může dávat dobrý filmy. Teda alespoň tenhle se mi líbil.
Kamarádí spolu dva chlapci, Bobby a Jonathan. Jonathan je homosexuál, Bobby může obojí, kouří spolu jointy a občas vzájemně masturbují. Jonathanova maminka je má oba velice ráda a nic jim nezakazuje, dokonce tu trávu kouří s nimi. Jonathan pak odchází studovat do New Yorku a po čase za ním přijíždí již dospělý Bobby, aby bydleli zase spolu, ještě s výstřední Clare, která miluje Jonathana, a následně i Bobbyho, jež miluje (ale fyzicky ne!) všechny ve filmu. Clare otěhotní a všichni tři se odstěhují do velikého domu, kde hodlají vybudovat svůj lásyplný domov. Clare však nezvládá roli maminky a cítí se osamělá při pohledu na tančící muže na balkóně. Odjíždí proto s dcerkou za svou matkou a zanechává Bobbyho a Jonathana v jejich domě, aniž by tušila, že Bobby odhalil, že Jonathan má AIDS.

Film o tom, že když milujete, je možné všechno. Ale někdy to nevyjde.

Lepší obsah tady :o)

Colin Farrell (Bobby) je fakt přesvědčivej, hrál též v Telefonní budce, kde byl zkrátka vynikající.

Jak jsem byla rodičům na svatbě

2009-08-13T10:08:00.000-07:00

si můžete prohlídnout tady. Nejdřív jsem byla ze všeho trochu překvapená, pak jsem měla hlad, tak mi dali aspoň rohlík. Pak to byla už jen sranda :o)

Vaše Andulka

Jsem z toho trošku mimo

2009-08-11T12:20:00.000-07:00

Někteří lidé (co umí a mohou používat internet) nevěděli, že máme svatbu. Kdyby to věděli, přišli by.
Jsem z toho trochu zmatená, protože mé lidi můžeme rozdělit do tří hromádek:

1. skupinka se se mnou běžně baví a tohle jí nemohlo uniknout
2. skupina se mnou není běžně v kontaktu, ale alespoň jednou za měsíc kouknou na blog, takže o svatbě věděli
3. skupina se mnou není v kontaktu, ani nechodí sem, proč by tedy chtěli přijít?

Fotky prý budou ve čtvrtek.

P.S.: Vy, co sem nechodíte, ani jste nepřišli tam, nezlobím se a mám vás ráda i tak! :o)

Mike Mignola - Hellboy: Melouchy

2009-07-27T13:37:00.000-07:00

.
Guy se nervózně zadíval na hmotu, již držel v druhé ruce, a zaplavila ho vlna poznání. Ten podivný, zčásti rozebraný předmět, byla lidská hlava, vláštním způsobem mumifkovaná, konzervovaná a rozřezaná na kousky.
Pocítil k té věci odpor a prsty mu podvědomě povolily a částečně poskládanou hlavu upustily.
Udeřila o podlahu. Jeden z kousků se uvolnil a odletěl stranou, ale náraz se projevil ještě jiným způsobem. Ten kulatý kus - oko, teď součást zaprášeného kusu hmoty - se otevřel, náhle plný pestrých barev.
Bylo to živé.
....
Ale koule k němu promlouvala hlasem, který šustil jako starý pergamen.
"Slož mě," žadonila, "a já z tebe udělám krále!"

ukázka z povídky Hlavolam - Stephen R. Bissete

Pavouk

2009-07-24T13:06:00.000-07:00

Našla jsem ho už odpoledne, velká tmavá věc v rohu stropu obýváku. Ale nehýbal se. Měl pořád stejně nohy. Myslela jsem, že je mrtev. Vzbudil se večer, když jsem se vrátila ze zalévání kytek sousedky Renči. Takže žije. A chodí! A je OBROVSKEJ! (Má nejmíň pět cenťáků rozpětí.) Obcestoval už půlku stropu a jde pořád dál a někdo ho musí zastavit nebo se ztratí v našem bytě! To bych se musela asi odstěhovat. Vleze na Andulku do postýlky! Jdu pro velkou sklenici. S víkem. A taky prospekt o čajích pro děti, má kvalitní pevný papír. Židli. Všechny potřeby pro chytače pavouků připraveny. Nemůžu. Je prostě hnusnej. Co když na mě skočí. Budu řvát a vzbudím dítě. Petr je pryč, ale nemůžu čekat. Musím pro souseda odnaproti. Je doma, křičí mu televize. Ano, Martin je naše záchrana. Bohužel jsem ho vzbudila, nicméně jde ochotně chytat. Vidí mé zoufalství. Slibuje, že mu pavouk neuteče. Přemýšlím nahlas, kolik takových tvorů po člověku třebas leze, když spí, ani o tom neví. Martin: "Tenhle by tě probudil, takovej lechtá."
Je ve klenici. Nevím, co to je za druh, v ČR jich žije na 800. Klepítka, čtyři chlupatý nohy dopředu, čtyři dozadu, na každý dva klouby a na zadních pruhování. Jakou pavučinu dělá, nezjstim. Naštěstí. Asi mu, chudákovi, není dobře, má stres a tak, ale já taky a pustíme ho.

Za měsíc se stěhujem. Bude se mi po našich skvělých sousedech moc stýskat.
.

Něco o fotce

2009-07-23T10:16:00.000-07:00

Tenhle pán se narodil roku 1905 v Lipsku. Když byl malý, přestěhovali se s maminkou do Aše a pak do Prunéřova, kde dostal tátu s bratrem a se setrou.
V 31 letech se oženil s Rosou a narodila se jim nejdřív holčička a pak kluk. Fáral v dole Ludmila v Kralupech u Chomutova. Zasypalo mu to tam kamaráda. Jako Němce ho po válce neodsunuli, místo toho dostal Řád práce. Jen mu sebrali barák. Pak ještě jeden.

V důchodu topil na Kaolince v peci, ve který se vypalovaly cihly.

Myslím, že to byl vážně fešák a taky měl vlastní kapelu.
Byla sice dechová, ale tehdy to frčelo.

Jmenoval se Karel Netsch a byl to můj děda.

Zemřel v roce 1978 v Mostecký nemocnici.

CHODÍM

2009-07-21T07:53:00.000-07:00

Andulka začala chodit. Její krůčky jsou nesmělé a výpravy skoro vždycky končí pádem na zadek, leč Anduš je vytrvalá a nedá se odradit. Včera přešla skoro celý obývák a ještě při tom zahnula.

Dnes byla zas o něco opatrnější, ale i když to jde pomalu, jde to jistě. Zároveň se naučila říkat MÁMA a taky NE. To jí jde skvěle.

Chceš ještě napít? NE. Dej mi pusinku.. NE. Půjdeš spinkat? NE!